myšlení a prožívání myšleného považujeme sice za nezaujaté, ale zároveň vůči věcem, o kterých nezaujatě myslí, pak za odtažité, neosobní, chladné a vůči člověku i jiným jsoucnům, jichž se týká citelně, také úměrně tomu necitlivé. Lidé, kteří si udržují stálou vzdálenost od proměnlivosti situace, považujeme předsudečně za racionální, ty, u nichž se vzdálenost situačně mění, považujeme za neobjektivní. Kontextuální poznávání může patřit oběma způsobům poznávání, jak objektivnímu, tak osobně účastnému. Je zjevné, že odstup nebo naopak blízkost k tomu, s kým se setkáváme, je věcí situace, a není proto možné a priori posuzovat jeho přiměřenost. Jistě za určitých okolností je mít odstup, chladnou hlavu, nejen užitečné, ale také nezbytné. Může nám zajistit konstantní podmínky zkoumání i pomoci z určité situace vystoupit, a tak zamezit našemu nebezpečnému propadnutí. Záleží na okolnostech, na tom, jak a k čemu jsme situací vyzýváni. Zda je na místě setrvat nebo naopak se vzdálit. Což zahrnuje mnohem častěji, než se zdá, mravní soud i volbu. Mravní otázkou problém zůstává i tehdy, když k takovému soudu nedojde. K tomu však nutno ještě připomenout, že při vrozumívání se jedná o osobní vztahové nasazení, o osobně angažovaný výkon, ve kterém překonáváme vzdálenost, jež nás od druhého odděluje, čímž jsme tomu, čím právě žije, blíž, a tak i druhého člověka v situačních kontextech lépe chápeme. Tomu neodporuje situační rezervovanost, vztahová ukázněnost a angažovaná předvídavost.47 47
Opomíjený bývá rozdíl ve „vnímání“ stejné situace „zvenku“ a zevnitř. Když pozorujeme skupinovou nebo rodinnou situaci jako odborní pozorovatelé, zaznamenáme sice řadu významných skutečností, např. konflikt, ale uniká nám nejen prožívání lidí, které pozorujeme, ale také velké množství detailů; pohledů, pohybů, událostí, uniká nám ladění i duch pozorovaného společenství, uniká nám budování a udržování prvků jeho jedinečné kultury, nepatříme k němu, nemáme jeho příslušnost. Prvky, znaky i pohyb budování společenství zasluhuje nejen ryze psychologického, či sociálně psychologické pozorování, ale zkoumání komplexní, včetně sociálně a duchovně antropologického a kulturologického pohledu, ovšem v neredukovaném, fenomenologickém pohledu. Proto zjišťujeme při výuce o skupinových tématech, že je didakticky účinné dát studentům možnost střídavého členství ve skupinách a tuto zkušenost nejen sdílet, ale také o ní s porozuměním hovořit.
100
vyklad snu.indd 100
11/07/2016 11:04:45 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223600
Nacházíme se v oblastech, které nelze jen myslet, ale také přiměřeně pociťovat. Emoce, prožitky, jsou situačně vztažené a zároveň, díky situační skladbě účastníků, také osobité. Když se např. pokouším porozumět druhému, který mi referuje o tom, jak nemůže starostmi o nemocné dítě spát, pociťuji i já starost a předestírají se mi, byť jen zpovzdálí, úzkostné představy a vzpomínky na obavy a strachy, které nás trápily během onemocnění našich dětí, což, vykonávám-li profesi, mohu proměnit v hlubší pochopení, avšak bývalá situace musí zůstat v mém a nikoli v životním horizontu mého protějšku, tedy klienta, pacienta, bližního. Postihujeme možnosti, které nejsou zjevné a které nelze jen myslet odtažitě, ale jež také prožíváme, cítíme (Wucherer – Huldenfeld, 2008; Růžička, 2010). Z takového nasazení ovšem plyne i odpověď druhého, neboť vrozumění nelze jen tak přehlédnout, a jelikož je osobní, tak na ně ani nelze neodpovídat.48 Je třeba si stále připomínat, že vrozumívaní je vždy mocný pohyb, neboť překonává vzdálenost mezi lidmi i některé předěly jáství, je intimním aktem, jenž může být pociťován i jako vpád do soukromí, zneužití, ponížení, manipulace či jako ztráta situační a vztahové orientace. Během snové spolupráce může u našeho protějšku po náhlém otevření následovat zahanbení a zlost, že se dal strhnout danou chvílí a podlehl vykladači. Výkladem může dojít k traumatizaci, popř. k retraumatizaci, neboť při práci se snovým životem, stejně tak se životem bdělým, musíme, podobně jako v psychoterapii, dbát na to, že náhlé, příliš rychlé a klientem nekontrolované či nekontrolovatelné otevírání může za určitých okolností mít zahanbující, ponižující a destabilizující účinek. Pro snový výklad je třeba být i v takových oblastech přiměřeně vzdělán a trénován. Cvičení ve vrozumívání je zdánlivě jednoduché. Imponuje přirozeně, klidně a lehce. Vyžaduje však stovky hodin cvičení a zkušenosti, než se 48
Relevantní otázkou je anatomicko-fyziologická a nepochybně i fylogenetická odlehlost kortexu a limbických struktur, kdy neokortex je vývojově mnohem mladší nežli dávnější a morfologicky i fyziologicky odlišná část limbických struktur. Jejich vzájemná koexistence v průběhu společné koexistence je velice zajímavým tématem. Měli bychom však, máme-li postupovat přiměřeně bezprostřední zkušenosti jako východisku jakéhokoli poznání, během bádání neupadnout do různých forem redukcionismu. Ohled k celku není jednoduchý, protože není nikdy zcela ohraničený.
