„Protože je to kvůli tobě, že nemůžeme být spolu,“ řekla Val o něco agresivněji, než měla v úmyslu. Charles to ale přešel bez povšimnutí. „Chápeš, proč jsem to udělal?“ Uběhlo několik dlouhých sekund, během kterých Val potlačila touhu mu odseknout, že to teda rozhodně nechápe. Bohužel by to nebyla zcela pravda. Nakonec jenom mlčky odvrátila pohled. „Dobře víš, že ze všech lesních kmenů v Revoně se jediné dva dostaly na opravdu vysokou úroveň - můj a tvůj. Ovládáme pokročilé transformační postupy, můžeme ve zvířecí podobě měnit svoji velikost a jsme schopni žít pohromadě ve větším množství, aniž bychom se navzájem sežrali. Tím důvodem, proč jsme se dostali až sem, je, že na rozdíl od ostatních máme propracovanou soustavu zákonů. Lesní kmen bez zákonů je jenom divoká smečka. A zákony bez trestů jsou jenom planá slova.“ „Ale každý trest má přece nějakou dobu trvání,“ nadhodila Val. Charles pokýval hlavou. „V tom máš pravdu. Ten Garianův bude trvat tak dlouho, dokud se nenaučí svou lekci.“ Val teď sama odložila příbor a naklonila se k němu blíž. „Tím nákrčníkem mu nejen bráníš vídat se se mnou. Gari je zvyklý jezdit po Revoně, ne být zavřený na jednom místě. Navíc ho ponižuješ před ostatními generály. On si tohle nezaslouží. Přece ho znáš, víš, že je to dobrý člověk.“ Charlesův pohled zchladl. „Garian mi oponoval před mými muži. Porušil jasné nařízení, opakovaně jednal v přímém rozporu s mou vůlí a nakonec se
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223733
rozhodl proti mně bojovat. Kdokoliv jiný by zemřel jen za polovinu těchto provinění.“ „Ale on to všechno udělal jenom kvůli mně,“ namítla Vallence zoufale a vzápětí si uvědomila, že to nebyl nejlepší argument. Charles se opřel zpátky do židle. „Toho jsem si vědom. Proto trestám vás oba.“ „Aha,“ pousmála se Val hořce. „Tak proto ta starostlivost? Chceš si ověřit, jestli je tvůj trest účinný? Neměj obavy, účinný je dostatečně.“ Odvrátila se, aby neviděl, že se jí do očí začaly bezmocnou zlostí hrnout slzy. Neměla sem chodit. „Můžu tě ujistit, že mi to žádné potěšení nepřináší.“ „Bohužel to tak nevypadá,“ podotkla Vallence drsným tónem. Bolest, kterou v sobě dusila, se drala napovrch a zbavovala ji soudnosti. V Charlesových očích zasvítilo zelené světlo a Val zadržela dech. Uvědomila si, že přestřelila. Charles se ale jenom odmlčel. Po chvilce ticha řekl: „Val, my přece nemusíme být nepřátelé.“ Zabořil svůj pronikavý pohled do jejích očí. Vallence ho jen tak tak dokázala opětovat. Zdálo se, jako by ji v duchu hodnotil. Potom řekl: „Mám pro tebe návrh.“ „Jsem jedno velké ucho,“ odpověděla Val tiše. Charles se pousmál a pokračoval: „Chtěl bych, abys tu trávila tolik času, kolik ti bude milé – tady a později samozřejmě v Lykeoně. Rád tě tu uvidím. Ale považuji za 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223733
nezbytné stanovit určitá pravidla. Je zřejmé, že nemůžu spoléhat na to, že ti můj syn neprozradí nějaké informace, které bys později mohla použít. A navíc když tu budeš, nechci neustále hlídat, s kým mluvíš a kdo by ti mohl co prozradit. Proto chci, abys mi dala svoje slovo, že nic z toho, co se tu dozvíš, nepoužiješ ani pro svoje cíle, ani pro cíle Archivu. Archivu budeš sdělovat jenom mnou odsouhlasené informace. Pokud tohle dodržíš, brány mého města jsou ti vždy dokořán otevřené.“ Val to nemusela moc promýšlet. „Máš moje slovo,“ řekla hned, jak Charles domluvil. Vážně je tohle jediná cena, kterou má zaplatit, aby mohla být s Garianem? Přišlo jí to až podezřele snadné. „Potom jsme domluveni,“ usmál se Charles a podal jí ruku. Vallence ji bez váhání stiskla. A to bylo vše. Ty týdny, které strávila bojem s lovci lesních kmenů, se najednou zdály nesmyslně promrhané. Možná, že kdyby hned nechtěla řešit svou depresi nějakou potenciálně sebedestruktivní aktivitou, uvědomila by si dřív, že Charles jí vlastně opravdu nikdy nezakázal do Icailu přijet. To jen ona s Garim automaticky předpokládali, že to bude součást jejich trestu. Měla chuť se sama sobě smát. Následující hodinu pokračovali v jídle a mluvili o lehkých tématech, která nehrozila vyvoláním nějakého konfliktu. Vallence se postupně zcela uvolnila a rychle se přistihla, že se v Charlesově společnosti dobře baví – stejně jako kdysi. Bylo tak snadné se s ním cítit skvěle, když on chtěl. Uměl být velmi okouzlující. Skoro jí bylo líto, když dojedli a museli se rozloučit, protože na Charlese čekaly jeho povinnosti. „Děkuju za oběd,“ řekla, když ji doprovodil ke dveřím. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223733