Miroslav Îamboch
„Hmotnost celého bota odhaduji na…“ PfiibliÏnû osm tun, doplnil jsem v duchu. „…pfiibliÏnû osm tun,“ pokraãoval Rigajev. Dál se jeho v˘klad t˘kal vûcí, o nichÏ jsem uÏ dávno sám pfiem˘‰lel. Dinobot byl extrémnû pohybliv˘ a pravdûpodobnû dost rychl˘. Zfiejmû nedokázal ‰plhat po skalách, ale jeho prÛchodnost terénem musela b˘t oproti tanku mnohem vy‰‰í. A sv˘mi ãelistmi se velmi snadno dokázal prohryzat lehk˘m pancífiem. Rigajev se zastavil u hlavy. Teprve kdyÏ leÏela na zemi, si ãlovûk uvûdomil její skuteãné rozmûry. Kovová lebka byla dlouhá dobré dva metry, podélná rozteã pfiedstavovala metr a pÛl. To staãilo, aby jeho stereoskopické vidûní4 pfiedãilo cokoliv Ïivého, co kdy po této planetû bûhalo. Rotaãní kanóny byly teì na sv˘ch pozicích zasunuté vzad daleko za konstrukãnû sloÏitá, kladivouna evokující ramena sloÏená ze spousty ostr˘ch, chaoticky rozmístûn˘ch, nebezpeãnû vyhlíÏejících souãástí. Tohle urãitû nesestrojil ãlovûk, napadlo mû pfii pohledu na bizarní sestavu fiezacího ústrojí. Lidé takto neuvaÏují. MoÏná zafiízení navrhl poãítaã, umûlá inteligence, nebo bylo produktem evoluãního v˘voje. Rigajev pfiistoupil k jednomu rameni a poprvé vypadal trochu nejistû. PfiihlíÏející to zaregistrovali a ztichli. „Rexexmachin,“ zamumlal nûkdo z pfiihlíÏejících a uctivû ustoupil vzad. Nechápal jsem, co to slovo znamená, ale mou pozornost upoutal opût Rigajev. „Teplota bota je stejná jako teplota okolí, ovûfiil jsem termokamerou,“ pokraãoval ve svém monologu. „Pfiedpokládám, Ïe jeho energetické zdroje jsou vyãerpány.“ 4
Stereoskopické vidûní: Prostorové vidûní umoÏÀující vnímání trojrozmûrnosti pfiedmûtÛ, jejich hloubky a vzdálenosti v prostoru. Je zaloÏeno na syntéze obrazÛ pocházejících ze dvou prostorovû odli‰n˘ch optick˘ch ãidel, v pfiípadû standardních Ïiv˘ch organismÛ oãí. Sjednocení obrazÛ pak provádí mozek.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222650
Zakuti v oceli
Odmlãel se, jako by o sv˘ch slovech pfiem˘‰lel. „Konstrukce kontaktní útoãné zbranû bota není na pohled jasná a vypadá sloÏitû. V boji jsme v‰ak byli svûdky její úãinnosti,“ zaãal znovu natáãet. Pak se ale opût zastavil a podal mi kameru. „Podejte mi nûjakou tyã,“ poÏádal neurãitû pfiihlíÏející. Chvíli to vypadalo, Ïe mu nikdo nevyhoví, pak ale jeden z muÏÛ pfiinesl dlouhou ocelovou tyã. Rigajev ji opatrnû uchopil, musel k tomu pouÏít obû ruce, jak byla dlouhá a silná. „TaÏná tyã,“ odhadl jsem a namífiil na nûj kameru. Odsunul se od dinobotí hlavy a pak tyãí dloubl nûkam mezi ãelisti. Nevûdûl jsem, co pfiesnû se stalo, ale najednou byla v‰ude spousta prachu, v u‰ích mi zvonilo jekotem vibraãní pily a Rigajev stál o dva metry dál od bota. Z tyãe, kterou pÛvodnû drÏel v ruce, zbylo jen torzo. PfiihlíÏející lidé utíkali pryã. Bylo to zbyteãné, protoÏe bot se opût neh˘bal. „Byl studen˘,“ odplivl si Rigajev, „akumulátory mûly b˘t prázdné,“ ucedil a zahodil zbytek tyãe. „Asi v nûm zbyla je‰tû nûjaká elastická energie.