14. Revoluční schody Syčák Burke s Vlčákem Stannersem se postavili severáku a šplhali do útesů. Vlčák vězel v péřce až po krk: z plyše mu čouhala jen zákeřná makovička, očima jezdil sem tam a v postranních uličkách slídil po číhajících provokatérech. Syčák si natáhl elegantní proužkovanou košili ze žlutého pláténka – typickej mlaďas, co když se chystá mela, necítí chlad: uvnitř ho hřál divnej plamen. Střihli to přes Zpátečku a zamířili k Revolučním schodům. Strašidelně skučel severák v té zimě a v uličkách Zpátečky bylo mrtvo jak v márnici. Jen nasajte ze vzduchu tu mrazivou vlhkost – to by byl zasranej pech, co, chytit teďka v Bohane zápal plic! Se taky ví – aspoň u nás to víme –, že městu se pocity usazujou v kostech, a Zpátečka se toho podvečera nezvykle, nervózně tetelila. Vždycky když je Svár těsně před vypuknutím, zavládne v ní tahle žaludkářská atmosféra. To už Syčák s Vlčákem dorazili k Revolučním schodům. Mazák Mannion vyjednal té dvojce nerušený průchod na Vršky, jenže platil výhradně pro tento jediný večer a za tímto jediným účelem. Revoluční schody se táhnou prudce do kopce mezi vysokými zdmi, a jak po nich ti dva šlapali nahoru, ustupovala Zpátečka krok za krokem Severním Vrškům.
102
Bohane sazba.indd 102
21.11.2016 18:16:02 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223725
Ze širokých, otřískaných prospektů tam na vršku už hlasy Seveřáků drásaly plesnivé nebe a chorálisti hučeli odvěkou válečnou píseň a z fajráků šlehaly a prskaly plameny. Jen se Syčák s Vlčákem přiblížili ke hřebeni na dohled, a hlasy vyšuměly do ztracena a ustoupily sledu táhlých, melodických hvizdů. Jasňačka, že jejich příchod sledujou vrškařský hlídky. Syčák Burke odříkal tichou modlitbu k milému zlatému Ježíškovi, aby Mazákovo slovo vskutku platilo a průchod byl bezpečný, a kdyby ne a kdyby už nikdy nespatřil a neobjal svou milou Angelinu – kdyby už nikdy neměl utonout v hlubinách jejích kukadel! –, tak aby holka někde šťastně zakotvila a po čase na něj možná i zapomněla. Vlčák Stanners se neobracel k bohům, ale ke stálému tlukotu svého udatného zpátečnického srdce, a když vyběhli posledních pár schodů, tvrdě a neohroženě se rozhlížel po vrškařských prospektech. Byly široké, holé, rozmlácené a nalinkované podle matně sovětského vzoru. V betonových fasádách paneláků zely praskliny: to ta dlouhá desetiletí střídavých mrazů a tání. Strouhy strážila zákeřná psiska a kolem se neustále ozývalo táhlé hvízdání, když vtom na ně z podvečerního šera vyjel ostrý hlas. „Hele ty zkurvený zpátečnický píči!“ Vlčák se pousmál. „To fak nemaj nic lepšího?“ Po obou stranách široké avenue, kterou se vydali, strměly bloky věžáků. Zatímco upírali pohled přímo před sebe, po straně tu a tam něco problesklo – něco se hnulo! – a vskutku, vzápětí se všude kolem vyrojili svrabáci – pohvizdující
103
Bohane sazba.indd 103
21.11.2016 18:16:02 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223725
seveřáčtí výrostci –, ale drželi se zpátky, spratci zákeřný, zatímco párek Parádníků kráčel dál. Pravda, zezadu na ně syčeli a flusli po nich i pár plivanců, ale podle úmluvy se drželi zpátky. Tu se melodie hvízdání změnila – nabyla na naléhavosti –, a to hošanům prozradilo, že se blíží ke cusáckému revíru. „Se zdá, že budem mít parádní doprovod,“ prohodil Syčák a hlas se mu zachvěl. Vlčák, i nadále naprosto neochvějný, jen pokrčil rameny. Za zády se jim co chvíli násobily smečky svrabáků a pohvizdovaly si písničku tak líbeznou, až to Syčákovi dělalo vrásky. Od pouliční fatry na ně vystartoval neposlušný hafan, vrčel, vyskakoval a cenil tesáky, ale Vlčák si jen tak zlehounka poposkočil a nakop čokla přímo do čumáku a ten se zas fofrem stáhnul. „Koule žádný – holt typickej Seveřák,“ kvitoval to Vlčák. Ze smečky, která je provázela, k nim zalétaly nadávky a výhrůžky, jenže Vlčák se stylově protočil na podpatku – za tak ladnou otočku by se nemusel stydět na žádným parketu – a dál už si to hezky zvesela vykračoval pozadu a na pronásledovatele se jen usmíval a ti si od něj navzdory posměškům drželi bezpečnou vzdálenost. Se taky tudle zimu, o který je tu řeč, šuškalo všude po Bohane, že poslední dobou nebudí nikdo takovou hrůzu jako poručík Hartnettovy předsunutý hlídky, Vlčák Stanners, ten připosraženej skrček se zrzavou kšticí a ďábelským šklebem ve ksichtě. Vlčák se Syčákem si to namířili přímo k Rebelský Hůrce. Tak se říkalo kruhu paneláků, kde sídlila cusácká mafie. Ohlásil se hrbolatou, nevyasfaltovanou pustinou, kde v su-
104
Bohane sazba.indd 104
21.11.2016 18:16:02 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223725