„Přijďte, jak jste…“ „Jsem v pyžamu!“ „Tak přijďte v pyžamu,“ řekla Terry. „Pospěšte si, pojďte přes balkon. Okno je otevřené.“
III Za několik minut už zaklepal na dveře její ložnice. „Tak jsem tady.“ „Díky, to jsem ráda.“ „Asi se vám něco zdálo. Nikdo tady není.“ „Prohlédl jste všechno?“ „Úplně všechno.“ „Tak, prosím vás, zhasněte a seďte tam potmě, potichu, jestli se něco semele.“ Freddie souhlasil, neboť byl dobrák. Čtvrt hodiny tam tiše seděl a pak se ozval. „Hej, jářku…“ „Ano?“ „Jak dlouho ještě?“ „To já nevím. Otravujete se?“ Freddie se přiznal, že je to trochu únavné. Terry sice uznala, že tam nemůže sedět do rána, ale také nemohla Freddiemu vysvětlit podstatu té číhané, vždyť paní Peglerová mu patrně byla skoro druhou matkou, a tak nebylo snadné ji obvinit, že kuje nezákonné pikle s policejním komisařem. Skoro se už rozhodla, že to vzdá a nechá komisaře bez trestu, ale vtom se Freddie ozval, tak tiše, že skoro neslyšně: „Pozor, někdo se objevil na balkoně!“ Pootevřela dveře. „Tak jsem měla pravdu!“ „Vypadá to tak. Psst!“ řekl jako člen spiklenecké organizace, oslovující jiného spiklence, a Terry zavřela dveře. Byla by mu ráda přidala několik slov pro povzbuzení, ale
(98 )
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223944
správně usoudila, že Freddie bude vědět, jak si počínat i bez dalších instrukcí. Jistě mu dá marron, jaksepatří. Vlezla zase do postele a poslouchala. Dlouho se nic nedělo, všude panovalo ticho, jen jakési tlumené bubnování se ozývalo, které záhy identifikovala jako tlukot vlastního srdce. A pak uslyšela zvuky, Freddieho „Hej!“ na úvod, hluk poráženého nábytku, dupot a hlasité oddychování zápasníků a nakonec zraněný výkřik. Ten pocházel z úst komisaře Boissonadea a následoval po šťastném, dobře mířeném úderu Butchovy pěsti, která přistála na komisařově pravém oku. Vetřelec se zapotácel, oknem se dostal na balkon a přes zábradlí balkonu dopadl do měkkého záhonu. Bez dalších průtahů zmizel do noci. Komisař věděl, že by neudělal dobře, kdyby se snažil na výsledku něco měnit. „Hej,“ ozval se Freddie opět za dveřmi ložnice. Terry vykoukla. „Můj hrdino! Zabil jste ho?“ „Ne, zdrhl.“ „Pojďte dál a povězte mi o tom!“ Uchýlila se zas pod pokrývku a Freddie, trochu pocuchaný, vešel. Na rozdíl od komisaře byl s akcí i s jejím výsledkem spokojený. Teď v poslední době žil v přepychu a žádné fyzické výkony nepodával. Bylo mu proto zadostučiněním, když si ověřil, že neztratil schopnost rozdávat rány a stará kondice ho neopustila. Ale stejně na tom nalezl jistý nedostatek. „Měl jsem ho složit a sednout mu na břicho,“ postěžoval si. „Naneštěstí jsem mu ubalil takovou ránu, že vypadl oknem a spadl mi z balkonu. Příště musím být opatrnější.“ „Vy mluvíte, jako byste se chystal vykonávat tyhle zá chranné práce dvakrát za noc po zbytek pobytu.“ „Klidně se to může opakovat. Francouzské lázně jsou plné lupičů šperků, to je známá věc!“ „Myslíte, že měl spadeno na mé šperky?“ „Co jiného?“
(99 )
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223944
„Neskonalé díky, zachránil jste trentovské perly!“ „Ano, z toho mám sám radost…“ „Nemluvě o trentovských diamantech a safírech. Jsem vám nesmírně zavázaná, Butchi. Bojoval jste jako lev. Asi jste v minulosti měl dobrý trénink?“ „To víte, fotbal na univerzitě, to je prakticky to samé…“ „Vy jste byl jistě prvotřídní hráč, viďte?“ „To nemůžu říct,“ skromně prohlásil Butch, „něco jsem uhrál, ale do celonárodního výběru jsem se nikdy nedostal. Rozhodně jsem nikdy nebyl klasa jako Haďák Todd.“ „Kdo to je, Haďák Todd?“ „Vy jste nikdy neslyšela o Haďákovi? Je to možné?“ „Nepamatuji se, že bych…“ „No ne!“ řekl užasle Freddie. Odmlčel se, neboť ho jaksi zaujal pohled na dívku pod pokrývkou. Jak zvláštní, řekl si v duchu, jak se ženské vyšňoří, když jdou spát, krajkoví a stužky a podobné věcičky. Snad to dělají pro případ, že by vypukl požár a musely by na veřejnost? Ale byla rozhodně atraktivní, o tom se nedalo pochybovat. Také si na jejím místě představil Mavis a představil si i sebe na sousedním polštáři. Tyto představy způsobily, že si povzdechl, a Terry nato řekla: „Musíte být pěkně utahaný po té bitvě. Jděte se vyspat!“ „Kdepak, ospalý nejsem ani trochu,“ řekl Freddie, který by jistě civěl na měsíc ještě aspoň dvě hodiny. „Vy jste fakt nikdy neslyšela o Haďákovi?“ „Nikdy. Byl to nějaký slavný gangster?“ „Ale kde, fotbalista. Jeden z nejslavnějších half-backů kdekoli na světě. Říkali mu Haďák, poněvadž se vždycky dokázal prošmejknout obranou jako had. Taky se mu říkalo Slizoun a Hadimrcha. Tři roky byl v celonárodním výběru a vy jste o něm nikdy neslyšela!“ „Jakživa ne!“ „To je k nevíře!“ žasl Freddie a chystal se vyprávět jí o Haďákově slavném tahu na branku, jak v roce 1930 překo-
(100 )
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223944