Ach, ty můj pejsku, náladu máš pod psa… „Cože?“ ptám se. „Ach, ty můj pejsku, náladu máš pod psa,“ zpívá Sala hlasem kabaretního herce Adolfa Dymszy. Usínám, vpíjím se do lůžka, kolem mě prostěradla, ztuchlý vzduch bytu Salome, zdi starého činžáku v Dobré, kolem mě Varšava a někde v ní tlusťoch s mojí aktovkou, já usínám, propadám se, propadání nebolí. Budí. Ho. Mě. Ráno. Otvírám. Oči. Otvírá. Vedle je ona. Mrcha. Hodinky. Osm hodin dvanáct minut. Datumovka: třináct. Osm hodin ráno, nebo večer? Okno: světlo. Ráno. Říjen. Usmívá se. Kosťa rovněž. „Ty kurvo.“ Mluví. Kosťa. Já mluvím. Ona se usmívá. „Jsem tvoje kurva,“ mručí. Jak jen to zní, až se bouří krev v žilách, jak zní ono „jsem tvoje kurva“ ve světě plném žen, které nejedí ani nevyměšují a skoro ani nedýchají, jsou éterickými bytostmi a netroufnou si ani jít na procházku s mužem, aby nezpůsobily společenský skandál. To je dobře, že jsi moje kurva, moje krásná, lepkavá Salome. Mručí. Rozkošně. Usíná. Usínám. Kosťa usíná. Už skoro spím. Potom se sesouvá, sesouvám se dolů, do medově sladké, cukrové, karamelové, omamné melasy. Aktovka. Aktovka je pryč. A najednou se mi to všechno zjevilo, zjevuje se mi to, všechno se objevuje, ach, Bože, dobrý Bože, který jsi, i ty, Bože, který nejsi, k čertu, všechno si uvědo muju, to odhalení je prudké, jako když zaútočí Panzerdivision, a já v sobě nacházím sílu, všechno vím a mám všechno pod palcem: aktovka tlusťoch adresa zbraň fotografie orgie bak chanálie Iga Jacek nemocnice morfium Hela Jirka můj velko myslný a dobrosrdečný tchán budoucnost národa národní de mokracie korporace edukace činžák Puławská Madalińského
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225101
Rostańského Żórawského hotovost výběr Státní spořitelna náměstí Spasitele Łubieńská Jaroslav a krásná dlaň akce okupace konspirace registrace Lours Zemanská dělnická jídelna vydatná polévka plukovní stáj všechno. Všechno. Všechno mi běží hlavou, všechno mám pod palcem. Mám moc. Copak Kosťa neví, neví, že žádnou moc nemá? To já jsem mu dala moc, to já ho naplnila mocí. Ale kde ji beru já, odkud ji mám já? Rozhlížím se po bytě. Salome spí, nahá, docela nahá, vedle mě, docela nahého. Nohy má rozhozené; puklina bělostných hýždí, v rezavém chomáčku ukryté měkké záhyby zlověstných pysků, brána malé smrti, brána života, propast, v níž mizí muž, jádro temnoty, kam se pluje strašlivou řekou ženského těla, proti proudu, kde se smývá hranice mezi tím, co je lidské a co nelidské. Já jsem také nahý, můj úd je jako mrtvá krysa. Smrad lidských těl se ve špatně vytápěném pokoji snáší jinak než ve vedru a dusnu a je možná daleko horší. Sedím na posteli, odvracím se od kůže Salome. Plán, důstojník vždycky postupuje podle plánu. Za prvé, obléknout se. Oblékám se. Je zima, uhlí ve Varšavě došlo. Co potom? Zapnutá košile, uvázaná kravata, polobotky zašněrované, šle připevněné, vestička zapnutá na všechny knoflíky kromě posledního. Příšerně zmačkané sako se válí v koutě, je válka, není proč plakat nad zmačkaným sakem. Boxer na podlaze, do kapsy. Dále? Aktovka. Po aktovce — Iga. Iga — na fotografiích ve složkách u Salome. Ale napřed aktovka a v ní balíček. Abych našel aktovku, musím se dozvědět, kdo je ten masitý lvovský rváč a kde by mohl bydlet. Takhle postupuje důstojník, takhle: bez emocí, racionálně, sebevědomě a v klidu. Takový jsem, racionální, sebevědomý a klidný.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225101
Salome je možná jediný zdroj informací o tlusťochově whereabouts, jak říkají Angličani. Whereabouts, krásné slovo, rváč; herecká dvojka Štěpík a Toník v jediném zatraceném mohutném těle, ať ho čerti… Jak to říkají Angličani? Ne. Takhle důstojník nejedná. Nenechává se unést pocity. Teď jsem důstojník. Sice zálohy, ale důstojník. Důstojník Konstantin Willemann z devátého pluku malopolských hulánů, čtvrtá eskadrona, velitel třetí čety vyznamenaný Křížem za chrabrost. Jsem oblečený. Výborně. Plán: zjistit, kde je ten tlustý rváč. Salome. Dobrovolně mi to neřekne. Ani mně ne? Ani mně. Pohrozit jí. Správně. Kuchyň, kuchyňský nůž, žádný tam není, jenom sekáček, na podlaze se válí sekáček Solingen, kterým mě ten t lusťoch chtěl zabít, ale Salome mu to nedovolila. Se sekáčkem jdu a obkročmo si sedám na Salome. Najednou se mi zvedne žaludek, jdou na mě mrákoty, zvracím, zvracím na podlahu, nevím ani proč, tryskají ze mě dobře strávené zbytky, žluč, závrať, opírám se o postel a přitom pořád sedím na té krásné, zkažené kurvě. Kurva se budí a obrací se pode mnou na záda, jako by se had kroutil v mokré dlani, jako bych nad ní neměl žádnou moc. Nahá a krásná, její plná ňadra se nádherně rozlévají do stran, teď jsem ale důstojník a musím získat aktovku. Pach jejího těla se vsakuje a zažírá do látky mého zimního oděvu. „Kde najdu toho tlusťocha?“ ptám se co nejpříměji a nejkonkrétněji, jak se to patří. Salome mi hledí přímo do tváře a ničemu nerozumí, ještě se neprobrala; okamžitě si to uvědomuju a hledám lahvičku štěstí, dobrou lahvičku, je tady, je, vidím ji, třetina ubyla, kolik morfia ta černá, všivá děvka vyplýtvala, ptám se sám sebe, kolik morfia vpustila do svých špinavých žil? Ale není čas, není čas na takové otázky, takové o tázky teď nejsou na místě, teď jsem důstojník, teď mám plán. Na seznam
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225101