III. vývoj v našem století: dva různé pohledy Jedna hackerská stránka, údajně z Nového Zélandu, ale brzy našla a zveřejnila metodu, jak VitaBop „rootovat“* a získat tak přístup k celému spektru jejich receptů a postupů, nejen těch, které byly schváleny. Nositelé čipů se díky tomu mohli dostat ke kterémukoli výrobnímu programu firmy. Skupiny bojující proti potratům se děsily, že by si mladé dívky mohly syntetizovat ranní pilulky proti početí, aniž o tom bude kdokoli vědět. Sportovní medicínu zasáhl chaos. Snahy zakázat bopy na školách a ve sportu se ale zasekly a nakonec zcela selhaly. Kdo nacházel potěšení v programování desetitisíců kroků, mohl si z běžných chemikálií syntetizovat ohromné množství věcí. Jako první přišla na řadu psychedelika. Zajímavým rysem produktů VitaBop bylo, že k vyvolání účinku stačily menší dávky než při „šlehání“ čili staromódním užívání drog. Lidé si mohli titrovat malá množství přímo do krve a mohli kontrolovat, jak tělo v každé chvíli reaguje. Policie zpočátku nemohla přijít na to, jak dokázat, že si VitaBoper programuje nelegální látky. Bopeři poukazovali na to, že z Bopu se nikdo předávkovat nemůže. Bylo to koneckonců zařízení, které měří, co se v těle děje, milisekundu po milisekundě. Není to totéž, jako když si šlehnete zakázanou látku a uvidíte, co se bude dít. Jenomže usedlá společnost z dob před Bopem jaksi nebyla připravena na takový argument slyšet. Mládežnická kultura „rootovaných“ Bopů se točila jen kolem rekreačních drog, Bopy ale rovněž uměly vstřikovat do těla léky. Trvalo asi měsíc od rozsáhlé razie na bopové rootery na Kalifornské univerzitě v Berkeley, než organizace zvaná Boperské babičky začala distribuovat recepty prostřednictvím stejných stránek pro sdílení souborů, jimiž v nedávné době proudily pirátsky stažené filmy a televizní pořady. Legální prodej léků na cukrovku, vysoký krevní tlak, migrény či erektilní dysfunkci se v tu chvíli propadl na dno. Začalo se mluvit o žalobách. Na VitaBop se společně vrhli všichni výrobci léků a zdravotnických přístrojů. Firma VitaBop před Nejvyšším soudem USA prohlašovala, že nic špatného nedělala. Byla prý jen neutrálním kanálem, v jehož rámci působili nezávislí uživatelé, a ona sama navíc neměla žádnou pravomoc zasahovat do toho, co bopeři dělali se svými těly. Kdyby se pokoušela bopery sledovat nebo jejich praktiky nějak ovlivňovat, porušila by zákony o lékařském tajemství. VitaBop dokázala právní spory přežít bez větších šrámů. Lidem se líbilo, že mohou více ovládat to, co se děje v jejich tělech. Zároveň ale docházelo ke zmenšování velikosti ekonomiky. Zarážející například bylo, že čerství ab* Rootované zařízení je obvykle telefon nebo tablet, jejž už neovládá firma, která jej prodala, ale jeho majitel. Například rootovaný či „z vězení uprchlý“ (jailbroken) telefon, který se zbaví omezení původního operačního systému, může stahovat neschválené aplikace.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224184
8. pohled zdola. hromadná nezaměstnanost solventi medicíny a chemie museli někdy spoléhat na pomoc rodičů i v tak základních věcech, jako bylo například pořízení nejnovějšího VitaBopu. Bopy byly stále ještě levné nebo dokonce zdarma, celkové náklady jejich užívání ale evidentně narůstaly. Pokud uživatelé zkoušeli neautorizované vstupní chemikálie, ukazovalo se, že často nefungují tak, jak by měly. S cenami vstupních látek se dělo něco podezřelého; postupně a bez zjevného důvodu byly stále dražší. Antimonopolním úřadům se proti VitaBopu zasahovalo obtížně. Koneckonců, na trhu byly stále k dispozici tradiční pilulky. VitaBop argumentovala tím, že působí v konkurenčním a dynamickém prostředí. Poukazovala na to, že vláda by se měla spíše zabývat nelegálním obchodem s rootovanými Bopy. Když někdo zrootoval