Víra a usilování ta trubka zazpívá až do oblak), ale také textem, obrazem, v němž pohoda letní přírody splývá s mírem, prací a nadějemi. Neví se přesně, v čem bude ta krása příštích let, ale po dětství prožitém ve stínu strachu přivítáme rádi i nejasnou abstraktní vizi jakéhosi lepšího a bezpečnějšího světa. A pak jsou zde ty dívky s tušením dosud nepoznaného štěstí, které nám chlapcům přinesou. Tak jako máma doma tátovi, jak se Petr denně při pohledu na ně přesvědčuje. Mráz po zádech přeběhne Petrovi po zádech při určitých pasážích Gershwinovy Rapsodie v modrém, když s ní v Praze koncertuje světoznámý klavírista. Vyžádá si pak u svého profesora, aby směl část té skladby nacvičit. Kam se ale hrabe na Pavla, který se ji z listu naučí hrát celou a z otevřeného okna v nejvyšším patře činžáku s ní exhibuje po celé Bulharské ulici. Jak rád by ho Petr napodobil, ale nemá u piana tu výdrž. Po letech se Pavlovi vyzná z tehdejšího obdivu nad jeho hrou, ale ten jen mávne rukou. „Byl jsem mladej naivní nadšenec, ale mezi námi, ona ta skladba je taková podbízivá muzika, nic velkého…“ Petrovi však trvale učarovala. Kolik zážitků přináší nejen levicově orientované mládeži vystoupení nejrůznějších našich i cizích souborů, francouzských šansoniérů a šansoniérek, amerického Paula Robesona, koncerty Pražského jara, zatímco jiné mladé posluchače více láká jazzová hudba a její stále „odvázanější“ následné podoby, jak je vysílá Radio Luxemburg. Když se na konci století objevují dokumentární filmy, v nichž tvůrci vzpomínají právě na ono rockové a potápkovské mládí, velmi přezíravě sotva naznačí, že zde bylo početné i jiné mládí s jinými hudebními i společenskými cíli a idoly…
101
Ejnar_tisk.indd 101
6. 10. 2016 8:10:58 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224842
Josef Ejnar: To je dost, žes zavolal
Kdo je to zrádce? Noviny a rozhlas jsou plné zpráv o politických procesech, teď naposled o tom se Slánským a jeho „spiklencích“. Všeobecné překvapení. Vždyť nedávno na stavbě mládeže četl Petr v novinách celostránkový oslavný článek o soudruhu Slánském a jeho zásluhách, o tom, jak pomáhali se Švermou při povstání na Slovensku. To v létě ještě nikdo nic nevěděl? Kde je tedy pravda? Petr má kamarády a spolužáky na společné prožitky, ale Pavla už dávno na diskuse a spory, na společné hledání pravdy a odpovědí. „Co si o tom všem myslíš?“ ptá se ho. „No říká se, že si spolu soudruzi vyřizují účty…“ „Proč až teď, po tolika letech, kdy snad věrně drželi při sobě?“ uvažuje Petr nahlas. „Asi je to složitější…“ „Teď jsem dost často četl,“ říká Petr, „jakou úlohu za války měli ti nejrůznější agenti, špionážní činnost, luštění šifer protivníka… Mohla by to nakonec být pravda, že se takový agent dokáže léta přetvařovat, a pak ho odhalí…“ „Mohlo by to tak skutečně být,“ připustí Pavel, „ale mě ještě napadlo tohle,“ a ukazuje prstem na tlustou knihu na polici. „Světové dějiny,“ čte Petr. „No řekni, co tě nejvíce zaujalo v dějepise? Jaké období?“ Petr se nemusí rozmýšlet. „Husitství, Velká francouzská revoluce a pak ta Říjnová…“
102
Ejnar_tisk.indd 102
6. 10. 2016 8:10:58 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224842
Víra a usilování „A myslíš si, že třeba Danton nebo Robespierre byli skutečně zrádci revoluce? Nebo Trockij, Zinovjev, Bucharin? Četl jsem někde, že každá revoluce zákonitě požírá své děti. Trochu je to boj o moc, o koncepce, všechno se řeší krajně radikálně, oproti nerevoluční době.“ Petr chvíli zvažuje Pavlova slova. „Asi máš pravdu, je to ale šílený a vlastně strašně škodlivý, vždyť pak revoluce může zahubit sama sebe… Ale Sovětský svaz se přece nezhroutil!“ „Ale za války mnoho nechybělo a nebýt Spojenců…“ Rozhovor se stočí na americké dodávky Sovětům za války a pokračuje ještě dlouho… Nakonec má Petr pocit, že si své trauma se Slánským jakž takž vyřešil, ale žádné uspokojení nepociťuje. Je příjemnější myslet na zítřek, na svou práci a další úkoly… Začátkem padesátých let televize ještě nevysílá. Až na pár zpěváků a komiků známých z rádia, slavné herce z divadel a filmů neexistuje početný svět celebrit šoubyznysu. Zato jsou zde knihy, časopisy a kina. Těch je v Praze na osmdesát. Na premiérové filmy bývá vyprodáno několik dnů dopředu. Pak se musí rychle přebíhat z kina do kina, než se ještě někam sežene vstupenka. Není to obtížné, kina jsou všude a vstupné je laciné. Po roce 1953 se platí od jedné do pěti korun. Petr chodí do „bijáku“ nejčastěji s Břeťou. Pak si cestou domů připomínají nejzajímavější scénky a vlastně tak film prožívají znovu. Smějí se a komentují. Je mnoho filmů, které „letí“, z těch zahraničních třeba taková Mzda strachu s Yvesem Montandem, všechny kusy s Gerardem Philipem, zvláště faustiáda Ďáblova krása, nebo přepis Stendhalova románu Červený a černý, Nadějné vyhlídky podle Dickense… Kolik nádherných filmů s významnými evropskými herci se v pražských
103
Ejnar_tisk.indd 103
6. 10. 2016 8:10:58 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224842