Zdravá střeva, zdravý život
podložená, protože věda má s pojmem „zamoření“ potíže. K tomu se ale ještě dostaneme později. Krása je také otázkou střeva a stupně jeho zamoření toxiny a fekálním odpadem.
Domnělé zmizení krásy, respektive zdravé pleti, je pro mnohé charakterizováno snížením kvality života. Podle toho, do jaké míry se život dotyčného točil kolem zevnějšku, pohybuje se škála pocitů při prvních projevech od „Co to ksakru je?“ až po „Život je v háji.“ Tam, kde panuje nálada zkázy, zmizí také sebevědomí, a člověk se stává nešťastným, což zabraňuje uvolnění hormonů štěstí. Postupné zpomalování pohybu střev vede ke špatnému zažívání. Následkem je zvýšená tvorba plynů a škodlivin, což vede k další sebeotravě, a to nevyhnutelně k následnému zhoršení kožních projevů. Had se začíná stále více zakusovat do svého ocasu.
Řešení by se opět zdálo naprosto snadné: Serotonin, uměle vyrobený, a lidstvo bude krásné a šťastné… Samozřejmě již dávno existují v této oblasti léky, proč tedy zároveň s nimi nepřišlo štěstí do každého zákoutí? Protože štěstí přece
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223626
Střevo, štěstí a krása
jen nelze vyrobit v laboratoři, jak by se to zamlouvalo farmaceutickým firmám a nejen jim. Štěstí zůstane i nadále jedním z mála darů přírody, jež nelze vytvořit chemicky. Navíc jsou tu také nevyhnutelné vedlejší účinky a nebezpečí předávkování farmaceutickými přípravky, což s pocitem štěstí příliš neladí. Štěstí nelze vyrobit v laboratoři!
Mozek ve střevech, odnož našeho mozku Všem lékům, které se podávají s účinkem v psychické rovině, je společné, že stejné účinky, jaké mají na mozek, lze zjistit také ve střevě. Pokud je mozek povzbuzován, stane se tak i se střevem. Pokud je někdo „zklidňován“, opět se tak stane i se střevem. To neplatí pro žádné jiné orgány. Lze tedy předpokládat, že ve střevech existuje druhý mozek. Takzvaně odnož našeho rozumového centra, která nevědomě existuje v našem těle. Správně, odborně se označuje jako enterický nervový systém (ze starořeckého énteron, tj. střevo), protože je uložen ve střevech a skládá se z nervových pletení, přibližně od kardie žaludku k hornímu okraji vnitřního svěrače anu. To není v zásadě nic nového. Tento systém je znám již téměř sto let, jen si s ním po dlouhou dobu nikdo nevěděl rady. Teprve v poslední době se tajemství „druhého já“ začíná postupně odhalovat. Ať už normální trávení, zácpa nebo průjem, vše je otázkou elektrických impulsů vysílaných střevním mozkem do svalů obklopujících střevo. Lze to srovnat s principem, díky kterému přes mozek zacházíme se svaly svého těla, jen je zde přímější a zcela nevědomý. Ať už normální trávení,
zácpa nebo průjem, vše je otázkou
elektrických impulsů vysílaných mozkem ve střevě do svalů obklopujících střevo.
Každý řidič zná zajisté takzvaný stav alfa. Aktivita mozku se při dlouhé jízdě sníží na frekvenci 8 až 13 hertzů za sekundu. Nespíme, ale nejsme ani naprosto bdělí. Je to frekvence, při níž se naše vědomí a nevědomí nacházejí víceméně v rovnováze. V této zóně pološera se pohybují naše uložené zkušenosti a vzpomínky, zároveň je bránou k meditaci a hypnóze. Pokud ještě více snížíme frekvenci našeho mozku 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223626
Zdravá střeva, zdravý život
na 4 až 7 kmitů, nacházíme se v lehkém až středním spánku, zatímco ještě o něco níže (1 až 3 kmity) se otevírá říše hlubokého spánku. Čím je frekvence nižší, tím lépe může mozek ve střevech pracovat. Tím se také objasňuje, proč je trvalý stres (od 20 kmitů výše) pro činnost našich střev a naší psychiky tak škodlivý a může ji zcela ochromit. Ať už po svém mozku žádáme cokoli, naše střevo a naše nevědomí jsou vždy také u toho, a je jedno, zda jde o mírné otupění nebo o chaotickou záplavu impulsů. Provoz velkoměsta, neshody v kanceláři, potlačovaný hněv, termíny, večerní párty, rychle domů něco zhltnout, co nám poručí velký hlad, a honem do postele, abychom ráno byli zase jakžtakž ve formě… Mozek ve střevech by takovou pozdní večeři raději oželel. Přestože ještě ani nestihl zpracovat veškeré dojmy z předchozího dne, musí opět trávit noc zažíváním. Nejde tedy jen o kvalitu stravy. Kromě dalších okolností je důležitá hlavně frekvence jednotlivých chodů, která značně ovlivňuje naši náladu a naše pocity. Snížení příjmu potravy má jako podpůrné opatření dobrý vliv při mnoha psychických potížích, při přechodu na kvalitativně hodnotnější stravu může dokonce vést k výjimečným výsledkům, zejména pokud tomu všemu předchází sanace střev. Devět z deseti impulsů vede z mozku v našich střevech do mozku v naší hlavě, jen jediný impuls míří opačným směrem. Je to tedy důkaz, že hlavní slovo má naše břicho, a ne náš mozek? Pocházejí z hloubi našeho střeva nevědomé pokyny, které ovlivňují naše rozhodování, aniž bychom to postřehli? To zní směšně. Máme přece dostatek příkladů, díky nimž je zjevné, že tomu tak není, že? Vezměme si například myšlenku na jídlo nebo mytí rukou. Jedno z toho už samo o sobě stačí, aby povzbudilo naše trávicí šťávy. Jsou tyto pochody řízeny naším mozkem, nebo je vše řízeno z břicha? Mozek ve střevech dostává pomocí „horké linky“ informace z mozku v hlavě, které využívá ve svůj prospěch. Jak již víme, je pro naše zažívání snazší vykonávat práci, když má předem informace o podobě, zápachu a chuti jídla, které může porovnat s již uloženými zkušenostmi, a v důsledku toho rychleji reagovat. Střevo je neustále informováno o okolním světě. Ukládá informace o podobě, zápachu a chuti daného pokrmu, které mu usnadňují zvládat jeho práci. Pak tyto informace porovná se svými zkušenostmi, aby se mohlo naladit na to, co je očekává. Stejně je nakládáno i s pocity a zážitky. Střevo tedy značně ovlivňuje naše rozhodování, a my si to ani neuvědomujeme. Je to vědecky doložitelné, když změříme proudy přicházející ze střeva do hlavy a naopak z hlavy do střev a přitom zjistíme, že jednomu impulsu přicházejícímu
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223626