Rudá hrozba
Manželé Rosenbergovi pocházeli z velmi podobného sociálního prostředí. Oba měli židovské kořeny a byli evropskými emigranty v druhé generaci. Narodili se a drtivou většinu života strávili v New Yorku. V brzkém věku se zařadili mezi sympatizanty CPUSA a stali se jejími oddanými následovníky. V polovině třicátých let je dohromady svedly aktivity prováděné v rámci Ligy mladých komunistů. Ačkoli rodina Ethel (Greenglassovi) vztahu zprvu příliš nepřála, v létě 1939 se vzali. V roce 1943 se jim narodil první syn Michael a o další čtyři později druhý syn Robert. Po získání bakalářského diplomu z elektrického inženýrství se Julius nejprve krátce věnoval vlastnímu obchodu s různými mechanickými součástkami, na konci roku 1940 však získal místo civilního zaměstnance v Armádním spojovacím sboru (Army Signal Corps) ve Fort Monmouth (New Jersey), kde probíhal výzkum zaměřený na využití komunikačních a radiových technologií ve vojenství. Zde působil až do začátku roku 1945, kdy byl z armády vyhozen kvůli tomu, že zatajil vazby na komunistickou stranu. Poté se jen epizodicky angažoval v Emerson Radio Corporation a následně až do svého zatčení v červenci 1950 provozoval nepříliš úspěšnou obchodní společnost G & R Engineering Company zabývající se prodejem mechanických součástek. Do tohoto podniku se zapojil mimo jiné také jeho švagr David Greenglass. Ethel po absolvování školy pracovala během třicátých let jako úřednice v jedné dopravní společnosti, o místo však přišla kvůli zapojení do organizace ženské stávky. Kromě politických a odborových aktivit měla hudební ambice, nepodařilo se jí však prosadit. Po sňatku s Juliem se i kvůli nepříliš dobrému zdravotnímu stavu věnovala zejména péči o rodinu.125 významný přítel Rosenberga Alfred Sarant, jemuž se podařilo prchnout přes jižního souseda USA do sovětské sféry vlivu. HAYNES, J. E., c. d., l. 593–647; HAYNES, J. E. – KLEHR, H., c. d., s. 287–330; RADOSH, R. – MILTON, J., The Rosenberg file: Second Edition, with a new introduction containing, revelations from National Security Agency and Soviet Sources, New Haven 1997, s. 5–169. 125 ROBERTS, S., The Brother: The Untold Story of the Rosenber Case, New York – London – Toronto – Sydney – New Delhi 2014, s. 38– 81; ROSENBERGOVÁ, E. – ROSENBERG, J., Dopisy z domu smrti,
98
Rudá hrozba_tisk.indd 98
9. 10. 2016 15:43:25 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224850
Zásah proti rudým – instrumenty, aktéři, kauzy
Dlouho očekávaný proces Spojené státy vs. Julius Rosenberg a kolektiv, jehož řízení se ujal soudce newyorského jižního okrsku Irving Kaufman, začal v úterý 6. března 1951. Manželé Rosenbergovi a Morton Soboll čelili obvinění, že od června 1944 do června 1950 prováděli špionážní činnost ve prospěch cizí mocnosti, čímž ohrozili národní bezpečnost USA. Hlavní žalobce Irving Saypol v jedné z klíčových pasáží úvodního proslovu předznamenal ústřední bod celého procesu.126 Doslova pronesl: „Dokážeme, že Rosenbergovi s pomocí sovětských státních příslušníků i agentů vymysleli a uvedli do provozu propracovaný systém, který jim umožnil ukrást prostřednictvím Davida Greenglasse tuto konkrétní zbraň, jenž dost dobře může být klíčovou pro přežití tohoto národa i udržení míru na světě – atomovou bombu. Důkazy ukáží, jak Greenglass na rozkaz Rosenbergových ukradl a následně jim a dalšímu účastníkovi konspirace Harrymu Goldovi předal na tajné schůzce nákresy včetně popisů utajovaných skutečností souvisejících s atomovou energií i náčrty bomby samotné.“ V závěru svého projevu ještě zdůraznil: „Důkazy vám potvrdí nejen nade vší zdravou pochybnost, ale nad jakoukoli pochybnost, že trojice obžalovaných spáchala ten nejzávažnější trestný čin, jaký lze spáchat proti lidu této země.“ Saypolův protějšek Emanuel Hirsh Bloch, zuřivý obhájce a velký příznivec Rosenbergových, na proslov zareagoval vyjádřením přesvědčení, že se podaří prokázat nevinu obžalovaných. Dále také apeloval na soud, aby zůstal nestranný, respektive nenechal se ovlivnit tehdejší atmosférou poznamenanou probíhajícím válečným konfliktem na Korejském poloostrově. Takto odstartoval jeden z nejznámějších i nejkontroverznějších soudních procesů v dějinách USA.127 Praha 1953, s. 1–21. 126 Jeho asistentem byl mladý advokát Roy Cohn, který se později stal jedním s klíčových spolupracovníků Joa McCarthyho. 127 United States District Court, Southern District of New York, United States of America vs. Julius Rosenberg et al., Stenographer’s Minutes, 6. března 1951, s. 28–34, 230, 232, 237–248; RADOSH, R. – MILTON, J., c. d., s. 170–195.
