slané chutě a potvrzují tak Tinin názor, že mají především kyperské geny. Tina své neteři říká astomi, což znamená, že je vybíravá, ale doslovný překlad znamená bezústá. Athena se pitvoří při pohledu na chapadlo chobotnice nebo prasečí ucho v rosolu. Tina se chce zavděčit všem chutím a nasytit každý žaludek, proto neteři upeče kuře a rozmrazí jí schwarzwaldský dort. Athena balancuje s talířem na kolenou a netečně se vrtá v mase. Soustředí se spíš na sebe než na jídlo. To je pro ni jen prostředek přežití. Když je u nás na návštěvě, nezvykle se při jídle ovládám, potlačuju pochvalné zvuky, které se mi s každým soustem derou do hrdla. Když atmosféra mezi námi zhoustne natolik, že už se to nedá vydržet, vytáhnu svůj trumf: naliju jí pořádného panáka zivanie a řeknu jí, aby ho do sebe hodila. Vhrknou jí slzy do očí, zbrunátní jí tváře a pomalu rozpoznám záchvěv srdečnosti. Jamesonovi se nikdy nemají k odchodu. Malcolm se ještě před koncem večera dožaduje Řeka Zorby a při tanci objímá Tonyho kolem ramen. Vyhazuje nohama, pokřikuje jako opravdový krajan a sype na koberec cigaretový popel. Potom Tony vytáhne svou oblíbenou nahrávku, těžký kalibr, a na tklivé žalozpěvy Steliose Kazantzidise tancuje zeibekiko, tradiční sólový tanec opilých mužů. Nahrbený, s obličejem napjatým emocemi máchá rukama ve vzduchu, kolébá se sem tam a přitom se plácá do pat.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223497
k apitola šestá Chtapodi krasato (chobotnice na červeném víně) – babiččina specialita Velkou chobotnici rozkrájíme na malé kousky, důkladně omyjeme a osušíme. Vložíme do kastrolu, přidáme půl šálku olivového oleje a půl šálku červeného vína, dva bobkové listy, tyčinku skořice a tři hřebíčky. Přivedeme k varu, přiklopíme pokličkou a přibližně hodinu dusíme na mírném plameni, dokud chobotnice nezměkne a omáčka nezhoustne.
„Já nesu vám koláč, paní Kolínová,“ řekne Tina a zajde do kuchyně pro kousek nepovedeného koláče fanuropita, který ráno upekla. Koláč vyndala z trouby šišatý, a tak musela upéct druhý dokonalý exemplář, aby ho odnesla do kostela a nechala jej posvětit od kněze, jak velela kávová sedlina v jejím šálku. Je to první ze sedmi koláčů ze sedmi surovin: oleje, mouky, cukru, skořice, jedlé sody, pomerančové šťávy a citronové kůry. Koláč upečený na památku matky svatého Fanuria, sexuálně promiskuitní ženy, která šířila nejapné pomluvy a na každém jen hledala nějaké mouchy. Aby jí syn dal za vyučenou, vzal na sebe podobu pohledného cizince, do nějž se rázem zamilovala. Když jí svatý Fanurios vyjevil svou pravou totožnost, uvědomila si nesprávnost svého počínání. „Já jenom pro vás upekla, paní Kolínová,“ prohlásí Tina, když se vrátí z kuchyně s koláčem a nevinnou lží. Paní Collinsová od ní uznale přebere obětinu a vysouká se na stoličku za pultem. Krátké nožky jí visí nad zemí, zpod
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223497
kabátu vykukuje lem velurového županu. Je u nás jako doma, jako by si zašla do kuchyně postavit vodu na kafe. Tina si všimne, že ve dveřích postává vekslák Dave ověšený igelitkami, a zamíří k pultu. Pustí ho do kuchyně, provede ho kolem Tonyho, který na ně nesouhlasně hledí, až do koutku za salátovým barem, kde si může nerušeně prohlédnout jeho zboží: sbírku kožených bund bez visaček. Před koupí kradených věcí jsem ji už varovala, ale marně. Když se řekne, že spadly z náklaďáku, chápe to doslovně. Sahá do peněženky dřív, než Dave vysloví cenu. „Vezmu jednu pro Annu a jednu pro Andyho.“ Vybere mi tu nejošklivější z ošklivých: krátkou vínovou koženou bundičku s ramenními vycpávkami. „Myslím, že mi nebude.“ Snažím se transakci zarazit, aniž bych zloděje urazila. Máma navrhne, abych si ji vyzkoušela, a Dave mi ji hbitě přidrží, abych mohla zasunout ruce do rukávů. Paní Collinsová chrlí komplimenty, z kterých se mi dělá mdlo. Opravdová dáma… zeštíhluje… velmi elegantní. Sundám si bundu a vrátím ji Daveovi. Je mi jasné, že Tina ji koupí, i kdybych sebevíc protestovala. Mám celou sbírku výhodně zakoupených bund a na dně skříně skladuju nejrůznější kousky, kterým podle Tiny ještě jednou přijdu na chuť. Doufá, že s dospělostí se můj estetický vkus promění stejně dramaticky, jako lobotomie změní člověku osobnost, že si začnu cenit vínové kůže, křišťálových karaf a pozlacených příborů. „Ta bunda by vypadala skvěle s minisukní,“ řekne paní Collinsová a tne Tinu přímo do živého. „Ta dcera moje, ten sukně nenosí. Krásné dlouhé nochy má, ale jako dáma neobléká, ne jako její sestšenice Maria… Maria, ta ví, jak oblékat…“
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223497