Proto je lepší se za jízdy s klienty pøíliš nevybavovat, i kdy pak reptají, e se na nì protivná prùvodkynì ani neotoèí, kdy se ptají na nìco dùle itého, jako tøeba proè nejsou vesnice, kterými projí díme, tak upravené jako v sousedním Rakousku, proè se u stánkù prodává tolik trpaslíkù, co je to za druh ovocných stromù kolem silnice, jaké obilniny se zde pìstují a jaký je hektarový výnos, co to bylo za divný keø, který jsme právì minuli, jaký je hrubý domácí produkt, co bylo napsáno na té informaèní tabuli na druhé stranì silnice, proè jezdí èeští øidièi tak agresivnì, proè na tak slavnou a navštìvovanou památku, jako je Karlštejn, nevede lepší silnice, proè ještì nemáme euro, kdy u jsme v Unii, atd. Horší je, kdy vy adují dojemné historky o tom, jak se nám ilo za socialismu. Pokud vylíèíte pravdu, nevìøí a myslí si, e pøeháníte, a zejména ti levicovì orientovaní, co u profesorského sboru, který v hojném poètu doprovází studentské zájezdy, není nic výjimeèného, jsou pak naštvaní, e nìkdo oèeròuje ideu, pro kterou se v mládí nadchli a ve kterou dodnes vìøí, pøesto e, anebo spíš právì jenom proto, e Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223532
svùj dosavadní ivot pro ili v celkem prosperujícím kapitalismu. Èeští øidièi to je jiné kafe, pøesnìji øeèeno ádné kafe, proto e na to, e mì budou o pøestávkách obla ovat expresem a grappou, jako jejich italští kolegové, mohu zapomenout. Jejich výhodou je, e vìtšinou všechny trasy znají velmi dobøe, tak e se mù u vìnovat jen klientùm a výkladu, popøípadì pøi delších pøejezdech podøimování, a nemusím se zatì ovat radami, kudy se má jet. Dnes se díky GPS øidièi doká ou orientovat sami, ale ka dý, komu jeho pøístroj radil, aby odboèil doleva, kdy tam pøitom bylo jen pole, hluboký sráz nebo nìkolikametrová betonová zeï ohranièující nìjaký stavební areál, dobøe ví, e i s GPS se mù e narazit. A to v posledním jmenovaném pøípadì doslovnì. Kdy jsem s prùvodcováním teprve zaèínala, hned mezi prvními cestami jsem mìla trasu Èeský Krumlov, Telè, Moravský kras. Mìla jsem z toho jako to nováèek trochu trauma, proto e jsem nervák, ale kolegynì mì uklidòovaly, e øidiè to bude urèitì znát. Jen e øidiè byl také zaèáteèník a také docela nerUkázka elektronické knihy, UID: KOS223532
vák, a jak mi hned v úvodu sdìlil, vzal ten kšeft jen proto, e ho kolegové ujistili, e prùvodkynì to bude urèitì znát. A mìla jsem zadìláno. Ale nakonec to nìjak dopadlo. Ono všechno v dycky nìjak dopadne. Jednou jsem èeského øidièe po ádala, aby pøi vystupování italských dùchodcù z autobusu nesedìl za volantem jako špalek, ale stál u schùdkù a pomáhal tìm vetchým staøenkám zdolávat schody alespoò tím, e jim podá ruku. „Já vám tady nebudu dìlat ádný opièky,“ opáèil tehdy a podíval se na mì znechucenì, jako bych mu navrhla, aby práci øidièe zamìnil za profesi gigola. Sna ila jsem se ho pøemluvit, ale on jen kroutil hlavou a výraz jeho tváøe øíkal, jak mù u být tak troufalá a chtít po nìm nìco takového. Argumentovala jsem tím, e kdy nìkdo upadne a nìco se mu stane, budeme mít zbyteèné nepøíjemnosti. Nedal se obmìkèit, ani kdy jsem mu naznaèila, e si za tu drobnou laskavost urèitì vyslou í nìjaké dýško. Pak mi zaèal vyprávìt, e turisty vozí poprvé, proto e jinak jezdí na pravidelné lince nìkde v Liberci a na tenhle kšeft ho poslali za kolegu. ZaèínaUkázka elektronické knihy, UID: KOS223532