hudebníkům a akrobatům, kteří nabízejí své služby pro oživení míst rozkoše v hlavním městě. „Možná by nám cizinci mohli přednést něco z jejich země,“ navrhla jedna z dívek. V pestrých ženských šatech a se zmalovanými obličeji improvizovali Wo tragikomické představení. Pantomimicky předváděli smutný osud mladé vdovy, obětované svým otcem, který se znovu oženil se zlou ženou, stejně starou jako ona. „Host číslo devět hraje tu nešťastnou mladou vdovu dobře,“ poškleboval se pan Lu. Ti poznal příběh císařovny Wo, který mu vyprávěli včera večer. Jejich styl ho překvapil. Měli elegantnější pohyby než přemety těch komediantů. Přepychové ženské šaty ve všech barvách, líčidla naplácaná halabala a přehnané paruky kupodivu zvyšovaly zajímavost jejich představení. Vše dohromady to tvořilo originální vystoupení. Obyvatelé Čchang-anu milovali všechno, co bylo neobvyklé. Házeli jim mince a pochvalně vykřikovali. Když pan Černá houba předvedl navzdory svým šatům bojové pozice, jen velmi přibližné, diváci se hlasitě rozesmáli. Starý pan Ma se smál tak, že se zakuckal, celý zmodral a svalil se na zem jako přezrálé mango. „Oni ho zabili!“ vyjekl Lu Wen-fu. Jeho největší strašák se právě zhmotnil: účastnil se diplomatického incidentu.
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223354
X
Soudce Ti objeví nuzákovo obrovské jmění; čelí početnému příbuzenstvu zapřisáhlého svobodného mládence.
Okolo bezduchého starce panoval rozruch. Pan Ředkvička bral tu událost jako boží milost. Byla to příležitost vyzkoušet si první získané znalosti čínské medicíny. Prohlásil, že starého muže zachrání, a přistoupil k němu s jistotou legendárního hrdiny. Před uchvácenými zraky svých druhů ho začal políčkovat, třást s ním a stlačovat mu hrudník, aby do něj mermomocí dostal vzduch. Nad takovou neúctou k bělovlasému nemocnému ztuhli svědkové dramatu hrůzou: viděli jakousi svalnatou rozježenou čarodějnici s rozteklým líčením, jak vší silou mučí nevinnou oběť. Mandarín se zamračil. Když pacienta nevytrhlo z letargie takové zacházení, nemohlo to věstit nic dobrého. Učinil tomu násilí přítrž, než někdo zavolá milici, a změřil umírajícímu pulz. Lu Wen-fu byl jako hromádka neštěstí. V tchangském zákoníku neexistoval pojem úmyslu. Způsobit smrt, třebaže jen smíchem, bylo totéž co vražda. 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223354
„Zachraňte ho! Zachraňte ho!“ hulákal mandarínovi do uší. „Jak, ‚zachraňte ho‘? Teď už pro toho nešťastníka mohou něco udělat jen kněží!“ Teď se vrcholné vzrušení zmocnilo pana Zrnka rýže. Spěchal, aby v praxi uplatnil to, co se naučil o pohřebních obřadech. Trval na tom, že se účastní povinných zažehnávání, která kouzelníci, bonzové i šamani poskytnou tomu nebožtíkovi seslanému Prozřetelností. Sousedé pana Ma ho upozornili, že se nikdo nebude namáhat s placením za chudáka bez příbuzných a bez jmění. Student teologie na vrcholu blaha oznámil, že on sám provede všechny úkony bez nároku na honorář. Obecenstvo bylo zajedno v tom, že cizincova přítomnost je pro pana Ma dobrodiním. Lu Wen-fuovi se ulevilo, že se ještě neobjevila milice, a s mečem v ruce je pobízel, aby si pospíšili. Jeden Wo chytil mrtvolu za nohy, druhý za ruce a následovali mladou služebnou do přístěnku za jídelnou nudlí, kde pan Ma bydlel. Pan Zrnko rýže byl nervózní jako kandidát u licenčních zkoušek. Nejprve se optal na náboženské přesvědčení zemřelého: má vykonat kompletní buddhistický obřad, nebo bude třeba taoistických očištění? Jaké měl hlavní ctnosti, které by bylo záhodno vychválit před soudci z onoho světa? „No, víte,“ odpovědělo děvče z hospody, „stařík, který straší ve čtvrti květin, nemůže být zrovna vzor zbožnosti.“ Pan Zrnko rýže narážku pochopil: jeho klient byl nenapravitelný chlípník, cele oddaný pozorování těch 104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS223354