Koupili si zmrzlinu a maminka Marečkovi u každé klece přečetla, co tam bylo o zvířatech napsáno. Sám ještě číst neuměl. Do školy půjde až po prázdninách. Zatím poznal jen první písmenko svého jména. Když dorazili k výběhu se slony, bylo tam plno lidí. Všichni se chtěli podívat na malé slůňátko, které se nedávno narodilo. Maminka s Marečkem zpočátku nic neviděli. Teprve později, když se jim podařilo dostat blíž, spatřili slonici, která od sebe slůňátko odháněla chobotem. „Co to dělá?“ zeptal se Mareček. Vůbec to nechápal, protože jeho maminka nikdy neodehnala, když přišel blíž. „Měla by ho nakrmit svým mlékem, ale možná neví, jak se to dělá,“ přemýšlela nahlas maminka. „Tak ať mu dají mlíčko z lahvičky, jako miminkům,“ navrhoval Mareček. „Podívej se, přesně o tohle se ošetřovatelé snaží, ale slonice je nechce pustit do výběhu.“ „Kdyby to slůně přišlo blíž, tak bych mu dal napít svého džusu,“ nabídl se Mareček.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224140
„To ať tě ani nenapadne!“ řekla přísně maminka. „Ale něco přece musíme udělat!“ nedal se odbýt Mareček. „Neboj se, ošetřovatelé si jistě poradí!“ ubezpečila ho maminka. Ještě chvíli se dívali, jak se slůně marně snaží dostat k mlíčku, a potom smutně odešli. Marečkovi to leželo v hlavě. Tak rád by slůňátku pomohl, ale nevěděl, jak to má udělat. Vrátili se domů, maminka nachystala večeři a čekali na tatínka. Zdržel se v práci. Asi měl výjezd k nějakému
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224140
požáru. Hasiči nemůžou v půlce hašení odjet domů, protože jim skončila pracovní doba. Tatínek se vrátil až pozdě, a to už Mareček spal. Za pár dní se v televizi objevila zpráva, že slonice v zoologické zahradě odmítá krmit své mládě. Nechce nikoho pustit do výběhu, a tak hrozí, že slůňátko umře hlady. „Maminko, tohle přece nemůžeme dopustit! Musíme slůňátko zachránit!“ naléhal Mareček, který zprávu v televizi taky zahlédl. „Vymyslel jsem plán!“ řekl a odběhl do pokojíčku, aby svůj nápad nakreslil na papír. „Potřebujeme k tomu tatínka,“ oznámil mamince a předal jí obrázek. Maminka si ho důkladně prohlédla a pak pohladila Marečka po vlasech. Oba čekali, až přijde tatínek z práce. Sotva zarachotily klíče ve dveřích, Mareček běžel tátovi naproti. „Tati, tati, musíš ho zachránit!“ žadonil naléhavě. „Koho a jak?“ zeptal se udivený tatínek. „Slůně v zoo,“ vysvětlil mu Mareček a hned mu předal svůj plánek.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224140