„Bude to určitě něco pracovního, hned se vrátím.“ Vstane, všechno si zase oblékne, stejně pečlivě jako když se svlékal, podívá se na mobil a vydá se po schodech dolů. Helena leží sama v posteli. Napoprvé je to nejhorší, utěšuje se. Otevře zásuvku nočního stolku. Dívala se do ní už dřív, takže ví, co tam najde. Lahvičku aspirinů, pár kapesníků a prastarou bibli. Rukopis na předsádce je špatně čitelný, ale nakonec se jí to podaří přečíst. Je to věnování. Od Blichera, kněze, spisovatele a organizátora himmelbjerských schůzí, Heleninu pradědečkovi. Podívá se i na parkovací lístek. To datum. 23. března. Rok tam uvedený není, ale Helena ví, že se ztratila 26. března. Tři dny předtím, než se stará Helena ztratila, měla… co vlastně? Měla tam schůzku. Papírna. Helena netuší, kde to je. Má to nějaký význam? Psychiatr ji vyzval, aby začala od doby těsně kolem zmizení. Co v té papírně dělala? Slyší kroky na schodech, Edmund se vrací. Rychle strčí doklad zpátky do šuplete. Lehne si na bok zády k jeho straně postele. Myslí na Punčocháře, jedinou povídku od Blichera, kterou četla, ale nemůže si vzpomenout kdy, paměť je její nepřítel. Nenávidí ji. Pamatuje si jazyky, chuť chlebové polévky, Casablanku i Punčocháře. Ten největší žal srdce mého je navždy přijít o milého. Joachim. O toho přišla. Zavře oči a dělá, že spí. Představuje si Joachima. Sedí u počítače. Třeba je šťastný, když konečně zase může psát. 18. Joachim se probudí brzy. Vzbudí ho pomyšlení na Helenu, jak je nyní šťastná. Leží po boku svého muže, Edmunda, a na Joachima už úplně zapomněla. Tak to Joachim cítí, má pocit absolutní opuštěnosti. Posadí se na posteli, opře se zády o chladnou zeď s tapetou bledě žlutou jako piliny. Na celé té historce něco 97
ZTRACENA_TISK.indd 97
25.10.2016 9:27:44 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222921
nesedí. Připomene si, co říkal ten mladík z fotoobchodu. Ten starý podle něj zřejmě něco ví, volávají mu různé ženy a nejčastěji Miss Daisy. Miss Daisy. Joachim vstane z postele, zapne počítač a otevře si internetovou stránku obchodu. Je tam uvedeno Gormovo plné jméno a jeho adresu domů také není těžké najít. Bydlí ve vilové čtvrti. Joachim si vyhledá spojení. Autobusem z Nørrebrogade, pak přestoupí na metro a za čtvrt hodiny je tam. Studuje mapu a ukládá si do paměti jména ulic na posledním úseku. Klidně může vyjet hned. * Dům najde snadno, ale zapochybuje. Je to opravdu tady? Může chlapík s malým fotobazarem vlastnit takovou velkou bělostnou vilu? Možná má jeho manželka vysoké příjmy? Nebo ji zdědil? Dům leží kousek dál od silnice, vede k ní dlážděná cestička lemovaná metr vysokými keři růží. Joachim zazvoní a o chvíli později mu dveře otevře dlouhonohá puberťačka s rovnátky na zubech. „Ahoj, máš doma tátu?“ zeptá se Joachim a napadne ho: vejškrabek. Nebo si Gorm pořídil dítě s novou, mladší ženou? „Moment,“ odpoví děvče a zmizí v chodbě. Najednou se ve dveřích objeví Gorm. Ale jen na chviličku, pak hned vyjde ven a dveře za sebou zavře. „Jak si to představujete, pronásledovat mě až sem?“ zasyčí. „Vy něco víte. Musíte mi říct všechno, co víte o Louise Andersenové.“ Joachim se nenechá odbýt a nehne se z místa. „Nevím vůbec nic a vy odsud koukejte zmizet, teď hned,“ procedí chlápek mezi zuby. „Vím, že jste byl v kontaktu s Louisou Andersenovou, tak nezapírejte. Mluvil jste o ní s Miss Daisy.“ 98
ZTRACENA_TISK.indd 98
25.10.2016 9:27:44 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222921
Když Gorm uslyší to jméno, trhne sebou. Ohlédne se nervózně k domu a přistoupí k Joachimovi blíž. „Co si o tom promluvit někde jinde?“ navrhne polohlasně. Joachim přikývne, všechno v něm vře. Opravdu na něco kápnul. Konečně se něco dozví. „Fajn, zahněte támhle doleva, dojdu si pro auto a pak vás naberu, jasný?“ Gorm pohlédne na hodinky. „Ta ulice je dlouhá, jděte pořád dál, budu tam tak za čtvrt hodiny, maximálně za dvacet minut.“ Joachim rychle uvažuje. Co když se ho Gorm jen snaží zbavit? „Jestli nedorazíte, vrátím se.“ Gorm koženě přikývne a zmizí ve vile. Joachim odejde a zahne do postranní uličky. Ulice vede nejdřív mezi vilkami, později se rozšiřuje a po obou stranách se objeví činžáky. Po nějaké čtvrthodince vedle něj zabrzdí červený passat. Joachim otevře dveře a posadí se na místo spolujezdce vedle Gorma, který mu nevěnuje jediný pohled a hned zase pokračuje v jízdě. „Kam jedeme?“ „Chcete se setkat s Miss Daisy, ne?“ „Chci najít Louisu.“ „Tu neznám. Ale Daisy třeba bude něco vědět,“ řekne Gorm, aniž by se k Joachimovi otočil. Jedou ven z města, domů nejdříve přibývá a jsou větší, ale potom se vzdálenosti mezi nimi začnou prodlužovat a domy se zase zmenšují. Když projedou průmyslovou zónou na okraji Bagsværdu, Gorm odbočí. „Kde Miss Daisy bydlí?“ zeptá se Joachim, ale odpovědi se nedočká. „Hej!“ Gorm zabrzdí. Rozzuřený řidič za nimi na ně zahouká, a když je objíždí, ukáže jim prostředník. „Tak chcete se s ní setkat?“ Joachim ho pozoruje. V očích starého muže se zračí nenávist. Jedou dál, oba mlčí. Joachim se dívá z okénka, přijíždějí k lesu. Nejspíš to bude Hareskoven. Začíná si 99
ZTRACENA_TISK.indd 99
25.10.2016 9:27:44 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222921