XIV. Ras Pharas Ulice přetékaly zmatenými lidmi, všude byly slyšet hlasy, pláč, ve vzduchu se vznášela nejistota. Mezi tím vším se prodírala čtveřice jezdců, za nimiž jela na povoze prázdná rakev se jménem generála Paelona Tarastara. Na procesí dopadlo několik plivanců a nadávek, ono ale jelo stále dál a ani jednou se nezastavilo. Projelo zničenou částí města, kde se jen před několika měsíci proháněli generálovi vojáci, pak projelo okolo ruiny, která bývala kdysi sídlem Velké rady, odtud zamířila kolem nyní prázdného královského paláce přes elfí svatyni, vypálenou již za vlády lorda Allistara, do chudinské části města a skončilo v městských kasárnách, kde velitel městské stráže Groleon, nyní nejvýše postavená autorita města, jezdce poslal domů, koně vypřáhl a rakev nechal sjet po molu do moře, kde měla čekat na zaplnění od generála, jehož tlustá mrtvola nyní plavala někde v Korálovém moři. Ještě večer dne pohřbu přišlo několik delegací zastupujících šlechtictvo Vejeneje složit květiny k velkému kameni, jež byl určen jako pamětní mohyla padlých. Většina mocných rodů ztratila někoho ze svých blízkých - někdo ztratil prvorozeného syna, někdo dceru, někdo bratra, lord Allistar pak ztratil svou poslední mužskou krev. Zrovna ten ale stále seděl v cele a nebylo jisté, zda vůbec ví o tom, co se přihodilo. Nálada byla pochmurná a ještě ji přiživovaly zmatky ve Velké radě. Od smrti generála se šlechtici pouze hádali, osočovali a paktovali. Nebyl schválen jediný zákon a většina svolaných schůzí skončila hromadnou rvačkou. Ochromené království náhle nemělo jasného vládce a tak se do jeho pozice musel pasovat Izak Pesti, který však nikdy vládnout nechtěl a dumal, komu by mohl vládu předat. Obyčejní lidé truchlili nad ztrátami svých blízkých stejně jako jejich páni, přičemž se ukazovalo, že při porážce generála přišla Vejenej nejen o loďstvo a většinu zbraní, ale i o 50 000 nejlépe vycvičených mužů. Mužů v nejlepším věku, u nichž potrvá celé roky, než je někdo zastoupí. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225446
Období útrap a zmaru vyvrcholilo incidentem, kdy se před prozatímním sídlem Velké rady sešla demonstrace chudého lidu a několik šílenců shodilo z koně lorda Grimwelda z Jelkaly. Ten se pokoušel, společně se svými muži, bránit rozzuřenému davu, ale proti početné přesile nakonec nic nezmohli a byli davem zcela obsypáni. Lord Grimweld nakonec unikl se silným otřesem mozku a ze strachu dalšího dne časně zrána opustil město a vrátil se do Jelkaly. Jeho příkladu pak brzy následoval i jeho sok, lord Beoren z Napleosu. Ten se nalodil i s doprovodem na pár lodí, jež zbyly v přístavech, a odplul zpět do Napleosu. Lorda Beorena brzy následovali i další lordi, boháči, manové i kupci a Ras Pharas tak náhle přišlo o více než polovinu obyvatel. Jako by toho ještě nebylo málo, městem se prohnala rychlá epidemie moru a zabila přes pět tisíc chudáků z nejnuznějších čtvrtí. Pánem města byl ustanoven Izak Pesti, oporou mu měl být velitel stráže Groleon. Značně prořídlá městská stráž byla posílena dobrovolníky, většinou chudinou, a část pravomocí opět značně ochořelé Velké rady byla přenechána právě Izáku Pestimu. Ten ale v čele říše dlouho nevydržel. Lord Grimweld a další mu totiž vzkázali, že na vedení říše nemá žádný nárok a také to, že pokud říše nemá legitimního vládce, přestává být říší. Izak Pesti na to reagoval tím, že drží Berethora z Ras Pharas, ale velmoži odpověděli, že tento muž byl již přece dávno nároku na trůn zbaven společně se svou rodinou. Poté několik lordů odeslalo do Ras Pharas listiny, kde odvolávali svou věrnost koruně a prohlašovali se za svrchované pány svých lenních území. Takto prakticky přes noc zaniklo království Vejeneje, ještě před několika lety nejmocnější království Jihozemě, a vznikla knížectví Vysočina, Přímoří, Jižní Marka a také nezávislé dominium trpaslíků, kteří přerušili veškeré styky s Ras Pharas a s vojenskou posádkou obsadili Říční hory v předzvěsti války. Z Vejeneje pak již zbylo jen území královského rodu a exulantů, které si ponechalo jméno království Vejenej, ač nemělo krále. Jedinou výhodou, kterou rozpad říše přinesl do Ras Pharas, bylo to, že mohl Izak Pesti odebrat veškeré pravomoci členům Velké rady, která již vůbec nebyla Velká ale velká. Z tří set členů zůstalo jen něco málo přes padesát, které Izak Pesti pověřil řízením nižší administrativy (kanalizace, voda, obchod) a sám sobě udělil zbytek pravomocí. Nazval se správcem 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225446
Vejeneje a obsadil i se svou tlustou a marnivou ženou Fossiou královský palác. Jako první věc ve funkci vyslal dopisy do Caelie, Reveranu a do Hvozdu, kde chtěl potvrdit věrnost místních pánů Ras Pharas. Caelie ani Reveran neodepsali a on tak místní pány prohlásil za rebely, Hvozd jako jediný opožděně odepsal a to s tím, že si Rufilus Mettelus Pucus přivlastnil veškerou tamní posádku a čeká na vývoj situace, přičemž se hodlá připojit až k vítězi. V tomto dopise také Mettelus Pucus poprvé poukázal na lordy exulanty ve Svobodných zemích. Na ty Izak Pesti vůbec nepomyslel. A když na ně teď myslet začal a krom toho obeslal se žádostí o zprávu své lokální informátory, zjistil, že připravují vojsko k invazi do Ras Pharas. V tu chvíli nemohla být situace zoufalejší. Izak Pesti povolal veškerou hotovost a krom toho se uchýlil ještě k jednomu kroku. Kroku, který by nikdy jindy za žádné jiné situace neudělal. Ke kroku absolutní nouze. Propustil z vězení lorda Allistara a předal mu zpět veškeré vládnoucí pravomoci…
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225446