Dobrovolníci
97
infanterie Zacaríovi Gonzálezovi Goyeneche, úřední místa si byla vědoma rizik plynoucích z ovládnutí ulic Havany zfanatizovanými příslušníky dobrovolnických oddílů. „Navzdory mým zdravotním potížím jsem vás chtěl navštívit; vzplanutí vášní způsobené zavražděním Castañóna však zde vyžaduje moji přítomnost, abych mohl zabránit opakování Sicilských nešpor.“57 Vražděním v havanských ulicích první únorový týden roku 1870 však Castañónova aféra neskončila. Truchlivé pokračování měla ještě v listopadu 1871. Přitom ještě odpoledne 23. listopadu nic nenapovídalo nadcházející tragédii. První ročník havanské medicíny – v této době jedné z nejlepších lékařských fakult v Americe – čekal před pitevnou na zahájení praktik. Doktor Bustamante se však zdržel u zkoušky, dlouho nepřicházel a pětačtyřicet studentů hledalo nějaké povyražení. Našli ho v podobě vozíku, jímž přivážel zřízenec mrtvá těla z márnice na hřbitově do pitevny. Chvíli s ním projížděli na prostranství před branou hřbitova, další z mládenců si pak utrhl květinu v zahradě před administrativní budovou. Potom se konečně dočkali a odešli na praktika. Následující den (pátek 24. listopadu) pokračovala výuka a zábava předchozího dne byla zapomenuta. Připomněli ji však ti, kdo se jí přímo neúčastnili. Časně ráno 25. listopadu dostal kaplan hřbitova Mariano Rodríguez vzkaz, na hřbitově ho nečekal nikdo jiný než politický guvernér Havany López Roberts. Kaplan o schůzce, či slyšení, později řekl: „Byl jsem tam okamžitě a potkal ho v doprovodu policisty pana Araújo. Poté, co mi řekl, že prošel hřbitov, se ptal, co se tam dělo. Nevím nic, odpověděl jsem a on mi odvětil: ‚Jak to, nic!‘ Vždyť mi dozorce hřbitova hlásil, že studenti nakřápli sklo na hrobě p. Gonzala Castañóna!“58 López pak vedl v doprovodu policejního důstojníka vyšetřování přímo na univerzitě. Doktor Sánchez Bustamante musel zrušit přednášku a zodpovídal v pracovně otázky nezvaných hostů. Studenti čekající na chodbě pak slyšeli jeho jasné vyjádření. On odpovídá za chování svých žáků a je si zcela jist, že by nebyli schopni chování, jež jim bylo Lópezem přisuzováno. Když asi po půl hodině López s inspektorem odešli, informoval profesor studenty na chodbě o obsahu rozhovoru, jemuž nepřisuzoval žádný význam. V podvečer přednášky 57 58
Citováno podle Le Roy y Gálvez, op. cit., 76. Citováno podle Le Roy y Gálvez, op. cit., 110.
Cuba Libre_tisk.indd 97
21. 8. 2016 23:04:43 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224830
98
Viva Cuba Libre
pokračovaly, ale studenti přicházeli do budovy anatomického ústavu už špalírem dobrovolníků. Zde byli následně všichni zadrženi, doktor Pablo Valencia y García nedokázal čelit tlaku Lópeze Robertse doprovázeného tentokrát dobrovolnickým kapitánem a Castañónovým blízkým přítelem Felipem Alonsem. Zadržení uniklo jen několik studentů druhého ročníku. Pro ně přišel nepřátelským davem Sánchez de Bustamante a stačil je v doprovodu policistů odvést do bezpečí. V osm hodin večer prošel celý první ročník havanské medicíny, s výjimkou tří studentů, kteří toho dne na přednášku nepřišli, branou vězení, bývalé pevnosti La Punta. Během nedělní velké vojenské přehlídky defilovali dobrovolníci ulicemi se skandovaným pokřikem „Ať žije Španělsko! Ať žije generál Crespo! Ať zhynou všichni zrádci!