IV. V místnosti, kde se Petr probudil, bylo slyšet podivné zvuky. Nevěděl, jak dlouho spal, ale pociťoval silnou bolest v ruce a veliký hlad. Podařilo se mu otevřít oči, rukama zapátral kolem sebe. Nebyl připoutaný! Tohle zjištění jej velice překvapilo. Posadil se. Zvuky naráz ztichly. …Musí mě monitorovat! Sakra!… Snažil se vzpomenout co se s ním v poslední době dělo, ale hlavu měl prázdnou. Zkrátka nic. Pomalu vstával, ale byl slabý. Nohy mu okamžitě vypověděly službu. Znovu a znovu se pokoušel vstát. …Tohle zvládnu!… Konečně. Potom ušel pár kroků. Rozhýbat tělo bylo životně důležité. Uvědomil si, že jej pravá ruka stále velice bolí. Předloktí měl samou modřinu. Pomalu si prsty přejížděl po zraněné kůži. Jasně rozeznal několik vpichů. Neměl náladu se nad tím pozastavovat. Od té doby, co ho přivezli ze sálu, neměl vůbec chuť o něčem delší dobu přemýšlet a všechno mu bylo jedno. Začal zkoumat své nové útočiště. Místnost nebyla velká a mimo lůžka a stolu zde nebylo nic. Po delším zaváhání přistoupil ke dveřím. Neslyšně se otevřely. Nejprve opatrně vy-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224117
koukl na úzkou chodbu a znovu rychle zmizel v místnosti. Dveře se zavřely. Najednou, jako by ho něco nutilo, znovu otevřel dveře a vkročil na chodbu. Rozhlédl se. V chodbě bylo šero a prázdno. Nic mu nebránilo vydat se na průzkum. Nepociťoval ani nejmenší náznak strachu. Sem tam nahlédl do nějaké kabiny. V jedné se mu zdálo, že se povalují na zemi kusy krvavého, syrového masa. Nepřemýšlel. Nechtěl vědět, kde se tu vzaly. Prošel celým podlažím a nikoho nezahlédl. Jedny dveře, úplně na konci chodby, nešly otevřít. Chvilku zuřil, snažil se je otevřít i násilím. Nic. Nakonec to vzdal a vydal se zpět do své kajuty. Našel zde na stole přichystané jídlo ve skleněných mísách. Bezmyšlenkovitě začal jíst. Měl obrovský hlad. Nevěděl co jí, ale docela mu to chutnalo a proto vyprázdnil všechny přichystané nádoby. Na poslední z nich si všiml několika škrábanců. Její lesklý povrch byl poškozený. Stejné škrábance pak objevil i na stole. Nechápavě zakroutil hlavou. …Co tohle má znamenat?… Cítil se velmi vyčerpaný, ztěžka usedl na lůžko a únava mu zavřela oči. Probudil jej hluk z chodby. Nervózní a značně naštvaný, že se jej někdo odvažuje budit, zařval do chodby několik sprostých slov. Hluk okamžitě ustal. Protáhl se a pokoušel Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224117
se znovu usnout. Ucítil lákavou vůni a to ho probralo definitivně. Na stole měl nachystané další pokrmy. Neměl hlad, ale spát se mu už taky nechtělo. Rozhodl se, že jídlo vrátí svým hostitelům. Dveře jeho kabiny však nešly otevřít. …Dobrá, jak chcete, mám času dost! Budu čekat až se ukážete sami!… Znovu si lehl. Nic jiného vlastně na práci neměl. Oční víčka mu těžce spadla. Zdál se mu sen… Vznášel se nad krásnou krajinou a náhle pod sebou spatřil pohyb. Přiletěl níž, uviděl tvora. Chtěl jej pozorovat. Něco velmi opatrně zkoumal v půdě. Bral do rukou průsvitné nádobky, ukládal do nich kousky zeminy a vše pečlivě uzavíral. Díval se na něj nechápavě a pak se opět vznesl. Létání mu přinášelo veliké uspokojení. Viděl lesy, louky a … obrovské jezero. Na hladině jej zaujal pohybující se třpytivý bod. Pomalu se snesl těsně nad hladinu a udiveně sledoval přístroj pod vodou. Díval se a díval… oči upřené …na strop! …Bože!… Jen kdyby mu přemýšlení nedělalo takové potíže! Co měl sen znamenat? Co se skrývá pod hladinou? Pomalu zjišťoval, že se už s podivnou lesklou koulí setkal, ale kde? Určitě by se upamatoval, ale ostrá bolest v hlavě jej vytrhla z přemýšlení. Rukama si sevřel spánky. Pohledem sjel na stůl s jídlem a pocit hladu byl zpět. Sáhl Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224117