5. ČÁST
JSME NA TAHU
Nevšedním se stane každý den, kdy se s někým potkáme a necháme se vzájemně nahlédnout do svých srdcí. (autor) – Vstříc třem novým seznámením – Opětovné prožití zážitků Před časem jsem na internetu narazil na stránky muže, který se rozhodl, že se každé pondělí seznámí s novým člověkem. Jakmile někoho nového oslovil, popovídali si a potom tohoto nového známého požádal, zda se spolu mohou vyfotit. Vzniklou fotografii následně umístil na svůj blog. Určitě zajímavý způsob, jak si vybavit tváře všech lidí, se kterými se člověk seznámí. Dovedu si představit, že moje vlastní sbírka takto pořízených fotografií by už byla hodně rozsáhlá. Přestože jsem nutkání takto si vzpomínky uchovávat nikdy nepocítil, nejzajímavější lidé mi v paměti utkvěli sami. Autor blogu dospěl k otázce, proč by se s lidmi měl seznamovat jen v pondělí, když to může činit každý den. Souhlasím. Každý den je výbornou příležitostí poznat někoho nového. V předešlé kapitole jsme si ukázali, jak se otevřít lidem, kteří nám při seznamování jdou naproti, nyní tento první krok bude na nás. Sami uvidíme, jak jednoduché a příjemné to je, jakmile získáme trochu zkušeností a první pozitivní prožitky.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224657
USMÍVEJ SE VÍC
99
No jo, ale jak na to? Zeptá se jistě mnohý z nás. Jak poznám, kdo má zájem se bavit? Jak mám vědět, že nebudu obtěžovat a druhý člověk mě neodmítne? Úplnou jistotu nemůžeme mít nikdy, ale přece nechceme celý život prožít se zárukou naprosté jistoty? Člověk má nezřídka tendence požadovat naprostou jistotu v banálních situacích, a přitom si neuvědomí, že mnohem zásadnější situace jsou s tak velkou mírou jistoty neslučitelné. Kdo nic nezkusí, ten nic nezíská. My to však zvládneme a zamilujeme se do oslovování jiných lidí. Nejdříve se podělím o příjemné situace, které jsem díky troše odvahy já sám zažil.
LIDÉ MIMO DAV Před osmi lety, kam se vyprávěním těchto vzpomínek vracím, by mě ani ve snu nenapadlo, že jednou budu psát knihu, jak se seznamovat s lidmi a více se díky tomu usmívat. Ocitl jsem se na nové škole, kde jsem nikoho neznal, a přemýšlel, jak tuto situaci změnit. Přistoupit tenkrát ke skupině lidí, co se spolu už bavili, pro mě bylo nepředstavitelné. Během prvních dní jsem si všiml dívky, která sama přicházela, odcházela a sama i na přednáškách seděla. Kdo asi je? Odkud? A nad čím přemýšlí? Uvažoval jsem a pak mě napadlo, že by se třeba i ona ráda seznámila. Situaci usnadnilo, že jsem si všiml, jak přede mnou jednoho odpoledne kráčí na oběd do menzy. Ještě dnes vidím její modrou, podzimní bundu. Až když jsem ji spatřil zezadu, uvědomil jsem si, jak působivě vyhlíží také z tohoto úhlu. Ale okamžik pravdy se blížil. „Ahoj, máš tady volno?“ Přicházím ke stolu, kde sedí. Cítím, že bych měl nějak vysvětlit, proč si k ní chci sednout, když
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224657
je jídelna poloprázdná. Zvedám oči od segedínského guláše na jejím talíři a dívám se dívce do tváře. Ne, abych nepůsobil dojmem, že jí oběd chci sníst. Pohlédl jsem jí do očí, protože jsem se tak připravoval k přijetí její odpovědi, ať bude jakákoliv. Nevinný výraz, brýle s kulatými, tenkými obroučkami. Souhlasí s mým návrhem. Nevybavuji si přesně, co řekla, a vlastně jediné, co si z naší tehdejší konverzace pamatuji, je jméno, kterým se představila, a místo, odkud pochází. Co je pozoruhodného na tomto příběhu, řekneme si možná. Kromě toho, že tento moment považuji za svůj první krok ke společenské obratnosti, minimálně jedna další skutečnost. Kdybych tu dívku tenkrát neoslovil a kdyby ona nesouhlasila s tím, že jí mohu dělat společnost, zatímco se bude snažit spořádat segedínský guláš, kniha Usmívej se víc by pravděpodobně nevznikla a určitě by neměla svoji stávající obálku. Během osmi let, kterých od popisovaného okamžiku uplynulo, jsme se sobě navzájem stali nejlepším přáteli. Až uvidíme někoho, jak sedí vně davu, zkusme svoji pozornost právě na tohoto člověka zaměřit a oslovit jej. Dost možná budeme překvapeni, jaké diamanty v sobě nosí.
LIDÉ, CO MAJÍ ČAS Zastávky, fronty, dopravní prostředky, to vše jsou místa vhodná k oslovení neznámých lidí. Ti, které zde potkáme, nejsou v poklusu, nespěchají, a tak se dá předpokládat, že budou mít čas se s námi pobavit. Vybavuji si, jak jsem asi před měsícem přišel na autobusovou zastávku, kde už čekala nějaká žena. Ačkoliv se jednalo o zastávku na malém městě, Polešovicích, odkud pochá-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224657