strašidelné v slabém světle, se dají těžko přečíst. Pokusím se odhadnout jejich věk. Musejí být staří asi jako já; ti, kteří přežili krvavou horečku, byli koneckonců děti. Jeden z nich je obrovský a jeho plášE sotva zakrývá silné, svalnaté paže, které vypadají, že by dokázaly roztrhat člověka na kusy. Vedle něho stojí dívka, která se zdá být malá a útlá a ruce má položené na bocích. Je z nich jediná, kdo na mě kývne na přivítanou. Na rameni jí sedí obrovský zlatý orel. Vedle ní stojí hubený chlapec a poslední je dívka se širokými rameny, dlouhými měděnými kudrnami a pletí příliš světlou na Kenettru. Že by byla z Nebezemí? Zkříží paže na hrudi, nakloní hlavu lehce ke straně a měří si mě chladným a zvědavým pohledem. Můj úsměv pohasne. Uprostřed a vpředu stojí Enzo s vlasy barvy krve, rukama založenými za zády a pohledem pevně upřeným na mě. Pryč je ten náznak rošEáctví, který jsem viděla, když jsem s ním poprvé mluvila ve své komnatě. Dnes je jeho výraz tvrdý a nelítostný, mladého prince vystřídal chladnokrevný zabiják. Zvláštní osvětlení jeskyně mu vrhá do očí stíny. Zastavíme se několik kroků před nimi. Raffaele osloví skupinu jako první. „Náš nejnovější případný člen. Má moc vytvářet iluze, schopnost pohrávat si s vnímáním reality.“ Mám pocit, že bych měla promluvit, ale nejsem si jistá, co říct. Tak se k nim prostě obrátím se vší kuráží, na jakou se zmůžu. Enzo na mě pohlédne. Nevím proč, ale cítím, že mě k němu cosi přitahuje, stejně jako když jsme se potkali poprvé. Je to v jeho rovných ramenech, královském držení hlavy. Pocítím, jak se ve mně probouzí můj sklon k ambicím. 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225087
„Pověz mi, Adelino,“ začne. Jeho hlas se rozlehne jeskyní. „Už jsi slyšela rčení ,Novorozeně se poprvé nadechne a rozdmýchá bouři, z níž prší smrt?“ „Ano,“ odpovím. „Nic není osamocené. Uděláš jednu věc, jakkoliv drobnou, a ta ovlivní něco jiného na druhém konci světa. Svým způsobem jsi už napojena na každého z nás.“ Udělá krok ke mně. Ostatní zůstanou stát. „Jsi první Vyvolená, která je tak silně propojená s lapisem lazuli. Je v tobě temnota, něco, co ti dodává obrovskou sílu.“ Přimhouří oči. „Dnes chci, abys ji vyvolala na povrch a našla způsob, jak ji přivolat, kdykoliv si budeš přát. Naučila se, jak ji ovládat silou své vůle. Přijímáš?“ Mám snad na vybranou? Po chvilce mlčení zvednu bradu. „Ano, Vaše výsosti.“ Enzo souhlasně přikývne. „Pak použijeme všechnu naši moc, abychom vyvolali tvoji.“ Raffaele ode mě odstoupí. Zmocní se mě nejistota z faktu, že tam teH stojím sama, a přistihnu se, že si přeji, aby Raffaele, jediný člověk, který mi tam nenahání strach, zůstal po mém boku. Ostatní tlumeně rozmlouvají mezi sebou. Rozhlédnu se po půlkruhu jejich tváří a hledám pomoc, ale jediné laskavosti se dočkám od dívky s orlem na rameni. Spatří mou úzkost a povzbudivě pokývne hlavou. Enzo zvedne jednu ruku. „Začneme.“ Pak luskne prsty – a všechny lucerny v jeskyni zhasnou naráz. Rozhostí se tma. Na okamžik zpanikařím. Jsem úplně slepá. ZávraE, kterou jsem cítila včera s lapisem v ruce, mi teH zaplaví smysly. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225087
Tohle je jedna z mých nejhorších obav, že bych jednou mohla přijít o své jediné oko a pak bych po zbytek života žila ve věčné tmě. Zoufale se rozhlížím kolem, mrkám. Nic než ticho. Pak ucítím občasný závan chladného větru – mumlání dechu – ozvěnu kroků. Srdce mi buší jako zvon. Prosím jen o trochu světla. Mžourám do tmy a snažím se přimět své jediné oko, aby se jí přizpůsobilo. Právě když se mi podaří rozeznat slabé obrysy podlahy jeskyně, všimnu si, že všichni ze Společenství dýky jsou pryč. Náhle odněkud ze tmy zazní Enzův hlas. „Pavouku. Zlodějko hvězd.“ Jeho hluboký tón mě vyděsí. Strnu. Nic se nestane. Pak, z čista jasna, závan větru. Tlukot křídel. Náhle jsou tu tisíce, miliony pištících tvorů, kteří do mě buší blanitými křídly a létají v neviditelných kruzích v temnotě. Vykřiknu a padnu na kolena. Pažemi si zakryji hlavu. Netopýři. Jsou to netopýři. Jejich drápky se mi zatínají do kůže. Pevně zavřu oko. Někdo velký mě hrubě srazí dozadu. Odlétnu a tvrdě dopadnu na zem. Náraz mi vyrazí dech. Lapám po vzduchu. Po nadloktí mi přejede kovové ostří – vykřiknu a vymrštím paži na obranu, ale něco mi rozřízne kůži na druhé ruce. Stéká mi po ní teplá krev. Divoce otáčím hlavu ze strany na stranu. Kde je můj útočník? Někdo mě kopne do zad. Prohnu se pod tou ostrou bolestí. Další kopanec – a pak cítím, jak mě hrubé ruce chytají za košili a zvedají do vzduchu. Zoufale pátrám po své síle, přeji si vytáhnout ji z hlubin svého nitra. Ale nic se nestane. Zatímco bojuji, někde před mým obličejem se ozve tichý chraptivý hlas. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225087