„Proč se potom považuje za hrubost zeptat se přímo?“ chtěla vědět Nila. „Protože tím lidem naznačuješ,“ ozvala se náhle lady Winceslav, „že jsou natolik hloupí, aby ti prozradili něco, co bys mohla využít při útoku. Zkus se nad tím zamyslet, krasavice.“ Lady Winceslav si přehodila nohu přes nohu a znovu se obrátila k okénku. Nila na ni vyplázla jazyk. Když se znovu podívala na Boa, ten už se stáhl do rohu a v duchu byl někde daleko. Nila uvažovala, jestli se pokoušet znovu zapříst hovor, ale jejím společníkům zřejmě nebylo do řeči. Ze svého okénka viděla jen kopce na čtvrt míle daleko, a tak se obrátila k aktovce, kterou stále svírala v rukou. Přečetla už většinu žádanek z doby, než Taniela zajali Kezové. Zbývalo jí už jen pár stránek, a tak je procházela pomaleji a zkoumala každou řádku. Vždycky si myslela, že kvartýrmajstři musejí mít nejnudnější práci v celé armádě, ale to, jak se čísla na řádcích četla, ji málem uchvátilo. Soudila, že s více zkušenostmi by z těch čísel dokázala přesně vyčíst, kolik pěšáků či jezdců vojsko má a čemu dává v taktice přednost ten který generál. Její pozornost upoutal jeden řádek v polovině stránky. Přečetla si ho podruhé, pak potřetí, a zkontrolovala datum. „Bo…“ začala. „Hmm?“ „Zmiňoval se někdo o Tanielových pohybech v den, než ho vyvěsili nad ten kezský tábor?“ Bo se poškrábal v licousech. „Mluvil jsem s jednou táborovou kuchařkou – bývalou Mihályho pomocnicí. Taniel to odpoledne navštívil Mihályho.“ „Říkala proč?“ „Ne. Ale můžu hádat. Je natolik blbý, aby šel po Kresimírovi 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225246
sám. Jedině tak se mohl nechat chytit. A nejspíš si šel k Mihálymu pro radu.“ „A pak šel okamžitě do kezského tábora?“ „Netuším.“ Pokrčil rameny. „Proč?“ „Nejspíš to nic nebude.“ Nila otočila stránku a pročetla žádosti a data, ale Taniel už o nic dalšího nežádal. Náhle se jí zrychlil dech. „Bo…“ „Co je?“ zeptal se a mrzutě potřásal hlavou, jako by ho vytrhla ze zamyšlení. „Vzpomínáš, jak jsem ti vykládala, co mi řekl plukovník Etan? O těch dvou kumpaniích, co Hilanska poslal do hor?“ „Ano, ano. Tak ven s tím.“ Podala mu zprávu. „Podívej se na žádosti, co udělal Taniel, je to zhruba v polovině stránky.“ „Vidím to.“ Několikrát si to přečetl, než řekl: „To ale nedává smysl. Proč by do jámy zatracený Taniel žádal o tři sta větrovek?“ Nila se předklonila. „Když jsem ještě Tamásovi prala prádlo, slyšela jsem ho, jak říká, že všechny větrovky v Adru jsou zamčené ve zbrojnici v Adopestu s přísným rozkazem, že si je může vyžádat pouze prachmistr. Podívej se na čas!“ Ukázala prstem. „Tohle bylo ve čtyři ráno. Muselo to být po tom, co Taniela chytili. Tu žádanku někdo zfalšoval jeho jménem!“ „A do jámy zatracený.“ Bo praštil do střechy. „Zastavte kočár! Okamžitě!“ „Co to děláš?“ zeptala se lady Winceslav, když kočár zastavil. „Potřebuju dva koně,“ řekl Bo. „Jistě. Tak co se děje?“ Bo vyskočil z kočáru. „Zrádce musel vědět, že Taniela chytili a že může zfalšovat tu žádanku.“ „Proč ale?“ „Možná pro případ, že by se Tamás vrátil. Ale to je jedno. Hilanska poslal svoje muže vyzbrojený větrovkama na Taniela.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225246