školy; přesně odměřované lekce Cézanna – ukázaného v celé velikosti teprve na výstavě roku 1907 – ponesou zakrátko nenadálé ovoce. Rok 1907 bude mít v Apollinairově životě význam přelomu: jeho přátelství dosahují kulminačního bodu, tvrdý práh nového umění je překročen v svatozáři čistoty a dobrých úmyslů a básníkovo osamocené srdce potkává radost trvalé lásky. Dojde k tomu ve chvíli, kdy Apollinaire dosahuje lidské i umělecké zralosti. Plynoucí léta jako řeka, přinášející i odnášející život, nanesou na jeho otevřenou a dychtivou vnímavost nános prožitků a trpkostí; za clonou událostí se znovu a znovu objevuje tvář nezvaného hosta – smrti, odvádějící v skrytu ku konci hostiny dalšího z pozvaných. Cézannova smrt sklíčila smutkem narůstající zástup jeho ctitelů, ale že k ní došlo daleko od Paříže, dotkla se jí jen křídlem smutku, téměř jako smrt mýtického héroa, zamračeného, mohutného Sisyfa, jehož nadlidské a odříkavé dílo bylo už oslavováno v literatuře o malířství. Objevily se ztráty i v nejbližším okruhu nejdůvěrnějších známých: v nemocnici Charité leží umírající Alfred Jarry. Zpráva, která se zdá neuvěřitelná. Geniální gnómové, takoví jako Jarry, mají být nesmrtelní, mohou žít celá léta někde v skrytu, na půdách činžáků nebo ve sklepech až po strop zastavěných sudy kvasícího jablečňáku, silnou kořalkou a omamnými víny, nebo celá staletí pobývat na břehu řeky, v doupatech pod kořeny starých stromů, s udicí ponořenou do vody. Proč by měli umírat, když s námi mají tak málo společného? Žijí přec tak neodvisle, tak nelidsky se pošklebují našim slabostem! Jarry se neohlíží na nerovnost sil a do poslední chvíle se pokouší dělat si ze své choroby psinu. Pohled na to, jak zdeptán bolestí dělá opičí grimasy, jak chce strhnout poslední masku, masku důstojnosti, kterou si od nepaměti nasazuje smrt na svou ohyzdnou, bezmyšlenkovitou tvář, je tak otřesný, že ti, kdo ho viděli, vyprávějí o tom ještě po létech plni hrůzy. Chová se jako nestoudný odsouzenec k smrti, dělající před zastřelením neslušné posuňky, jako šašek, na něhož se upírají oči celého cirku. Když se ho ptají, co by si ještě naposledy přál, poprosí o párátko. A tak, s párátkem místo vzletného aforismu, jaké po sobě obvykle zanechávají v takových
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225375
okamžicích velcí lidé – umírá. Jednotný styl otce Ubu je zachován až do konce. Na smrt se Jarry připravoval po celý rok. Když pobýval ve svém rodném městě Lavalu v Bretani, onemocněl tak vážně, že se rozhodl napsat Rachildě dopis na rozloučenou: „Paní Rachildová, otec Ubu tentokrát nepíše v horečce (začíná to jako testament, je ostatně už napsán). Myslím, že teď jste pochopila, že neumírá (promiňte, ale už je to slovo venku) z láhví a jiných orgií. Netrpěl touto vášní a byl do té míry korektní, že se dal prohlédnout všemi „mlékaři“ (merdecins). Nemá žádnou závadu ani v játrech, ani na srdci, ani v ledvinách, ba dokonce ani v moči! Je jednoduše vyčerpán: dost zvláštní konec u někoho, kdo napsal Nadsamce. Jeho kotel nepraskne, nýbrž vyhasne. Ponenáhlu se zastaví jako docházející motor. A žádná životospráva, ať by se jí podroboval sebedůkladněji (v duchu se usmívaje), mu nepomůže. Jeho horečka třeba znamená, že srdce se snaží zachránit ho svými sto padesáti tepy za minutu. Žádný smrtelník ještě tolik nevydržel. Je už dva dny ,pomazaný Páně‘, protože byl zaopatřen svátostmi umírajících, a jako Kiplingovo sloní mládě, než dostalo chobot, je ,plný nenasytné zvědavosti‘. Vrátí se trochu zpátky do noci časů. Protože měl v zadní kapse revolver, dal si zavěsit na krk zlatý řetěz jedině z toho důvodu, že zlato je neokysličitelné a vydrží stejně dlouho jako kosti, zároveň s medailemi, na které věří pro případ, že by se setkal se zlými duchy. Baví ho to právě tak jako ryby... Budiž podotčeno, že nezemře-li, bude nesmírně směšný tím, že tohle všechno napsal. Ale opakujeme, že to není psáno v horečce. Zanechal tak krásné věci na světě, ale odchází v takové apoteóze. (Podrobnost: Prosím Valletta, aby vyzdvihl částku ze subskripce, jestli tam ještě něco zůstalo, abych zaprvé mohl Vám odkázat svůj portrét, zadruhé – Tripoda, co by s ním dělala má sestra? Samozřejmě, až bude zaplacen zbytek z Pantagruela nebo jiných věcí. (Jako Sokrates řekl na smrtelném loži Kritonovi: ,Nezapomeň, že jsme dlužni Asklepiovi kohouta.‘)
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225375
Nyní, paní, Vám, která pocházíte z rodu velkých inkvizitorů španělských, dovolí si muž, jenž po své matce je poslední z Dorsetů (žádný slavomam, mám po ruce erbovní listiny), připomenout své dvojité heslo: ,Aut nunquam tentes, aut perfice.‘ Nepokoušej se o nic, nebo jdi až na konec. Jde tam, paní Rachildová (vždy přímý, a prosí Vás, abyste se za něho modlila: cena té modlitby ho snad zachrání; ozbrojil se však před Věčností a nebojí se). Apropos: včera jsem sestře nadiktoval přesný plán Dragonne. Určitě to je krásná kniha. Nechtěl by se jí spisovatel, jemuž se obdivuji nejvíce na světě, ujmout a podle vlastní chuti využít toho, co je uděláno, a dopsat to buď sám, nebo jako posmrtnou spolupráci? Stál-li by o to, sestra Vám pošle rukopis, ze tří čtvrtin hotový, tlustou obálku poznámek a onen plán. Otec Ubu se oholil a dal si připravit náhodou košili slézové barvy! Odejde v barvách „Mercure de France“ a zvedne kotvy, stále naplněn nenasytnou zvědavostí. Má předtuchu, že to bude dnes v pět hodin odpoledne. Jestliže se mýlí, bude směšný, nic víc. Strašidla jsou vždycky směšná. Načež otec Ubu, jenž si dobře zasloužil odpočinek, pokusí se usnout. Věří, že mozek při rozkladu funguje i po smrti a že ráj jsou jeho sny. Otec Ubu, tohle s výhradou – tak rád by se ještě podíval na Tripoda! –, snad usne navždy. Alfred Jarry. Tento dopis, včera nadiktovaný, je duplikát, ale zařídil jsem to tak, aby Vám byl odeslán potom, stejně jako můj prsten, nebudete-li mít nic proti tomu. A. J. Rozlepuji tento dopis: byl tu právě doktor a doufá, že mne zachrání. A. J.“ Zmýlil se: smrt, připravená s celým ceremoniálem, ale předčasně, přišla o rok později, osvobozená tak ode všech pro ten případ učiněných úkonů. Zřejmě se jinak umírá v pobožné, pověrčivé, věčným větrům a moři vystavené Bretani, kde byl napsán onen patetický dopis, a jinak
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225375