A jak se oslava přehoupla do noci, všichni jsme byli pěkně líznutý a já se v jedenáct rozhodla, že nejlepší nápad na světě je zajít si do města na taneček. Willowino pravidlo o seznamování mi vytanulo na mysli až později. Ona totiž tvrdí, že to, co hledáte, se objeví ve chvíli, kdy to hledat přestanete. A Cord tuhle teorii ještě rozvíjí. „Vesmír musí vědět, že nehledáš,“ říká s takovým divným a znalým výrazem jako odbornice ve věcech vesmíru. „Když jenom řekneš, že nehledáš, tak vesmír ví, že to jenom říkáš. Musíš opravdu cítit, že nehledáš, a pak se to stane.“ Ale tipuju, že má pravdu, protože když v Infernos na High Street (Já vím, já vím, je to díra, ale prostě jsme tam skončili, co vám budu povídat!) začali hrát disko hity jako na konci školního roku, najednou jsem se s někým líbala při Total Eclipse of the Heart od Bonnie Tyler. Jak na to došlo, mám trochu v mlze, abych řekla pravdu. Pamatuju si panáky, pamatuju si, jak jsme na hit Disco 2000 předváděly tanec Jarvise Cockera. Pamatuju si, že parket byl úplně narvaný a všichni jsme do sebe vráželi, no a že jsem se pak zničehonic líbala s roztomilým chlápkem. Ange by na mě byla hrdá, pomyslela jsem si, kdyby už před hodinou neodešla domů se svým snoubencem. To líbání bylo úžasný. Někdy vám líbání prostě sedne. Máte stejné pohyby, nenarážíte do sebe nosem, nadechujete se ve stejnou chvíli, jako byste byli předurčeni k tomu se najít a právě teď k sobě přitisknout rty. Líbilo se mi natahovat se k němu pro polibek i to, jak na mě shlížel s úsměvem a zábleskem v očích. Přestala jsem vnímat hluk lidí kolem a jen si tu chvíli užívala. Když se noc chýlila ke konci, řekl, že půjde domů sám, protože má další den hodně práce, ale vyměnili jsme si čísla. „Moc rád bych tě zase viděl,“ navrhl. „Já tebe taky,“ usmála jsem se. Kdo potřebuje snoubence? pomyslela jsem si a snažila se tím přesvědčit sama sebe.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224178
Září
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224178
Září, tři roky zpátky Můj Ex, část třetí V týdnech po onom dni v parku, kdy mi řekl, že mě miluje, jsme trávili většinu nocí spolu a líbali se, jako bychom to vynalezli, jak jednou zpíval Guy Garvey. Často jsme u toho ani nehýbali rty, jen jsme je k sobě tiskli a zůstávali tak, dýchali zlehka, nadechovali se a vydechovali najednou a užívali si ten nový pocit být si jen tak nablízku. Někdy když jsme leželi s obličeji u sebe a takhle spolu dýchali, šeptal: „Miluju tě, Genie Havishamová, miluju tě, miluju tě,“ úplně potichoučku, téměř neznatelně. A já mu odpovídala: „Miluju tě, miluju tě.“ A pak jsme se spolu usmáli, s ústy pořád přitisknutými k sobě. Měla jsem to, o čem jsem si myslela, že je perfektní kombinace. Usínala jsem s mužem svých snů a byli jsme tak propletení, že to vypadalo, jako bychom byli stvořeni, abychom do sebe zapadali. A milovala jsem svou novou práci v Coolhubu, který se měl brzy spustit. Přišlo mi, že život nemůže být lepší. „Ty to někam dotáhneš, Genie,“ prohodil jednou večer, když jsme leželi v posteli. Všechno to bylo jako malý zázrak: měla jsem našlápnuto, aby se ze mě stala úspěšná novinářka, a chlap, kterého jsem považovala za svého nejlepšího přítele, byl zároveň mým partnerem. Cítila jsem se v bezpečí, milovaná a potřebná, a zároveň jsem měla dost prostoru být sama sebou. Když se na mě podíval, nemusela jsem nic říkat, věděla jsem, že mu na mně záleží a že při mně stojí. Na oslavu mých pracovních úspěchů mě vzal na hamburger do Byronu v Covent Garden, z něhož se brzy stalo „naše místo“. Milovala jsem všechny ty hříšné přílohy, cibulové kroužky a makarony se sýrem, a vždycky jsme spolu vypili láhev předraženého červeného vína. Cestou domů jsem tenkrát v taxíku dostala škytavku a on mi šeptal do vlasů, že ze mě bude spisovatelka s velkým „S“. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224178