99
Rudá hrozba_tisk.indd 99
9. 10. 2016 15:43:25 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224850
Rudá hrozba
Soudní líčení trvalo zhruba tři týdny. Během této doby obžaloba předvolala celkem osm hlavních svědků. Klíčovou postavou se stal zejména David Greenglass. Ve výpovědi detailně popsal průběh konspirační činnosti v Los Alamos včetně způsobů předávání tajných materiálů dalším členům špionážní sítě. Zásadní roli v této souvislosti sehrál především náčrt odpalovacího mechanismu s konvenční trhavinou iniciující neřízenou řetězovou reakci (viz obrazová příloha), který předali sovětské straně. Jeho validitu a potenciální důležitost potvrdil i předvolaný fyzik a člen Komise pro atomovou energii (Atomic Energy Commission) Walter Koski. Vystoupení Ruth Greenglassové bylo podstatné pro usvědčení Ethel, zazněly v něm totiž informace o jejím přímém zapojení do celé konspirace. Konkrétně se jednalo o tvrzení, že jeden lednový večer roku 1945 měla přepsat bratrovy poznámky z Los Alamos. Obžaloba jinak proti ní nedisponovala dalšími důkazy. Harry Gold poté přidal informace o napojení Rosenberga na sovětské autority – v první řadě šlo o vysoce postaveného diplomata SSSR působícího v rámci Organizace spojených národů, respektive člena NKVD a jednu z ústředních postav všech špionážních aktivit Moskvy v USA, Anatolije Jakovleva128 –, zatímco Elizabeth Bentleyové zas potvrdila vazby na špionážní síť ve Washingtonu. Konečně poslední svědek Ben Schneider uvedl, že v červnu 1950 si u něj Rosenbergovi objednali urychlené zhotovení pasových fotografií, což odůvodnili plánovaným odjezdem do Francie, kde měli zdědit jistý majetek.129 Obhajoba se opírala pouze o výpovědi manželského páru. Oba pochopitelně odmítali všechna nařčení, přičemž Julius tak činil podle tehdejších pozorovatelů s podivnou nezúčastněností, naopak Ethel se snažila vzbudit sympatie mnohem emočnějším přístupem, často se přitom odkazovala na jejich rodinu.130 Jeho pravé jméno bylo Anatolij Antonovič Jaskov (Анатолий Антонович Яцков). Ze Spojených států odjel na konci roku 1946. 129 Zbývajícími svědky byli Max Elichter, jehož výpověď se vztahovala zejména na Martona Sobella, a Evelyn Coxová. 130 United States District Court, Southern District of New York, United States of America vs. Julius Rosenberg et al., Stenographer’s Minutes, 9.–27. března, s. 432–2166; ROSENBERGOVÁ, E. – ROSENBERG, J., 128
100
Rudá hrozba_tisk.indd 100
9. 10. 2016 15:43:25 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224850