Svůdný jasmín Vždyť já jsem na veřejnosti jedla maximálně v těch několika málo hotelích, v nichž jsme přespali během naší letní cesty po Severní Karolíně. Nervózně se ohlédnu po Danielovi, ten mi povzbudivě stiskne dlaň. „Nemáš se čeho bát. Jsi dokonalá.” šeptně mi do ucha a vchází dovnitř, aby mi podržel dveře. „Dobrý večer, madame. Pane.” vítá nás zdvořile muž v černém smokingu. „ Odložte si, prosím.” Překvapeně se ohlédnu, když ucítím, jak mi Daniel stahuje z ramen těžký kabát a podává ho pikolíkovi. „ Následujte mě, prosím.” řekne zase ten ve smokingu a vede nás chodbou pryč od místa, kde vytuším jídelnu. Zmateně se ohlédnu po Danielovi, ten jen přikývne a tak poslušně následuju zdvořilého polo plešatého tučňáka s knírkem. Míjíme dvoje dveře, u třetích se zastaví, otevře a gestem naznačí, že mám vstoupit. Váhavě poslouchám. Vstupuju do zšeřelé místnosti, v jejímž středu se nachází jediný kulatý stůl se dvěma židlemi a z neviditelných reprobeden se ozývá tlumený šanson Gilberta Becauda C'est en Septembre. Takže soukromý salonek, pomyslím si maličko zklamaně, když si uvědomím, že jsem se fintila tak trochu zbytečně. Tučňák nás následuje do místnosti, usazuje ke stolu a zapaluje svíčku uprostřed umně prostřeného stolu zdobeného žlutými květy orchidejí. „Pane?” upře tázavý pohled na Daniela. „Můžete nosit na stůl, Jasone.” pobídne ho a věnuje mi zkoumavý pohled. „My si nebudeme vybírat?” ptám se zmateně a vyděšeně pozoruju množství příborů a sklenic před sebou. „ Už máme objednáno.” odtuší líně a dál mě sleduje. Začíná mi to lézt trochu na nervy.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224331
Svůdný jasmín „Chceš říct, že já mám objednáno. Nebo snad máš v úmyslu jíst?” popíchnu ho, když si uvědomím, že na mě takhle může zírat celý večer, protože se přece živí úplně jinými „věcmi”. „ V poslední době občas udělám výjimku. A tohle je jedna z nich.” zašeptá tajemně a uhýbá číšníkovi, který před nás postupně pokládá bílý talířek s na jemné plátky nakrájeným tuňákem uprostřed. Do jedné ze sklenic potom Danielovi odlévá stopičku bílého vína. „Německý Ryzlink, pane. Ročník 2012.” řekne obřadně a ustoupí krok vzad, dokud Daniel nepoválí zlatavý mok na patře a nepřikývne. Pak dolévá i jednu z mých sklenic. „Na tebe, krásko.” nakloní Dan sklenku mým směrem a napije se. Následuju jeho příkladu, užaslá, že ho uvidím něco pozřít. „Začni od kraje.” šeptne tiše, když si všimne, že místo jídla civím na blyštivou záplavu vidliček a nožů. Vděčně se usměju. Pomalu krájím rybu a nesu jí k ústům. Moje chuťové pohárky doslova vybuchují blahem. Nic lepšího jsem nejedla. Jenže bylo toho tak zoufale málo. Pomyslím si, když sleduju, jak mi číšník bere prázdný talířek od tuňáka s omáčkou fois gras a napiju se toho překvapivě svěžího vína. I to mi vzápětí odnášejí. „ To byl jenom první chod, Yasminne.” vysvětluje pobaveně Daniel, když si všimne mého zklamaného výrazu a než stačím zareagovat, objevuje se tu zase číšník s o něco větším talířkem a celá situace se tak trochu opakuje. Jen jídlo na talíři se mění. Restované krevety s lanýži v liškové omáčce vystřídá nejprve okoun na černo s kaštanovou nádivkou a nakonec mám na desertním talířku pečené fíky s mandlovým dortem a teplým přelivem z mascarpone. S jídlem se vždycky změní i samotné víno, které chuť každého chodu dokonale podtrhne.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224331
Svůdný jasmín „Nikdy by mě nenapadlo, že jídlo může být tak… Dokonalé.” vydechnu, když tučňák odnáší i poslední talířek a na stole zůstanou jen sklenky s vínem. „Jsem rád, že ti chutnalo.” odvětí a napije se krvavě rudého moku. Zamrazí mě, když si uvědomím, že kdyby tam krev opravdu byla, chutnalo by mu možná ještě víc. „Zatančíme si?“ zeptá se a v očích mu zajiskří. „Povedu tě.“ Při vzpomínce na náš první společný tanec, který ho stál malé jmění se neubráním úsměvu. Mlčky přikývnu. Vložím svou dlaň do jeho a nechám se odvést stranou od stolu, kde mě Daniel zlehka objímá v pase a pomalu mnou otáčí v rytmu l'important c'est la rose. „Má nepochybně pravdu, nemyslíš?“ řekne najednou. Nakrčím čelo. „Kdo?“ „Gilbert. Lidi pro samý hon na úspěch nevidí, že to nejdůležitější mají většinou přímo před nosem. Když jim to dojde, bývá pozdě.“ Vysvětlí posmutněle a donutí mě oprášit francouzštinu a zaposlouchat se do textu písně. „Toi pour qui, donnant-donnant. J'ai chanté ces quelques lignes. Comme pour te faire un signe en passant. Dis à ton tour maintenant. Que la vie n'a d'importance. Que par une fleur qui danse. Sur le temps..L'important c'est la rose“3 Zase mi dochází, jak málo ho znám.
3
Překlad: Pro tebe, kdo rozdáváš. Zazpíval jsem pár řádků. I pro tebe kdo potřebuješ změnu. Řekni, teď je řada na tobě. Že jen život má význam. Jako, květina, která vzkvétá. Navždy. Vždyť to nejdůležitější je růže!
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224331