101
vyklad snu.indd 101
11/07/2016 11:04:45 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223600
stane potřebným a osvojeným uměním. Pokud jsou doba, úsilí i práce pod odborným dohledem a supervizí výuky podceněny, dojde spolehlivě k poškozování druhého člověka. Na vrozumívání však není podstatná sama technická stránka, ale nezbytně musí vycházet z osobních postojů: respektu k druhému člověku, jeho osobitosti, jeho kultuře, hodnotám i jeho jinakosti. Stejně důležité je vzdání se mocenského nasazení a mocenských ambicí.49 Samozřejmá úcta k člověku při vědomí jeho propastné svébytnosti i tíži bytí je další podmínkou a součástí vrozumívání. Tolerantnost zase plyne z respektu k jinakosti druhého a úcty i osvojené trpělivosti, která není svázána nějakými normami, předsudečnými požadavky a doktrinářsky normovaným očekáváním. Analýzami prožívání lidí v nouzi jsme nabyli přesvědčení, že nepominutelnou složkou vrozumívání je soucit. Ten podle našeho názoru bývá zaměňován za empatii, která je pak chápána jako dovednost a mravní hodnota, zatímco soucit je opomíjen, a přitom mravní hodnotou je. Soucitem se míní citově podložené vnímání nouze, strádání a utrpení druhého člověka, které vyzývá k nějaké formě útěchy a pomoci. Soucit bývá úzce spjat s postoji a orientací zaměřenou na pomoc a podporu druhým, s altruismem. Empatie sama k tomuto nutně nevede, zatímco soucit ano. Trýznitel může být velmi empatický, a přitom zůstat zcela bez soucitu a ohleduplnosti.50 Manažeři, 49
C. Rogers při této příležitosti rozlišuje mezi mocí nad druhým a mocí k druhému, z čehož druhým typem moci se míní poskytnutí vlastních schopností druhému člověku v jeho zájmu. 50 Jedná se o Rogersovu na osobu zaměřenou terapii (empatické porozumění znamená, že si terapeut uvědomuje právě ty pocity, které klient prožívá, a toto své porozumění mu v jeho životních kontextech zprostředkovává) (Rogers, 1951) a Kohutovu self analýzu (hovoří o empatickém pohroužení do pacientova nevědomí) (Kohut, 1991). Bez povšimnutí ale nenecháváme ani KBT terapii. Vyznačuje se totiž tím, že klient i terapeut zůstávají dostatečně dlouho u věci samé, což umožňuje důkladné porozumění autentické situaci klienta, a podle toho pak lze smysluplně pacientovy kroky moderovat. Problém však začíná tehdy, když se pečlivá analýza pacientovy situace nezařadí do kontextu jeho existence. Pragmatické nácviky a trénink často přinesou léčebný efekt, leč u konkrétních případů jsme svědky toho, jak vyznívají naprázdno tam, kde jsou kontextuální, a tudíž i necitlivými zásahy do života lidí. Z KBT terapie si můžeme vzít mnohá poučení i inspiraci pro systematické a vytrvalé,
102
vyklad snu.indd 102
11/07/2016 11:04:45 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223600