Po èase v nemocnici u sester boromejek, které jsem v duchu nazývala andìly, se zaèala vzpamatovávat. Nìkdy mi sestøièky hlásily: maminka se u umí na lù ku sama pøevrátit ze strany na stranu. Potom se mohla dokonce posadit. Nikdy mì nenapadlo, e budu vdìèná za to, e se maminka umí pøekulit bez pomoci ze strany na stranu… Nebo e se doká e i… posadit. Radovala jsem se z ka dého jejího i nejnepatrnìjšího pokroku. A sna ila se poznat, jaké poznání se mi touto zkušeností podává. Ka dý den se nám podává nìjaké poznání. A je na naší citlivosti, jestli si onen dar poznání odneseme… Jednou tøeba já… Jednou tøeba já budu pova ovat za úspìch ne to, e jsem odletìla na slu ební cestu do Itálie. A všechno skvìle zvládla. Budu pova ovat za úspìch, e se budu umìt bez cizí pomoci obrátit ze strany na stranu. Nebudu pøi tom potøebovat nikoho, kdo by mi pomohl. Kdo by zabránil tomu, abych mìla prole eniny. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224073
Kdeco na tomto podivuhodném svìtì je relativní… Co jedni pova ují za samozøejmost, pova ují jiní za dar. Kolik jsem nechala v ivotì rozplynout èasu – A neuvìdomovala jsem si, e dùl na pøíle itosti, jaký jsem dostala, není bezedný. S ka dým dnem, jaký uplývá, je onen dùl vytì enìjší a vytì enìjší. A jednou – Jednou bude prázdný… „Maminko.“ Oslovovala jsem ji. Tolik jsem jí toho chtìla øíct. Tolik jsem jí toho mohla øíct, kdy byla, stále uspìchaná, doma… A tolik jsem jí toho neøekla. Teï mlèky le ela. Její mlèení se dotýkalo mého. Nechápala, e ji oslovuji. „Maminko.“ Mlèení se dotklo mlèení. v Umínila jsem si, kdy jsem jí v nemocnici sedala u lù ka, e se budu sna it nezmaøit ani jednu jedinou Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224073
hodinu. Nenechat ji malichernì rozplynout. Nevyu ít darù, jaké nabízí… Ka dá chvíle našeho ivota mù e být pøíle itostí najít poklad, pokud si uvìdomíme, jak ho hledat. Maminka se dala dohromady. Díky „boromejským andìlùm“, lékaøùm a sestøièkám v nemocnici svatého Karla Boromejského. Dala se bájeènì dohromady. Mluvila „naší øeèí“. Opìt „umìla mateøštinu“. Rozhýbala se… A moje mysl také. U chápu: ka dý den je dar… Darovaná pøíle itost. Pøíle itost, jakou mohu zachytit… Mohu? Pokud ji rozeznám. v Maminèin pobyt v nemocnici mi pøinesl i jeden podivuhodný zá itek, který mì provází. Ukázal mi, po letech, co jsem strávila na tomto svìtì, po všech poznáních vztahù mezi lidmi, jaká jsem za ila, co mù e být láska. V maminèinì pokoji byly dvì staré paní. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS224073