“ Elastická energie, která dokázala se‰rotovat dobré dva metry oceli na drobné piliny. „Natáhl jsem si tfiísla, jak jsem odskoãil, potfiebuji pauzu,“ zavrãel Rigajev. Vypadal pobledle, otfiesenû. „Té hlavy se uÏ ale ani nedotknu a doporuãuji to i vám v‰em. S nohama, trupem a pátefií budu pokraãovat, aÏ si oddechnu.“ Nedivil jsem se mu. „Oãekával bych od tebe víc vûdeckého zápalu,“ popíchl jsem ho. „Málem jsem umfiel,“ podíval se na mû bez energie. „Z té tyãe zbyly jen drobné piliny,“ dokonãil. Mûl pravdu, snaÏil jsem se ho jen povzbudit. Sám bych se na – pitvu – vyka‰lal. Nakonec se k práci vrátil asi za pÛl hodiny. ZvûdavcÛ ubylo a ti vytrvalí se drÏeli o poznání dál. Asistoval jsem mu pfii rozfiezávání kloubov˘ch spojení nûãeho, co bych oznaãil za koleno. Bylo chrá99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222650
Miroslav Îamboch
nûno deset centimetrÛ silnou vrstvou kovu s komplikovanou vnitfiní strukturou zpÛsobující, Ïe jsme niãili jeden fiezn˘ kotouã za druh˘m. Celou dobu jsem ãekal, kdy objevíme ony polymetalické svaly, ale pak mi do‰lo, Ïe samotn˘ kov je tím svalem. MÛj odhad mi potvrdil Rigajev promûfiující vlastnosti kovu v rÛzn˘ch vzdálenostech od vnûj‰ího povrchu jedním ze sv˘ch pfiíruãních pfiístrojÛ. „âím víc uvnitfi, tím je smr‰titelnûj‰í,“ komentoval. „V závislosti na aplikovaném elektrickém potenciálu. Ne tolik jako pfiíãnû pruhované svaly, ale dost na to, aby se pfii správné anatomii a dostateãné velikosti svalÛ mohl plynule a efektivnû pohybovat,“ popisoval Rigajev svá zji‰tûní. Koneãnû se nám podafiilo odhalit kloub. Na rozdíl od okolního materiálu mûl jeho povrch aÏ diamantovû lesklou kvalitu. „Vanad, wolfram, molybden, chrom,“ odeãítal Rigajev z displeje spektroskopu. „A dal‰í exotické legury. To vypadá na hodnû tvrdou a odolnou slitinu.“ „Bude‰ do toho fiezat?“ zeptal jsem se ho. UÏ jsme se s v˘konnou úhlovou bruskou lopotili víc neÏ dvû hodiny, nበpostup se stal tak pomal˘m, Ïe uÏ jsme nikoho nezajímali a pomocníci u vozÛ napínajících lana se bavili kartami. „Zkusím to,“ pfiik˘vl a namontoval nov˘ diamantov˘ fiezací kotouã. Po dvou dal‰ích zniãen˘ch to vzdal. „Mûl jsem si vybrat men‰í kloub, ale je otázkou, zda bude konstrukãnû stejnû proveden˘,“ pfiem˘‰lel nahlas, ãelo a krk se mu leskly potem. Nabízel jsem mu, Ïe ho vystfiídám, ale asi mûl pocit, Ïe v‰echno musí udûlat sám. Jeho problém. Mlãel jsem a sledoval, jak Cautského muÏi ze zniãeného transportéru odná‰ejí a demontují v‰echno, co bylo pouÏitelné. Vrátil jsem se v my‰lenkách k okamÏiku, kdy dinobot jedin˘m náporem sv˘ch polymetalick˘ch svalÛ vyhodil desetitunov˘ transportér vzhÛru. MoÏná Ïe jsem to s tím ãtyfiicetimilimetrov˘m kanónem podcenil, moÏná byl schopen unést a pouÏívat mnohem silnûj‰í. Ale Ïádn˘ nemûl. A jeho gatlinky nemûly munici. To bylo typické. Nikdy jsem se nepotkal s botem, kter˘ by pouÏil stfielnou zbraÀ. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222650