jeptišky. O těchto vlastnostech leknínu je také zmínka v Mattioliho Herbáři. Tinktura z dobromysli, leknínu a kořene pivoňky prý má antiepileptické účinky. Není však v prodeji, člověk si ji musí připravit doma, ale v každém případě pod dohledem odborníka. Leknínové výtažky se zkoumaly také proto, že látky v nich obsažené prokázaly schopnosti tlumit růst nádorových buněk. Leknín byl odedávna i uctívanou mystickou rostlinou, zvláště ve starém Egyptě. Rostlina kořenící v temném bahně se prodere vodou vzhůru a rozkvete nádherným vonícím květem, byla symbolem života, umírání a zmrtvýchvstání. Pro další generaci pak symbolem čistoty a rozvoje vědomí vůbec. Nymphaea pochází z řeckého nýmfain= vodní víla, která se podle římského spisovatele Plinia proměnila v leknín. Ve Wikipedii se píše: „Jako lotos bývá nesprávně označováno několik druhů leknínů (Nymphaea). Jako lotos egyptský se označuje leknín lotosový (Nymhaea lotus), jako modrý lotos leknín modrý (Nymphaea caerulea), jako bílý lotos je někdy lidově nazýván evropská leknín bílý (Nymphaea alba).“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222845
25. NEBEZPEČNÝ RULÍK ZLOMOCNÝ
Pozor na „přerostlé borůvky“ Hezké letní počasí vyláká mnoho lidí do přírody. A mnozí neodolají a natrhají si nějaké lesní plody. Pokud si s sebou vezmou nějaké více než zvídavé dítě, měli by dávat pozor, aby nesluplo nějakou „přerostlou borůvku“ – tedy plody rulíku zlomocného, který je jedovatý. Nejvíce jedu je právě v těchto bobulkách. Stačí tři, aby se dítě otrávilo, dospělému deset bobulek. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222845
Hlavními látkami, které rulík zlomocný (Antropa belladonna) jsou tropanové alkaloidy (0,2 – 1,3 %) z toho tvoří 98 % hyoscyamin, antropin a skopolamin, belladonnin. Listy obsahují také flavonoid beta – metylesskuletin. Rostlina obsahuje dále kumariny a třísloviny. Již ve starověku pracovaly s rulíkem tři kategorie lidí. Lékaři nebo léčitelé, traviči (travičky) a čarodějnice. Jako jed požívala rulík třeba Livie, manželka císaře Augustina a připravila o život mnoho lidí. Při válce Skotska proti norskému králi Svenu Canuovi v 11. století otrávili Skotové potraviny v norském táboře rulíkem a díky tomu vyhráli. Bella - donna Matthioli ve svém Herbáři upozorňuje na možnost otravy rulíkem a před jeho domácím používáním varuje. Účinků rulíku zlomocného využívaly v době renesance italské dámy, které si rulíkovou šťávu kapaly do očí. Jejich zorničky pak byly široce otevřené, jakoby zasněné a dáma prý byla přitažlivější. I když měla díky tomu rozestřené vidění. Co by neudělala pro krásu! Proto se říká rulíku „bella-donna“ – krásná paní. Rulík byl také součástí středověkých létacích mastí a nápojů lásky. Když se nanesl na pokožku, způsoboval bludy a představu, že člověk umí létat. Dobývání kořene Dobývání kořene rulíku nebylo lehkou záležitostí. Musela se při om dodržovat přísná pravidla, stejně jako při dobývání kořene mandragory. Věřili se, že rostlinu hlídá sám ďábel, kterého bylo třeba přelstít, aby kořen vydal. Pokud se to někomu podařilo, kořen rulíku mu prý přinášel štěstí v kartách. Nebo si s jeho pomocí mohla děvčata přičarovat lásku a nápadníky. Mgr. Jarmila Skružná (Botanická zahrada hl. m. Praha) uvedla o rulíku 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222845