se rozhlížel kolem dokola, jako by měl obavy, že se někdo objeví. Já měl chodit do kavárniček a hospůdek poblíž soukromých škol, abych se dostal do blízkosti dětí buržoustů, a podstrčit jim jeho zboží. Ve Francii se toho v těch letech produkovalo a prodalo hodně, ale moc lidí to nekonzumovalo. V Paříži zbývalo pár kuřáren opia a pár night klubů na Montparnassu, kde se dalo šňupat nebo si píchat heroin. Na Pigalle kouřili černoši marjánku v podzemí některých barů, ale to nemělo nic společného s tím, co jsem měl poznat později v Londýně. Protože jsem váhal, udělil mi Jimbo lekci. Poskytnu těm dětem službu, když jim nabídnu prostředek na rozšíření jejich vnímání, umožním jim otevřít své vědomí jiným světům, daleko od hmotných starostí konzumní společnosti, ve které zahnívají. Ostatní považovali trávu za součást své filosofie založené na negaci institucí, odmítání příkazů a intelektuální hledání mimo vyšlapané cesty. To, co Jimbo říkal, mělo smysl a pojilo se s jejich uvažováním. Přijal jsem to. Na druhý den jsem začal zkoumat půdu. Po několika neplodných pokusech jsem našel vhodné místo, hospůdku v rue de Londres, nedaleko korza Hattemer. Během poledne a po škole tam chodily hordy bezstarostné a afektované mládeže. První dny jsem dělal, jako že je ignoruju, zabraný do četby knihy, kterou jsem si přinesl. Vybral jsem si tituly, které by mohly přitáhnout jejich pozornost, Na cestě, Srdcerváče nebo Nahý oběd, ale také texty Jean-Paul Sartra nebo Jeana Cocteaua. Taky jsem si koupil román od Françoise Saganové, dozvěděl jsem se, že část svého studia absolvovala na téhle škole. S nosem v knížce jsem poslouchal jejich řeči. Většinou si říkali různé banality, ale někdy se pouštěli mimo časová témata do řeči o filosofii nebo politice. Brali se moc vážně a zdáli se přesvědčení, že patří k nějaké elitě. Jednoho dne jsem se vmísil do jejich rozhovoru. Můj projev je napřed překvapil. Můj vzhled i způsob mluvy je znepokojovaly,
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224148
ale protože byli na mou přítomnost zvyklí, nechali mě rozvinout argumenty. Stejně jsem to dělal i následující dny. Myšlenky, které jsem předkládal, je oslovovaly. Postupně si je získaly a pak je okouzlily. Jen jsem v hrubých rysech opakoval řeči členů skupiny. S přesvědčením jsem papouškoval, co jsem slyšel po celý den. Mluvil jsem s nimi o kontrakultuře, lhostejnosti k zítřku, svobodě, míru, lásce. Mluvil jsem s nimi o spisovatelích, se kterými jsem se potkal. Mluvil jsem taky o sobě. Vymyslel jsem si minulost, ve které jsem byl obklopený rodiči filosofy, někde v nějaké tajemné zemi na druhém konci světa. Den ze dne má aura narůstala. Z bezvýznamného jsem se stal originálním. Nakonec jsem získal statut, považovali mě za svého guru. Když jsem přišel do bistra, vytvářel se hlouček. Čekali na mě, doléhali na mě s otázkami. Já se tvářil poučeně, hovořil jsem klidně, s velkou vyrovnaností, jak jsem to vídával u Alexe. Nevypadalo to, že by je zneklidňovaly mé trvalé potíže nalézt některá slova. Někdy jsem odpovídal, co mě napadlo. Oni to brali za bernou minci. Byl jsem ohromený, jaký na ně mám vliv. Jimbo ale byl netrpělivý. Říkal jsem mu, že postupuju, ale že je třeba na to jít po etapách. Postupně tak nastala otázka: Co jim může pomoct dosáhnout úrovně vědomí a jasnozřivosti, kterou mi záviděli? Dal jsem si s nimi schůzku jednou v pátek odpoledne na blízkém nádraží Saint-Lazare. Našli jsme si klidný kout. Ubalil jsem před nimi joint a nechal ho kolovat a vysvětlil jim, jak je třeba vdechovat kouř. Účinek se brzy dostavil. Jeden po druhém se začínali vznášet. Na druhý den mi dali svou první objednávku. Byla mezi nimi Floriane. Asi v mém věku. Krásná holka, měla dlouhé blond vlasy, obličej posetý pihami a velké modré oči, z nichž čišela úzkost. Byla jedináček. Její otec byl obchodník a matka si našla milence.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224148
Stala se jednou z mých nejlepších zákaznic. Nejenže se zvyšovala její osobní spotřeba, ale vodila další stoupence a žádala čím dál tím větší množství. Po pár týdnech chtěla přeřadit na vyšší rychlost. Já nebyl moc pro, ale když naléhala, řekl jsem o ní Jimbovi. Ten mi řekl, že má pravdu, že nášlehu se nic nevyrovná, že kouření je vedle toho sranda. Shoot herákem skýtal skvělý flash, královský, bylo třeba ho stříknout nitrožilně, nikdy podkožně. Může mi to opatřit. Nerozuměl jsem ničemu z toho, co říkal. Navrhl, že jí podá její první shoot sám a že ji naučí, jak si to dělat sama. Promluvil jsem o tom s Floriane. Za pár dní mě požádala, abych k ní večer zašel. Naskytla se příležitost, její otec byl na pracovní cestě a matka nespala doma. Toho večera jsem k ní šel s Jimbem. Ten s sebou vzal dva kámoše, Fuzziho, kytaristu, kterého jsem občas potkával u Popova, a Romana, drsného týpka s orlím nosem, jehož jsem předtím nikdy neviděl a kterého mi představil jako kámoše z dětství. Floriane nás čekala ještě s jednou holkou, Pascale, tmavovláskou s bujným poprsím a protřelým výrazem. Floriane bydlela vedle parku Monceau ve velikém bytě celém natřeném nabílo. Taky koberec byl bílý. Na stěnách visely barevné obrazy. V salonu trůnilo obrovské piano s lakovanou černou deskou. Pustila hudbu. Usadili jsme se ve velkých pohovkách z plavé kůže. Seznámili jsme se a začali jsme pít a kouřit. Jimbo připravil dýmku, kterou nacpal nějakou načernalou mazlavou hmotou. Byl to dross, co prý tomu říkáme. Atmosféra rychle zhoustla. Byl jsem pěkně opilý a načatý, když mě Floriane vzala za ruku a odvedla mě do ložnice rodičů. Sotva zavřela dveře, přitiskla se ke mně a políbila mě přímo na ústa. Nevím, co to Jimbo do té dýmky dal, ale byli jsme ve stavu krajního vzrušení. Já neměl žádný pohlavní styk od odjezdu z Bruselu. Chvatně jsem ji svlékl. Ejakuloval jsem jí do úst i do
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224148