PŘ ÍB Ě H
D E L E GÁTA
97
měl jsem pocit, že když ten blboun zhebnul, měl bych mu trošku píchnout,“ odvětil. Redmond O’Hanlon, člen redakční rady literární revue Times Literary Supplement (TLS), mě také někdy v té době požádal o recenzi k jedné z Peterových knih. Odevzdal jsem posudek, v němž jsem se přímo rozplýval, byla to jedna z mých nejnadšenějších knižních recenzí, jakou jsem kdy napsal (počítaje v to i pár kousavých, jejichž styl byl, když o tom tak přemýšlím, inspirován samotným Medawarem).13 Mou jedinou nepatrně negativní větou byl názor, který jsem uvedl jen proto, abych ho vzápětí odsoudil: „Někteří Medawara označují za ‚neřízenou střelu‘. Proti tomuto nařčení se ovšem musím energicky ohradit…“ Článek jsem nedostal vůbec ke korektuře. Číslo vyšlo a já se zděsil, protože jsem zjistil, že veškerou mou nanejvýš vřelou chválu vyškrtli a recenzi otiskli pod názvem „Shots from a loose cannon“ (Neřízená střela v akci). Celý bez sebe vzteky jsem uháněl do Redmondovy oxfordské kanceláře nad proslulým obchodem s oděvy s názvem Annabelinda, který patřil jeho ženě Belindě. Obklopen něčím, co vypadalo jako ohromná sbírka vycpaných plazů, seschlých opičích rukou, fetišistických předmětů a dalších bizarních památek z cest, vyslechl Redmond v tichosti mou sáhodlouhou řečnickou tirádu a pak beze slova opustil místnost. Když se vrátil, držel v ruce předmět a s vážnou tváří mi ho opět beze slova podával. Byla to dvouhlavňová brokovnice. Nikdy se nedozvím, jestli byla nabitá (Redmond má tak excentrický smysl pro dobrodružství, že možné by to bylo), na každý pád mě to gesto paradoxně odzbrojilo. Myslím, že na Redmondovu hlavu ta podlá redakční práce ve skutečnosti nepadala, a když jsem o té historce napsal Peterovi, postavil se k tomu s nadhledem. Asi o deset let později, už ke konci Peterova života, mě Jean pozvala na jednu z večeří, které měli ve zvyku s Peterem pořádat ve svém domě v Hampsteadu na severu Londýna. Peterův fyzický stav se od našeho setkání v Německu zhoršil, ale myslelo mu to pořád stejně skvěle a Jean zvala každý týden dva nebo tři hosty, aby ho zabavili. My, kteří jsme Petera osobně příliš neznali, jsme
David Lodge, Svět je malý, Odeon, Praha 1988, přel. A. Přidal. Pozn. překl.
13
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224800
98
Z Á B L E S K
V T E M N OT Ě
se tím pozváním cítili mimořádně poctěni, na ten večer se nedalo zapomenout. Krom mě se večeře účastnila ještě významná novinářka Katharine Whitehornová, a tuším, že Petera bavila mnohem lépe než já, kterého svazovala úcta. Své chorobě udělal Peter jediný ústupek. Kajícně se omluvil, že musí jít brzy spát: „Jsem bohužel těžce nemocný člověk.“ A v červnu 2012, kdy mi Charles Medawar daroval jednu nedocenitelnou knihu z otcovy knihovny, jsem se cítil poctěn opět: svazek Festschriftu věnovaného velkému skotskému přírodovědci D’Arcy Thompsonovi při příležitosti jeho odchodu do penze, který sestavil Peter a podepsali ho všichni autoři včetně V. B. Wiggles wortha, J. Z. Younga, J. H. Woodgera, E. C. R. Reevea, Juliana Hux leyho, O. W. Richardse, A. J. Kavanagha, N. J. Berrilla, E. N. Wil lmera, J. F. Danielliho, W. T. Astburyho, A. J. Lotky, G. H. Bushnella a samozřejmě obou sestavovatelů W. E. Le Grose Clarka a samotného P. B. Medawara. Byl tam i vlastnoruční podpis D’Arcyho Thompsona, vlepený jako třešnička na dortu. Většina autorů byla pro mě a pro mé vrstevníky z pregraduálního studia zoologie dobře známá jména a D’Arcy Thompson byl pro nás přímo hrdina, kterého Peter Medawar popsal jako aristokrata vědění, jehož intelektuální vlohy se budou jen těžko někdy v budoucnu u nějakého člověka kombinovat. Byl klasickým učencem takového významu, že se stal prezidentem anglické, velšské a skotské asociace pro klasická studia. Byl natolik dobrým matematikem, že mu Královská společnost přijala k publikování cele matematický článek, a přírodovědcem, který po čtyřiašedesát let zaujímal významné pozice… Byl famózním řečníkem a lektorem (často se soudí, že obojí jde ruku v ruce, ale bývá to tak zřídkakdy) a také autorem díla, které se svým naprostým mistrovstvím ve stylu bel canto po literární stránce vyrovná všemu, co kdy napsal Walter Pater nebo Logan Pearsall Smith.14 K tomu si přičtěte, že
Výběr z recenzí uvádím ve webové příloze.
14
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224800
PŘ ÍB Ě H
D E L E GÁTA
99
měřil přes metr osmdesát, byl stavěný a udělaný jako Viking a nosil se jako člověk, který si je vědom toho, že dobře vypadá.15 Mám-li jmenovat jediného vědce, jehož styl psaní mě inspiroval více než kterýkoli jiný, zmínil bych jako jiného aristokrata vědění Petera Medawara. Asi je z toho krátkého úryvku patrné proč.
Bludný Holanďan V roce 1977 jsem byl pozván přednášet na mezinárodní etologickou konferenci v Bielefeldu v Západním Německu. Dostat v téhle fázi kariéry pozvání přednášet na konferenci (namísto abych se hlásil jako dobrovolník), která v mém tehdejším oboru zvířecího chování představovala vlajkovou loď, pro mě bylo značnou poctou a na řeči, kterou jsem nazval „Replicator selection and the extended phenotype“ (Výběr replikátorů a rozšířený fenotyp), jsem si dával hodně záležet. Přednáška vyšla následně v časopise Zeitschrift für Tierpsychologie a bylo to poprvé, kdy jsem představil myšlenku a slovní spojení „rozšířený fenotyp“, které se pak stalo názvem mé druhé knihy. Mezinárodní etologická konference se koná jednou za dva roky, pokaždé v jiné zemi, a zúčastnil jsem se jí osmkrát: v Haagu, Curychu, Rennes, Edinburghu, Parmě, Oxfordu, Washingtonu a Bielefeldu. V knize Záhadám vstříc jsem již zmínil konferenci v Curychu z roku 1965, kde jsem poprvé představil svůj doktorandský výzkum a kde mě rakouský etolog Wolfgang Schleidt zachránil před technickým debaklem. Tyto konference se začaly konat ještě dávno před začátkem mojí éry jako jakási komorní setkání v úzkém kruhu, jimž dominoval nepřehlédnutelně statný Konrad Lorenz a jeho tišší, hloubavý, ale taktéž statný kolega Niko Tinbergen. Proslovy se protahovaly, protože oba staří matadoři na poli zvířecího chování – starci to tedy v té době ještě nebyli, ale matadoři už ano – se střídali pro blaho obecenstva
Britští esejisté a kritici devatenáctého a dvacátého století. Pozn. překl.
15
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224800