DAVID MITCHELL kolega spiritualista a zároveň lékař, možná pomůže tam, kde všichni ostat‑ ní selhali. Že ji přivede, abych tak řekl, zpátky z okraje propasti.“ Okno za Fredem Pinkem vypadá, jako by ho rámovalo. Padá soumrak. „Takže Chetwynd‑Pittovi se od té události s ‚telegrafováním‘ zabývali spi‑ ritualismem?“ „Přesně tak, slečno Timmsová, přesně tak. Tenkrát byly spiritistic‑ ký seance na vrcholu módy, jak víte, a dokonce i lidi jako Arthur Conan Doyle prohlašovali, že se to zakládá na vědeckých poznatcích. Jasně, našla se spousta šarlatánů odhodlaných z tý poblázněnosti něco vytřískat, ale Chetwynd‑Pittovi díky Noře a Jonahovi věděli, že aspoň některý nadpřiro‑ zený jevy jsou skutečný. Lord Chetwynd‑Pitt dokonce přivezl do Ely něko‑ lik médií, aby se pokusila vyvolat duchy jejich mrtvých synů, ale ukázalo se, že nikdo z nich není to pravý ořechový a s každou zklamanou nadějí dostala příčetnost lady Albertiny nový zásah.“ Zvednu si rajčatový džus ke rtům, ale pořád vypadá jako vzorek ve skle‑ nici v krevní bance. „A dokázal doktor Cantillon pomoct?“ Fred Pink si zamne ježaté strniště. „No, svým způsobem jo – ačkoli se nikdy neprohlašoval za médium. Potom co lady Albertinu vyšetřil, pro‑ hlásil, že její žal „přerušil éterické pouto k jejímu duchovnímu průvodci“. Provedl ozdravný rituál, který se naučil od jednoho šamana v pohoří Ríf, a předepsal ‚elixír‘. Ve svý knize lady Albertina napsala, že po tom elixí‑ ru měla vizi ‚anděla, který odvaluje kámen z její hrobky‘ a spatřila svý tři syny šťastný na vyšší rovině bytí. Cantillon ve svý knize napsal, že jeho elixír obsahoval nový zázračný lék zvaný kokain, takže si to přeberte, jak chcete. Do tý směsi bych krom toho přidal blahodárný účinky léčby roz‑ hovorem. Fakt, že upjatá edvardiánská dáma dostala šanci vylít si v sou‑ kromí srdce a vykřičet svůj vztek na Boha, krále a vlast, musel být mírně řečeno terapeutický. Jako dneska ty terapie na zvládání žalu. Každopádně se v týhle fázi dění stal doktor Cantillon zjevně velmi vítaným hostem.“ V kabelce mi zabzučí telefon. Avril mi nejspíš odpovídá na zprávu, ale nevšímám si toho. „Kde byla Grayerova dvojčata, zatímco se tohle všechno dělo?“ „Správně: Jonah se zaučoval jako úředník u správce panství Swaffham. Před zákopy ho zachránila krátkozrakost a slabý srdíčko, ačkoli vzhledem k tomu, že později v životě ho nic z toho netrápilo, celkem pochybuju, že na ty neduhy opravdu trpěl. Norah pobývala v týdenní internátní škole pro mladý dámy v Cambridgi, aby se vylepšily její vyhlídky na sňatek. Léon Cantillon se od Chetwynd‑Pittových pochopitelně doslechl o těch jejich ‚telegramech‘,
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224177
DŮM ZA ZDÍ takže při první příležitosti požádal o ukázku. Proběhla během prvního víkendu, který doktor na Swaffhamu strávil. Udělalo to na něj dojem. Velký dojem. ‚Zvěstování Nového věku člověka‘, tak to později označil. Po čtrnácti dnech předložil Cantillon svým hostitelům návrh. Jestli mu Noru a Jonaha ‚zapůjčí‘ a jestli s tím dvojčata budou svolná, poskytne jim ‚parapsychický výcvik, který rozvine jejich dary‘. Sdělil jim, že zná okultního mistra, který dvojčata vyškolí v povolávání duchů. Tvrdil, že jakmile Norah s Jonahem tu dovednost ovládnou, lady Albertina bude moci volně hovořit se svými syny na jejich vyšší rovině bez obav, že ji obalamutí nějaký šarlatán.“ Zavětřím šarlatána. „Jak opravdový byl tenhle Dr. Cantillon?“ Starý muž si zamne vodnatě modré krhavé oči a zamyšleně broukne. „Hmm, Chetwynd‑Pittovi mu věřili, což je pro pozadí našeho příběhu nejdůležitější. Souhlasili s jeho návrhem, že bude Noru a Jonaha učit, ale tady se doktorova verze událostí a ta, kterou podala lady Albertina, začínají rozcházet. Podle ní doktor slíbil, že dvojčata budou pryč jen několik měsí‑ ců. Cantillon tvrdí, že mu Chetwynd‑Pittovi svěřili Grayerovy do opatro‑ vání bez jakýchkoli podmínek ohledně doby platnosti, času či vzdálenosti. Kdo píše pravdu? To vám nepovím. Pravda má ve zvyku se postupem doby měnit, nemyslíte? Víme jenom, že Léon Cantillon odvezl