LISA JACKSON bila, že pošle zprávu všem, na koho má kontakt, aby holky zkusili najít. „Zkus to i přes sociální sítě, jo?“ prosila ji Brianna. „Facebook nebo cokoli, na čem teď ujíždíte.“ „Jasně,“ kývala Annie hlavou. „Vrhnu se na to.“ Jakmile se vrátily do auta, Selma si povzdychla: „Moc jí nevěřím, že mi holky najde.“ „Aspoň jsme nějak začaly,“ uklidňovala ji Brianna. „Určitě je dobré, aby se o jejich zmizení dozvěděl někdo, kdo se zná s jejich vrstevníky.“ Konečně se objevil děkan a do recepce nakráčel s rukama sepjatýma na hrudi jako při modlitbě. „Moc se omlouvám,“ promluvil s velice lehkým přízvukem prozrazujícím irské kořeny. „Léto je naším oblíbeným obdobím usebrání, takže mám spoustu práce. Ale pojďte dál, pojďte.“ Asi čtyřicetiletý kněz měl černé kalhoty, košili a naškrobený kolárek. Představil se jako otec Crispin, choval se přátelsky, i když vypadal uspěchaně, a vedl je po točitém schodišti do své pracovny s krásnými zdobenými okny, štukovým stropem a vyřezávanou knihovnou plnou ohmataných svazků. Pohlédl na hodinky a pokynul oběma ženám, aby se posadily. Teprve pak usedl ke svému masivnímu pracovnímu stolu. „Tak tedy… co pro vás můžu udělat?“ „Jde o mé dcery. Obě u vás studují. Zoe a Chloe Denningovy,“ začala Selma. Kněz ji soustředěně poslouchal a ona mu vysvětlovala, jak se dívky ztratily, a že o ně má velké obavy a bojí se, že v Louisianě začal řádit šílený sériový vrah. Děkan postupně zvedal vyděšeně hlavu a brunátný obličej se mu zachmuřil. „Vražda?“ Oči mu vzplály obezřetným výrazem. „Tady u nás?“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223942
nikdy neumírej sama „Já… já nevím,“ koktala Selma. „Nicméně s jistotou mohu říci, že se mé dcery pohřešují.“ „Ale sériový vrah?“ Otec Crispin pohlédl na Briannu, jako by se chtěl ujistit. „Měli jsme jeden problém…“ Zarazil se. „Byly časy, kdy u nás studentům hrozilo nebezpečí, ale to už je několik let. Od té doby jsme neměli potíže. A vaše dcery se zřejmě jenom opozdily. Však víte, jak se slaví plnoletost.“ V tom okamžiku do hovoru vstoupila Brianna: „Otče, jsme skutečně přesvědčené, že si je mohl vytipovat vrah.“ Kněz se zamračil, až se mu spojilo tmavé obočí, a poslouchal Briannin výklad o Vrahovi 21 a její teorii o tom, že je stále na svobodě. Nasadil ustaraný výraz, což vypadalo povzbudivě, dokud znovu nepromluvil: „To je tedy skutečně děsivá teorie, ale pokud je to pravda, musíte si, dámy, promluvit s policií. Pak je to totiž záležitost přesahující hranice našeho kampusu.“ Brianně se sevřelo srdce. Zklamal ji. Tohle všechno je ztráta času. „Budeme samozřejmě spolupracovat,“ sliboval, ale významně pohlédl na hodinky. „Z naší strany se dočkáte plné podpory. Ujišťuji vás, že uděláme, co je v našich silách. Škola Všech svatých je pro všechny studenty bezpečným útočištěm.“ Pak vstal, čímž naznačil, že je schůzka u konce. „Prosím, snažte se to vidět v lepším světle,“ doporučoval jim a zároveň otvíral dveře a šikovně ukončoval debatu. „Los Angeles je odsud daleko, a jak jste říkala, policie si myslí, že dopadla toho pravého. Ty ostatní… incidenty jsou znepokojivé, avšak jistě je to nešťastná shoda okolností. A vaše dcery jsou nyní plnoleté, madam. Je načase, aby se rozhodovaly samy, a doufejme, že se rozhodnou moudře. Pojďte nyní se mnou. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223942
LISA JACKSON Začínají odpolední praktika a já učím na opačné straně kampusu. Studenti letního semestru nesmějí čekat.“ Selma a Brianna s ním srovnaly krok a všichni rychle přecházeli travnatou plochu, kde polehávalo několik studentů s otevřenými učebnicemi a iPhony v ruce. Obloha měla hedvábně modrou barvu, nefoukal ani vánek, typické letní vedro. Briannu přesto mrazilo, jako by byl prosinec. S každou další hodinou, kdy se Selminy dcery neozvaly, narůstal její vlastní strach. Na křižovatce chodníků se otec Crispin zastavil a lehce Selmu pohladil po rameni. „Udělám, co budu moci,“ sliboval. „Bůh s vámi.“ Obrátil se na podpatku a vyrazil k další budově připomínající kostel, před níž se táhl skvěle posekaný trávník. Schody k masivním vratům bral po dvou a vzápětí zmizel uvnitř. „Ten nám nepomůže,“ pronesla Selma bezvýrazně. „Považuje mě za cvoka. Za přehnaně úzkostlivou matku.“ Byla celá bledá, k smrti unavená. „Snaží se zbavit odpovědnosti.“ Brianna jednou rukou objala kamarádku kolem pasu a strkala ji ke studentskému parkovišti. „V jednom měl ale pravdu. Je načase promluvit si s policií.“ „Říkala jsem ti, že na policii jsem volala.“ „Já vím,“ kývla hlavou Brianna a vedla Selmu ke své otlučené hondě. „Ale teď na ně musíme vlítnout osobně.“ Na stanici se setkaly se stejným nedostatkem zájmu, který je pronásledoval celý den. Propracovaly se k policistce z oddělení pohřešovaných osob jménem Crecia Brownová. Byla to svalnatá černoška, vyzařovala z ní důležitost a úřednická opatrnost. Už jí určitě bylo přes čtyřicet, měla nakrátko ostří100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223942