nějaký Bop, dělo se něco zvláštního. Vznikla tak gigantická firma jménem Booty, založená na budování soukromé databáze procesů, které se odehrávaly v tělech lidí s rootovanými Bopy. Jak se Booty k těmto údajům dostala? Vytěžovala pirátské boperské stránky, které používaly miliony lidí. Další miliony na sociálních chemických sítích pak dobrovolně uzavíraly smlouvy, které nikdo nikdy nečetl, aby získaly přístup k bezplatným formulím. Uživatelé tímto způsobem otevřeli svá těla firmě Bodybook, která byla konkurentem Booty. Booty obvykle nevydělávala na tom, že by boperům přímo účtovala platby; získávala místo toho peníze od třetích osob, jimž za to poskytovala vliv na to, čemu budou uživatelé vystaveni na síti. Boper, který se těšil skvělému zdraví, tak například mohl dostat nabídku na bezplatné doplňování látek v armádní kanceláři pro najímání rekrutů. Ukázalo se, že tato forma nepřímé manipulace fungovala docela dobře na to, aby na ní Booty mohla vydělávat miliardy dolarů. Vzájemné soužití firem Booty, Bodybook a VitaBop nebylo ideální. Každá z nich shromažďovala rozsáhlé materiály o metabolismu všech uživatelů, žádná ale neměla přístup k datům ostatních dvou konkurentů. Booty hromadila data z rootovaného, otevřeného světa, zatímco VitaBop dělala totéž ve světě svých registrovaných uživatelů a Bodybook se staral o svět „sdílejících“. Booty obviňovala VitaBop z uzavřenosti a z toho, že nepodporuje společensky žádoucí bio-otevřenost. VitaBop zase vinila Booty z porušování soukromí a důstojnosti uživatelů. Komentátoři by zřejmě přirovnali VitaBop ke společnosti Apple a Booty ke Googlu nebo některému hedgeovému fondu, zatímco Bodybook byl jako, no, zkuste hádat. Společně měly všechny tyto firmy podíl na úpadku ekonomiky a na tom, že se vyhlídky pracovního trhu všeobecně zhoršily.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224184
K apitola dev á t á
Pohled shora. Jak zneužívat velká data k vlastnímu zesměšnění Tři nerdi vejdou do baru… Jsem vždy ochoten se pobavit, takže jsem kdysi na Kalifornské univerzitě v Berkeley působil v komisi, která posuzovala recesistické podnikatelské plány absolventů inženýrství, kteří se přihlásili do podnikatelského učebního programu. Tři ze studentů přišli s následujícím plánem: Představte si, že o sobotních večerech obrážíte v San Francisku bary a další místa plná lidí. V jednom baru najdete mnoho evidentně přístupných, půvabných a nezadaných mladých žen, které tam čekají jen na to, až si jich někdo všimne. Takže nažhavíte mobilní telefon a zburcujete naši síť. „Tady jsou holky!“ A všichni vám podobní mladí muži budou vědět, kam jít. Služba bude vydělávat na reklamách, nejspíš od barů a výrobců alkoholických nápojů. Pohlédl jsme na tohle trio upřímných technomaniaků a položil jim očividnou otázku: bude vůbec někdy sebemenší šance, že by vaše služba dodala byť jen jeden bit pravdivých údajů? Nastalo nervózní ticho. Je to snad jen další případ spojení ohromující technické inteligence postižené mírným autismem a otřesně naivního pohledu na lidi? A jejich odpověď? Ne, samozřejmě, že ne. Žádné pravdivé údaje z toho nevzejdou. Celý projekt je založený na naději. Dal jsem jim nejlepší možné hodnocení. Ne snad proto, že bych je chtěl povzbudit, aby své těžce vydobyté dovednosti uplatnili v tak neproduktivním projektu, ale proto, že pochopili, jak informace o lidech na síti skutečně fungují.* * Silicon Valley se dá předpovídat jako hodiny. Rok poté, co jsem napsal tuto pasáž, měla v sanfranciských barech premiéru aplikace „kde jsou holky“. Firma SceneTap ale místo informací od dobrovolníků používá obrazové záznamy a strojové vidění. Ne, opravdu jsem nezkoumal, zda tuto firmu založili studenti, na něž jsem narazil.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224184