107
Ztrápený svět
opatrnû otfie krev kolem oãí. „Nûco takového vÛbec nesmí‰ vyslovit.“ Nechápu. Vyka‰lu krev. Rozhlédnu se po Houdinim a najdu ho o kousek dál v kukufiici, padá a zvedá se, padá a zvedá se, oklepává si ze ‰pinavého koÏí‰ku kapky de‰tû. Obr dojde ke svému sedlovému vaku, rozepne ho a vyndá mal˘ pytlík. Zbytek obsahu vyklopí na zem. Na kamenitou pû‰inu padají lisované dfievûné brikety. Duní to jako koÀská lejna. „Pane?“ Zvedne vak nade mne a já sebou trhnu. Jak archaické slovo, sedlov˘ vak. Kdy jsem se ho vlastnû nauãil? Svût se tak odcizil. „Nesmí‰, nesmí‰ nic takového ani vyslovit,“ fiíká a pak mi pfietáhne pytel pfies hlavu a pevnû ho stáhne. * Ten obrovit˘ Ami‰ s b˘ãí ‰íjí mne zatím nezabil. Protrpím si dlouh˘, stra‰liv˘ okamÏik vleÏe na zemi, kdy s hlavou ve tmû, v pytli, ãekám, aÏ mû zabije. Pfies ‰um de‰tû sly‰ím, jak chodí kolem, ke koni a zpátky, holínky na pû‰inû tupû mlaskají, odkládá pu‰ku i vidle, sbírá vûci z vaku. Ruce mám svázané za zády, v zápûstích. Teì mû bere v podpaÏí, zvedá jako rozbitou panenku a staví na nohy. Postrãí mû do potfiebného smûru a uÏ jdeme. Skrze fiádky kukufiice, pfies malé, kluzké kfiupající hromádky tlejících slupek, o nohy a ruce se mi otírají suché lodyhy. „Prosím,“ fiíká mÛj únosce pokaÏdé, kdyÏ uklouznu nebo zakopnu, a jeho silné ruce mnû zezadu naléhavû popostrãí. „Musí‰ jít dál.“ Jsem uvûznûn˘ v tûÏkém, hutném pachu briket a plátûn˘ vak mû ‰krábe do obliãeje i ve vlasech. Tkanina není tak hustá, aby mû oslepila úplnû. Obãas zahlédnu kukufiiãné pole, skrz látku pronikají záblesky mûsíãního svûtla.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225443
108
Ben H. Winters
MÛÏe to b˘t on, ten chlap, kterého mi popisovala Sandy, ale nemusí. Kolik mÛÏe b˘t tady na venkovû, v „jiÏních konãinách“, statn˘ch ami‰sk˘ch ‰edesátníkÛ s ãern˘m plnovousem prokvetl˘m ‰edinami, ktefií stfieÏí své statky pfied neznám˘mi pocestn˘mi? Jaká je pravdûpodobnost, Ïe jsem na tom správném místû, u toho správného ãlovûka, Ïe zrovna on mi mÛÏe sdûlit, co potfiebuju vûdût? Jaká je pravdûpodobnost, Ïe mû chce zastfielit a mou mrtvolu pohodit na nûjakém neosetém poli? „Pane?“ zaãnu znovu a maliãko pootoãím hlavu, ale pofiád jdu. Jak jen se ho zeptat? Kde zaãít? Ale on vydá jen drsn˘ germánsk˘ zvuk, chrãivé zasyknutí, abych mlãel, a zopakuje, co mi uÏ fiekl: „Musí‰ jít dál.“ Jdu dál, klop˘tám dopfiedu studen˘m lijákem v masce tmy. Tûsnû za sebou, v úrovni pasu, zaslechnu ostré, nervózní kviknutí. Ani jsem si neuvûdomil, Ïe nese psa. Kroutím zápûstími v poutech, snaÏím se uvolnit tûsnû omotan˘ provaz a zápûstí od sebe oddálit. „Jestli…“ zaãnu a mÛj únosce mû pfieru‰í: „Ticho.“ „Jestli mû zastfielíte,“ nedám se, „tak prosím…“ slova se zadrhnou. „Prosím, postarejte se o mého psa. Je nemocn˘.“ Neposlouchá. „Ticho,“ sjede mû. „Musí‰ b˘t potichu.“ Jdeme uÏ skoro pÛl hodiny. UÏ ztrácím pfiehled. Pohltila mû bolest ze zláman˘ch Ïeber, bolest z rozseknutého ãela, pohltily mû starosti, tma a zmatek, vrávorání pfies pole, postrkování pu‰kou. Pofiád ãekám, aÏ se ten Ami‰ zastaví a nafiídí mi, aby si klekl. Myslím na Nico, na Sandy a Billyho, a pak na McConnellovou a její dûcka, které si na Policejní chalupû skládají puzzle a chytají ryby k veãefii. Mûl jsem zÛstat s nimi. Mûl jsem zÛstat s Cortezem na policejní stanici, mûl jsem zÛstat s Naomi Eddesovou u Mr. Chow’s a flirtovat s ní nad mastn˘mi nudlemi Lo Mein. Milion míst, na kter˘ch jsem mûl zÛstat.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225443
109
Ztrápený svět
* „Pane?“ Koneãnû jsme se zastavili a já to zkou‰ím znovu: „Pane?“ MuÏ neodpovídá. O pár metrÛ dál, z místa, kde teì stojí, se ozve nov˘ zvuk, fiinãení fietûzu. MÏourám, skrz vak rozeznávám matné obrysy. Bere nás do nûjaké budovy – do domu? Stojím na de‰ti, klepu se, ãekám. Pak o kus dál zavrzají zrezivûlá vrata. TûÏká vrata. Ne do domu. Do chléva. Zase mû popadne v podpaÏí, pevnû, ale ne surovû, nadzvedne mû a prostrãí tûmi vraty dovnitfi. Ten pach je nezamûniteln˘: koÀská mrva a vlahé seno. PoloÏí mé zranûné, vyãerpané tûlo na zem a stejnû jako ruce mi sváÏe i nohy. „Pane?“ vyhrknu a cukám hlavou, hledám skrze hrubou tkaninu jeho obliãej. UÏ je zase v pohybu. Jde zpátky k vratÛm. „Já vám nechci brát statek, ani jídlo nechci. Sly‰íte mû? Já nejsem takov˘. Pane?“ „OdpusÈ mi,“ fiíká ti‰e, skoro ‰eptem, a je to stejné jako pfiedtím: nemluví ke mnû. O moje odpu‰tûní zájem nemá. Lezu v kruhu jako vydû‰ené zvífie, oslepené a svázané. Rozka‰lu se, v ústech cítím chuÈ vlastních hlenÛ a uvnitfi vaku je mi horko. „Nenechávejte mû tady,“ Ïebrám. „Prosím, nedûlejte to.“ „Jídlo vám budu nosit,“ sdûlí mi. „Pokud budu moci. MoÏná nebudu moci.“ Horká panika, panika, strach a zmatek: cítím se jako ãlovûk uvûznûn˘ v jeskyni nebo pod troskami zfiícené budovy. Jestli mû tu ten stafiec nechá, tak je po v‰em, moje pátrání rázem skonãí a já uÏ se nikdy nedozvím, co se stalo s mou sestrou. Asteroid narazí do Zemû a mû to zastihne tady, vyhozeného jako odpadky, v kápi a o hladu ve zchátralém chlévû. MuÏ jde ke mnû, klekne si ke mnû a pfiitiskne mi nûco na hlavu. Trhnu sebou. Je to nÛÏ – odfiezává mi z vlasÛ ten
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225443