“. Odcházeli na hlavní náměstí Plaza de Armas. Jejich velitelé vyjednávali s generálem Crespem o osudu studentů, vězněných jen několik set metrů od shromážděných dobrovolníků. Dohodli se na vytvoření vojenského soudu, před nímž měli studenti následující den stanout. Soud byl skutečně ustaven a 27. listopadu zasedl. Vzhledem k významu události se zdá neuvěřitelné, že nejsou známa jména jeho členů, průběh jednání a dokonce ani rozsudky. Jediným bezpečně známým jménem je jméno kapitána španělské armády Federico Capdevila y Miñano. Byl také jediným, kdo při procesech zachraňoval španělskou čest, ne snad dobrovolnických oddílů, tam se o cti dalo těžko mluvit a v souvislosti s událostmi listopadu 1871 už vůbec ne, ale španělské koloniální administrativy a armády. Kapitána ustanovili obhájcem studentů během prvního procesu, který přes svou absurditu patrně zachovával formu regulérního soudního řízení. Kapitán hned v úvodu pochyboval s odkazem na tlak vykonávaný na úřady o odůvodněnosti řízení. Brutální nátlak veřejnosti, představované dobrovolníky, neměl rozhodovat o konání soudního líčení, a už vůbec ne o jeho rozsudku. „Moje povinnost jako Španěla, můj svatý závazek jako obhájce, moje jméno jako šlechtice, moje čest jako důstojníka, je chránit a pomáhat nevinnému, a těmi je mých pětačtyřicet obhajovaných; musím hájit tyto děti, které stěží opustily pubertu a vstoupily do juvenilního věku, v němž nejsou nenávisti, nejsou pomsty, nejsou vášně, je to tedy věk, v němž jako ubozí a nevinní motýli poletují z květu na květ a voníce k jejich šťávám, jejich vůním a parfémům žijí jen
Cuba Libre_tisk.indd 98
21. 8. 2016 23:04:43 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224830
Dobrovolníci
99
z chimérických iluzí.“59 A lze vůbec soudit 14-, 16- nebo 18leté mladíky jako muže? Tázal se Capdevila a dodával: „V čem navíc spočívá delikt, který se jim přisuzuje?“ Kapitán odkazoval na všechna prohlášení, výpovědi a odkazy na údajné činy, které byly dosud předneseny, a pak rozhodně prohlásil: „Buď jsem nevědomý hlupák, nebo nenacházím nic, absolutně nic, co by svědčilo o nějaké vině.“ Před zahájením procesu slyšel Capdevila pověsti o zneuctění a svatokrádeži, jichž se měli dopustit studenti medicíny na hřbitově, v předložených dokumentech ovšem nic podobného nenalezl. „V čem tedy spočívá onen delikt, ona svatokrádež?“ otázal se kapitán a končil svůj krátký proslov slovy: „Pánové, především jsme čestní vojáci, jsme šlechtici, čest je naše heslo, naše pýcha, naše deviza se Španělskem – vždy čestným, vždy noblesním, vždy šlechetným, ale nikdy cloumaným vášněmi, nízkostí a strachem. Čestný voják umírá na svém místě; tedy dobře, ať nás zavraždí, ale mužové pořádku, světa a národů nám věnují bohatou a nehynoucí vzpomínku. Řekl jsem.“60 O atmosféře, v níž kapitán obhajobu svých mandantů přednášel, svědčí poslední věty, měl zřejmě obavu, že ho jeho postoj může stát život. Nebyl si také zřejmě jistý, zda v bouřlivé atmosféře bude schopen říci to, co skutečně říci chtěl. Proto si projev napsal a celý ho předčítal. Díky tomu zůstal jediným dokumentem, který se z procesu zachoval. Reakce tribunálu na projev není známa. Přijali ho členové a zprostili studenty obžaloby, odsoudili je skutečně jen k několika dnům či týdnům vězení? Nebo k pokutám? O těchto trestech hovořili někteří přímí svědci událostí. Nejsou-li známy výsledky soudního řízení, je známa reakce dobrovolníků. Dobrovolníky nízké tresty, pokud byly vůbec nějaké, neuspokojily. Jejich velitelé hned žádali generála Romulada Crespa, aby jmenoval nový vojenský soud a generál jim bez odkladu vyhověl i přes to, že jeho počínání nemělo žádnou oporu v zákoně. V novém tribunálu zasedalo ještě týž den osm armádních důstojníků a devět velitelů dobrovolnických jednotek, vůbec nebyl ustanoven obhájce,61 a tyto skutečnosti předznamenaly výsledky líčení, z jehož průběhu se opět nezachovaly žádné písemné dokumenty. Pouze rozsudek, ale i v tomto případě trvalo celé 59
Citováno podle Le Roy y Gálvez, op. cit., 125. Citováno podle Le Roy y Gálvez, op. cit., 125n. 61 Podle některých obžalovaných se jim v první chvíli po vynesení rozsudků přihlásili jejich obhájci s tím, že je nemohli vůbec hájit. 60
Cuba Libre_tisk.indd 99
21. 8. 2016 23:04:43 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224830