dvojčata nej‑ dřív do Doveru, přeplavil se s nimi přes Kanál do Calais, odtamtud projeli válečnou Paříží, pokračovali na jih do Marseille a na parníku odpluli do Alžíru. Lady Albertina tvrdí, že tahle cesta byla ‚prostě únos, nic více, nic méně‘, ale v době, kdy se o ní s manželem dověděli, už byl kůň venku z ohrady. Repatriace nezletilých je hodně složitá i dneska. Tenkrát, kdy se šestnáctiletí považovali ve většině ohledů za dospělý, navíc se Velká válka zrovna dostávala do nejvyšších obrátek, abych tak řekl, a oni pobývali na území pod francouzskou koloniální správou – zapomeňte na to. Grayerova dvojčata byla pryč.“ Něco mi není jasné. „On je odvezl proti jejich vůli?“ Výraz Freda Pinka říká: To těžko. „Co byste si vybrala vy? Chtěla byste živořit jako osiřelý plebejec ve Fens ve válečný toryovský Anglii, nebo stu‑ dovat okultismus pod alžírskými hvězdami?“ „To by záleželo na tom, jestli bych na okultismus věřila.“ „Oni na něj věřili.“ Fred Pink usrkne pivo. „A Sally taky.“ A kdyby na něj nevěřila, pomyslím si, nehrála by si v noci na Krotitele du‑ chů v neznámých zadních uličkách; a to, co se jí stalo, ať už to bylo cokoli, by se nestalo. Buď tu poznámku spolknu, nebo celé interview zabiju. „Grayerovi tedy zůstali v Alžírsku.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224177
DAVID MITCHELL „Ano, zůstali. Norah s Jonahem už ovládali telepatii. Jaký další schopnosti mohli pod správným vedením získat? Léon Cantillon byl prohnaný lump, o tom není pochyb, ale prohnaný lump může být někdy pro takovou prá‑ ci ten pravý.“ Znovu se podívá na obrázek Léona Cantillona. „Vzal dvojčata k Albínskýmu Sajjídovi z Aït Arifu. Už jsem se o něm zmínil. Sajjíd byl pří‑ vržencem okultního směru zvanýho la Voie ombragée neboli Stinná stezka a žil v ‚obydlí o mnoha místnostech‘ u prudký bystřiny v ‚úzkém ústí tajné‑ ho údolíčka‘, den jízdy od Alžíru: a to jsou veškerý informace, který nám Cantillon poskytuje. Sajjíd přijal podivná dvojčata z ciziny – která v té době neuměla arabsky ani slovíčko, na to nezapomínejte – jako učedníky do svého domu, takže v nich musel vidět nějaký potenciál. Cantillon se vrátil ke svým povinnostem v legionářský nemocnici v Alžíru, ačkoli jednou za čtrnáct dní jezdil k Sajjídovi, aby se podíval, jaký jeho mladí svěřenci dělají pokroky.“ Venku před hospodou nějaká žena zaječí: „Máš používat blinkry, kre‑ téne!“ a pak zařve motor odjíždějícího vozu. „Pane Pinku,“ řeknu, „mám‑li být upřímná, tenhle příběh mi připadá velmi vzdálený zmizení mé sestry.“ Fred Pink přikývne a zamračí se na hodiny na stěně: 20.14. „Dejte mi čas do devíti. Jestli to tou dobou všechno nepropojím s vaší Sally a mým Alanem, zavolám vám taxík. Čestný slovo.“ Ačkoli nepovažuju Freda Pinka za lháře, považuju ho za spřádače di‑ vokých alternativních historií. Na druhé straně, po všech těch letech mě moje vlastní vyšetřování Sallyina zmizení nedovedlo vůbec nikam. Možná je fakt, že mě Fred Pink vypátral, jistý náznak, že bych měla hledat vodítka na méně očividných místech. A začít s tím hned. „Dobrá: do devíti. Bylo po‑ volávání duchů zesnulých v Sajjídově učebním plánu, jak Cantillon slíbil lady Albertině?“ „Máte talent pokládat ty správný otázky, slečno Timmsová.“ Fred Pink vytáhne krabičku mátových tic‑taků, vyklepe tři, jeden mi nabídne – od‑ mítnu – a hodí si všechny tři do pusy. „Ne. Léon Cantillon ohledně sean‑ cí Chetwynd‑Pittovým lhal. Myslím, že velmi dobře věděl, že seance jsou skoro vždycky podfuk. Když umřete, vaše duše projde Soumrakem mezi životem a Mořem prázdnoty. Ta cesta trvá devětačtyřicet dní, ale není tam, abych tak řekl, žádná wi‑fi, takže se nedají posílat zprávy. Ani jedním, ani druhým směrem. Média dokážou někdy přesvědčit sama sebe, že slyší hla‑ sy mrtvých, ale nudným faktem je, že to prostě nejde.“ Tak tohle je praštěné. „To je velmi přesný údaj. Devětačtyřicet dní?“ Fred Pink pokrčí rameny. „Rychlost zvuku je velmi přesný údaj. Číslo pí taky. I chemický vzorce.“ Rozkouše ty tic‑taky. „Byla jste někdy v pohoří
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224177