spojená se vzpomínkami, které bychom raději neměli, a je pro nás proto emočně náročné se na taková místa vracet. Se mnou si nedělejte starosti. Až tam dorazíme, budu v pořádku.“ Dojeli jsme do nákupního centra a venku spatřili zaparkovanou dodávku firmy Speciální úklid. Málem jsem zapomněl, že jsem je najal na úklid místa činu. Doufal jsem, že většinu práce mají hotovou. Když jsme vystoupili z auta a vešli dovnitř, nic jsem své společnici neřekl. Jakmile jsme byli uvnitř, paní Washburnová zrakem přeletěla místnost, ale když zjistila, že v ní mezitím proběhl velmi pečlivý úklid, evidentně se jí ulevilo. Dvě postavičky ve stejných modrých oblecích (ne nepodobných protichemickým oblekům) právě dokončovaly svou práci. Protože měly na dolní polovině obličeje respirátory a na tělech od hlavy až po prsty u nohou obleky, bylo těžké rozeznat, že jedna z nich je muž a jedna žena. Byla to právě ta žena, kdo se za mnou a paní Washburnovou vydal, jakmile jsme vstoupili do místnosti. „Promiňte,“ řekla nám, „ale uklízí se tu. Není otevřeno.“ Přes masku zněl sice její hlas trošku zastřeně, ale byla to bezpochyby žena. „To my víme,“ řekl jsem. „Dovolte, abych se vám představil. Jsem Samuel Hoenig, majitel Otázek a odpovědí, a toto je má společnice paní Washburnová.“ Nenapřáhl jsem však ruku jako obvykle, když se vidím s někým neznámým, protože rukavice, které měli oba na rukou, jaksi vylučovaly možnost kontaktu. „Jsem Hazel Montroseová,“ odpověděla žena, „a to je můj kolega Jonah Wainwright. Omlouvám se, že jsem vás nepoznala, pane Hoenigu.“ „Nic se neděje,“ řekla jí paní Washburnová. „Samuel se neurazí, a ani já ne. Jsem Janet.“ Ona ruku napřáhla, ale Hazel jí svou nepodala. „Promiňte,“ zopakovala, „jsme v tom trochu nemotorní, navíc se to ani nesmí.“
99
3kor_bez_manzela280.indd 99
26.10.2016 4:15:59
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223492
Paní Washburnová máchla rukou, jako že se jí to vůbec nedotklo. Jonah Wainwright mezitím dokončoval svou práci, což konkrétně znamenalo, že táhl velikánský vodní vysavač pryč z místnosti. Cestou ze dveří si ani mě, ani paní Washburnové a Hazel vůbec nevšímal. Sledoval jsem ho, jak vysavač nakládá do dodávky Speciálního úklidu. „Bylo to náročné?“ zeptala se paní Washburnová. Ze všech sil se snažila nedívat na místo, kde předtím ležel Oliver Lewis. „Vlastně ani ne,“ odvětila Hazel Montroseová. „Věřte, že už jsem viděla horší.“ Napadlo mě, že promluvit si s někým s Hazelinými zkušenostmi by mi mohlo pomoci nastolit další směr pátrání. „Pospícháte někam?“ zeptal jsem se jí. „Mám pár otázek, pokud to nevadí.“ Přes respirátor nebylo vidět, jak se Hazel tváří, oči jí zakrývala průhledná maska a na hlavě měla modrou kápi, takže když chvíli neodpovídala, napadlo mě, jestli jsem náhodou neřekl něco, co si mohla špatně vyložit. To by u mě nebylo nic neobvyklého, byť je to jen málokdy úmyslné. „Našel jste snad nějaké místo, které jsme opomenuli?“ zeptala se Hazel. Paní Washburnová, jak už to tak bývá, zareagovala na tuto situaci mnohem rychleji než já. „Ne, to tím Samuel nechtěl říct. Živíme se odpovídáním na otázky a zrovna teď to je, no… ta věc, kterou jste právě dokončila, prostě tím jen chtěl říct, že byste nám v tom mohla pomoci, pokud máte trošku času.“ Já sám bych to lépe formulovat nedokázal. Opět bylo chvíli ticho, protože Hazel přemýšlela. „Potřebujete nás oba?“ zeptala se. Tentokrát to nechala paní Washburnová na mně. „Dva názory na věc jsou vždycky lepší, ale pokud by to někomu z vás nebylo příjemné, jeden bude stačit,“ pověděl jsem Hazel.
100
3kor_bez_manzela280.indd 100
26.10.2016 4:15:59
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223492
„Jonah má jet na zakázku, která je jen pro jednoho, ale měl mě odvézt,“ řekla nám. „Hodíte mě odsud, až tu skončíme?“ Podíval jsem se na paní Washburnovou, která má u Otázek a odpovědí na starosti dopravu. „Samozřejmě,“ odvětila. „Tak já se převléknu a hned se vrátím,“ navrhla Hazel a ani nečekala na odpověď a vyrazila k firemní dodávce. Vlezla zezadu do vozu, takže jsem na ni neviděl. Paní Washburnová seděla na svém obvyklém místě, tedy na židli u mámina křesla, hned vedle mého stolu. Napadlo mě, že pokud tu teď bude pracovat natrvalo, bylo by dobré pořídit jí vlastní stůl. Další výhoda by byla, že by mohla zvedat firemní telefon, což mě stresuje. „Odvedli dobrou práci,“ řekla, když prohlédla místnost. „Vůbec by mě nenapadlo, že se tu něco stalo, tedy až na to, že zmizela ta spousta prachu.“ „Já jsem to tu celé dnes ráno prohlédl,“ řekl jsem, „takže jsme nepřišli o nic z toho, co se dalo vidět pouhým okem dřív, než jsem to zaznamenal.“ Posadil jsem se za stůl a zapnul MacBook, který byl poprvé v životě viditelně bez prachu. I tak mi však představa, že se věcí na stole dotýkal někdo jiný než já sám, nebyla příjemná: raději jsem se snažil soustředit na úkol, který mě čekal. Zatímco jsem stihl zběžně vygooglovat jméno Terry Lambroux, vrátila se do Otázek a odpovědí Hazel Montroseová. Už na sobě neměla ochranný oblek ani masku, ale normální kalhoty a modré polo triko s logem Speciálního úklidu. Její tvář teď byla mnohem líp vidět, pohled měla jasný a čistý, to vše do takové míry, že jsem v ní mohl číst. Za ostatní lidi jsem mluvit nemohl, ale pokud bych vycházel z obecných společenských norem, byla Hazel atraktivní žena něco lehce přes třicet. Byla tedy asi tak stejně stará jako já. Každopádně bylo tohle zjištění nad rámec otázky, kterou jsem potřeboval zodpovědět, a proto to bylo irelevantní.
101
3kor_bez_manzela280.indd 101
26.10.2016 4:15:59
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223492