jsem okamžitě rozptýlil, poranění bylo nicotné, sotva jsem měl poškozenou kůži. Nicméně má pravá paže byla celá černá. Po několik dnů jsem cítil potíže při jejím používání, ale pokračoval jsem ve výkonu služby. Deset dnů po této pamětihodné bitvě, kdy se tvrdilo, že výsledek mohl být lepší, kdyby se do ní zapojila i císařská garda1, místo aby po celý den zůstávala v nečinosti, jsme byli pod hradbami Moskvy a mohli obdivovat plno nádherných měděných pozlacených kostelních věží. Záře nádherného slunce ještě zvyšovala jejich lesk. Ve stejný večer jsme přecházeli přes město, kolem příkopů a bran Kremlu a pokračovali na Kalugu, kde naše hlídky zjistily nepřátelský zadní voj.
----------1. Napoleonova vojska během stávajícího postupu prořídla, v samotné Borodinské bitvě císař viděl padnout mnoho mužů, takže gardu nenasadil, ale zachoval si ji jako bojeschopnou sílu pro další fázi tažení. Bitvy se přesto pár jednotek gardy zúčastnilo, např. gardové dělostřelectvo. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223579
XXI. Požár Moskvy / mé jmenování velitelem eskadrony 7. husarského / tábor u Vinkova / neapolský král / útok Rusů / zahájení ústupu Byli jsme na několik dnů umístěni asi dvě míle od Moskvy. Pak jsme slyšeli o požáru města a byli ohromeni. Pokračování devastující taktiky používané proti nám. Navíc při průjezdu metropolí jsme viděli, aniž bychom zjistili, kdo to způsobil, skrze otevřené dveře a okenice jasné světlo uvnitř některých domů. Byl tam již oheň! Zatímco ruská armáda prováděla ústup ke Kaluze, mnoho kozáckých band ji krylo a neustále na nás dotíralo. Velice nás to vyčerpávalo. My stále postupovali, ale čím dál pomaleji. Rozmístili jsme se u Voronova a několik dní tu pobyli. Zde mi přišla pozvánka od generála Domona, pobočníka neapolského krále, k návštěvě štábu 7. husarského. Odjel jsem a zpět se vrátil šťastný z mého nového jmenování. Následující den jsme při postupu narazili na nepřítele, který odporoval důrazněji, než bylo obvyklé a byl podporován početným dělostřelectvem, které nám působilo ztráty. V momentě, kdy střílelo nejhlasitěji, mi plukovník Eulner před plukem v bitvě oznámil novou hodnost. Žádná slavnost nebyla nikdy doprovázena brutálnější muzikou! Sotva byl plukovník slyšet! Nicméně jsem s radostí uvítal konec obřadu, bylo by kruté hned po povýšení obdržet dělostřeleckou kuli zezadu. Nepřítel se konečně vzdal, my postoupili dál a večer jsem už byl, po rozloučení s generálem Jacquinotem, v ležení 7. husarského. Byl jsem stále pod jeho velením, ale již mě neřídil přímo, už jsme si nebyli blízko jako před99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223579
tím. Vztah, tak přátelský z jeho strany, mě inspiroval k opravdové oddanosti. Nerozloučili jsme se bez lítosti. V tuto chvíli musím ve svém textu zmínit i druhého (generálova) pobočníka Delacroixe, jeho rodného bratrance, zasloužilého důstojníka, skvělého kolegu a dobrého přítele. Naštěstí jsem již delší dobu znal důstojníky 7. husarského, ve kterém jsem měl sloužit. Přátelil jsem se se statečným kolegou Rochem, stejně tak s kapitány Deyem, Finetem a několika dalšími důstojníky. Husaři mě znali, takže jsem pro ně nebyl nový, ale byli jsme jako rodina. O pár dní později naše divize, zredukovaná na méně než čtyři sta jezdců, postoupila a rozmístila se v hluboké rokli u Vinkova. Tady měla před vytvořením tábora horkou chvilku s kozáky, kteří podnikli několik silných nájezdů. Převyšovali nás deset na jednoho, ale my se nedali. Nakonec museli pláň opustit a my ji opanovali. Během večerní služby jsem měl určit rozestavení strážních stanovišť a vyslat jízdní hlídky. Měl jsem příkaz navázat dotyk s 2. jízdním sborem, kterému velel generál Sebastiani, který byl po naší levici, ale nemohl jsem to provést. Navzdory mému důkladnému průzkumu jsem je ve strašlivé tmě nemohl nalézt. Po určení postavení, tak jak mi to viditelnost dovolovala, jsem se vracel k táboru, orientován podle táborových ohňů. V tak zničené obci, jako bylo Vinkovo, jsme byli velmi špatně obstaráni, zcela chyběly potraviny i píce. Silné odřady, v naší divizi to byli kyrysníci generála Saint-Germaina, vyjížděly na dvě, tři míle, ale i ony přinesly málo. Při jednom takovém shánění potravy jsem přišel díky nepříteli o koně a sluhu. I přes extrémní nedostatek museli naši jezdci vyvíjet aktivní činnost. Početné hlídky byly tvořeny větší třetinou dostupných mužů divize. Žádný kůň nebyl nikdy odsedlán, sotva se přes den našel čas ho vyhřebelcovat. Nicméně Rusové nás nechávali na pokoji. Byl zde klid, jaký je někdy nastolen mezi předními posty dvou nepřátel. Naše a jejich jízdní hlídky byly od sebe vzdáleny padesát kroků a naprosto mlčely. Jednou jsem zažil neapolského krále, když byl na obhlídce našich předních stanovišť, jak našel kozáky příliš blízko, jel mezi ně, oddálil jejich postavení a ukázal jim místo, kde se mohli rozmístit. Rusové poslechli. Obecně platilo, že dokonce i přední stráž, kterou jsme často viděli, s lehkostí přijímala rozkazy od krále. Vypadalo to, že velí všem! Toto jednání bylo neškodné, věřili jsme v uzavření míru. Vroucně jsme si jej přáli, protože každý den naše řady 100 Ukázka elektronické knihy