Lůžko Fridy Kahlo, Casa Azul, Coyoacán
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224457
Kolo štěstí
N
ějakou dobu se mi nezdály sny. Má kuličková ložiska jako by zrezla, protáčela jsem se v bdělých kruzích, hned zase putovala po horizontálních stezkách, jedno měřítko za druhým, ale nic ke změření. Zasekla jsem se na místě, a tak jsem se vrátila ke své staré hře; vymyslela jsem ji kdysi jako protiúder nespavosti a byla užitečná i za dlouhých jízd autobusem, k rozptýlení mysli a zabránění nevolnosti z jízdy. Jako duševní verze skákání panáka, který se hraje uvnitř hlavy, ne vestoje. Hrací pole široké jako silnice – zdánlivě bezmezné, ale ve skutečnosti ohraničené pole pyritových dlaždic, po kterých musí člověk bez chyby přeskákat, aby dosáhl místa mýtické resonance; místa, jakým je Serapeum v Alexandrii, s vývěskou u vstupu připnutou k sametovému lanu se střapcem, lehce se pohupujícímu ve vzduchu. Začnete nepřerušeným proudem vyjmenovávat slova, která začínají na jedno písmeno, třeba písmeno M. Madrigal menuet mistr mustr monstrum magnet maestro mumraj milost mlsat mlaskat mastif mámit minstrel motýl, dál a dál, bez přestávky, slovo po slovu, z dlaždice na dlaždici. Kolikrát jsem tuhle hru hrála? Nikdy jsem nedokázala dosáhnout na pohupující se střapec, a někdy se během hry dokonce ocitla kdesi ve snu. A tak jsem hrála znovu. Zavřela jsem oči a uvolnila zápěstí; ruka se vznášela nad klávesnicí laptopu, potom se zastavila a prst ukázal cestu. V. Violet Venuše Verdi vandal vektor vitamín virgule vír víno virus váza 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224457
M Train
verbež velín vlákat velum, a najednou jsem odplula, lehounce jako závoj mlhy, který značí začátek snu. Stála jsem uprostřed stejné kavárny, v její stejné snové podobě. Žádný číšník, žádná káva. Musela jsem jít dozadu a namlít a uvařit kávu sama. Nikde nikdo, jenom pasáček. Všimla jsem si, že se mu podél klíční kosti vine jako malý had jizva. Přinesla jsem nám oběma hrnek horké, kouřící kávy, ale vyhnula se jeho očím. – Řecké legendy nám nic neříkají, ozval se. Legendy jsou příběhy. Lidé si je vykládají, nebo k nim vážou nějaká ponaučení. Medea nebo ukřižování, nemůžeš je zlomit. Déšť a slunce přišly naráz a zplodily duhu. Medea našla Iasonovy oči a obětovala své děti. Tyto věci se dějí, nic víc. Nepopiratelný domino efekt toho, že jsme naživu. Odešel si ulevit a já rozjímala nad zlatým rounem podle Pasoliniho. Stála jsem ve dveřích a dívala se na horizont. Prašný kraj přerušovaly skalnaté pahorky prosté jakékoliv zeleně. Přemýšlela jsem, jestli Medea vyšplhala na podobné skály, když se nabažila svého zuření. Přemýšlela jsem, kdo je pasáček. Jakýsi druh homérského tuláka, napadalo mě. Čekala jsem, až se vrátí ze záchodu, ale trvalo mu to tak dlouho. Pocítila jsem náznaky, že se věci promění: kolísavý časoměr, otočná barová stolička, churavá včela vznášející se nízko nad deskou malého smaltového stolku v barvě smetany. Chtěla jsem ji zachránit, ale nebylo jak. Už už jsem odcházela bez zaplacení, pak jsem se zamyslela a nakonec hodila na stůl vedle umírající včely pár drobných. Dost na kávu a skromný pohřeb v krabičce od sirek. Vyklepala jsem se ze snu, vstala z postele, opláchla si obličej, učesala vlasy, našla čepici a notes a vyrazila ven, hlavu plnou myšlenek na pasáčka chrlícího antická moudra o Euripidovi a Apollonovi. Zpočátku mi byl proti srsti, ale jeho pravidelná přítomnost mi začínala být útěchou. Někdo, koho najdu, když budu potřebovat, ve stejné krajině za hranou snu. Přecházela jsem Šestou avenue a do rytmu klapotu mých podpatků dopadala na chodník píseň Callas je Medea je Callas. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224457