Také v Moskvě Jitku vnímali jako talentovanou herečku, o čemž ostatně svědčí i angažmá v několika filmech
a když jsme šli po letišti, tak ti úplně z nejnižších kast, kteří tam uklízeli, si na mě ukazovali a smáli se. Ale nikdo mi neřekl, co a jak. Dozvěděla jsem se to až ke konci pobytu – že krátké sukně u nich nosí jen kurvy. Ukázali mi uličky, kde se před váděly prostitutky v takových kójích a všechny v krátkých sukničkách. Kdybych šla nahoře bez, tak by to nebylo tak hrozné, jako když jsem se tam procházela v krátké sukni.“
Na festivalech bývaly také bohaté doprovodné programy
To jsou však zvyklosti, na které by měli evropské hosty upozornit místní hostitelé. Dnes v době internetu a „googlování“ nám připadá samozřejmé, že si cestovatel před odjezdem do příslušné země zjistí vše, co potřebuje. Ještě před půl stoletím se však lidé vyjíždějící například služebně do zahraničí mohli spoléhat pouze sami na sebe a na to, že je někdo na cestu do neobvyklé destinace připraví.To měli na starosti pracovníci speciálních oddělení, která zajišťovala v jednotlivých podnicích zahraniční cesty pro své zaměstnance, a na místě pobytu potom především pracovníci tamějších ambasád a obchodní delegáti. V případě Jitčiny cesty do Indie to zřejmě nezafungovalo.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223950
V Moskvě, 1971
„Nikdo mi neřekl, co a jak. Měla jsem na odpoledne koktejlky a na večer róby, protože jsme věděli, že absolvu jeme hodně společenských akcí. Šaty jsem si vypůjčila z barrandovského fundusu a také jsme si, my herečky a zpěvačky, půjčovaly šaty mezi sebou. Garderobiérky mi poradily, že Indové jsou na stříbra a brokáty, a tak jsme na večer vybraly jedny šaty z brokátu, druhé vyšívané, další s šifonovými ru kávy a dlouhou pelerínou. Všechno to byly kostýmy z pohádek, které jsem do Pravidelné bývaly recepce – na jedné z nich se seznámila s hvězplnila svým oblečením pro denní akce. V Indii byla zrovna doba monzunů dou sovětského filmu Vjačeslavem Tichonovem a já jsem v té době nosila dlouhé vlasy. Mám je přirozeně vlnité, a jak bylo stále vlhko nebo pršelo, hned mi zkrepatěly. Takže v těch róbách s tmavými krepatými vlasy jsem tam docela zapadla, vypadala jsem spíš jako Indka. Cestovali jsme s doktorem Kadlecem z Filmexportu a slovenským režisérem Martinem Hollým a i díky těm dvěma jsem si opravdu užila. Dělali jsme si legraci, že doktor Kadlec s komtesou von Grünberg a s veleslaveným Martinem Hollým – válečníkem, cestují po Indii. Od lidí z ambasády jsme dostali dvě láhve whisky. Ne abychom se zpili, to nešlo, člověk musel zůstat na úrovni, spíš kvůli dezinfekci. Říkali, že když nám bude hodně špatně, abychom si večer dali panáka whisky a ráno černý čaj a banán. Já jsem naštěstí problémy neměla, ale přijdu ke sní dani a doktor Kadlec si objednává černý čaj a banán. Ind se pousmál a hned věděl, o co jde.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223950
Hotel Rossija byl od konce 60. let minulého století jedním z nejluxusnějších v Moskvě
Naštěstí mám dobrý žaludek, a jak ráda vařím, tak jsem jim vlezla i do kuchyně. Viděla jsem, jak se pečou kuřata v takových jámách (tandoori) a také že tam pečou chlebové placky. Občas jsme na cestě dostali jídlo jen na aluminiových mističkách a jedli rukama s pomocí banánových listů. Moc mi tam chutnalo a nakoupila jsem si tam zajímavé koření, voňavé, ostré i pikantní. Tak i přes ten trapas s oblečením to byla velmi zajímavá a krásná cesta.“ A TRAPASŮ NENÍ NIKDY DOST, ŽE JITKO? „V Gruzii jsme byli pozvaní na velké hody na nádherný statek. Spousta dobrého jídla, většinou pražené a grilované maso, k tomu bylinky, ovoce, zelenina. Bylo pro střeno v rozkvetlém višňovém sadu a já jsem se po hostině musela zeptat, kam se chodí na záchod. Oni mi ukázali takový malý altánek na dohled od stolů, který měl dvířka jako v saloonu. Tam byla ka dibudka, z níž člověku koukaly nohy dole a hlava nahoře. Připadalo mi to hrozné jít tam, když na mě všichni mohli kou kat. Tak jsem se nakonec vydala do sadu a čapla si pod nějakou třešeň. Ale oni to brali naprosto samozřejmě, vůbec s tím nedělali problém.
S mladými sovětskými herci, 1965
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223950