velikou výhodu: carská rodina zde smìla choditi do kostela. Veèerní slu by Bo í konaly se i v Tobolsku v domì. Ranní mše byly slou eny v kostele Zvìstování Panny Marie. Obyvatelstvo cítilo s uvìznìnými. Kdy šli lidé kolem domu a uvidìli náhodou nìkoho v oknì, snímali èapky. Mnozí ehnali vìzòùm. Rùzní dárcové posílali jim potraviny. Obzvláštì pamatoval na rodinu Ivanovský enský klášter. V Tobolsku bylo klidnìji a tišeji ne v Carském Sele. Ale to bylo – sibiøské ticho. Všechno zde bylo jednotvárné. Rodina ila v úzkém svìtì jednìch a tìch e událostí, jednìch a tìch e zájmù. Byla zde nuda. Dùm, ohrazený dvùr a neveliká zahrada – to byla veškerá èást svìta pøístupná rodinì. Kolem byli stále jedni a tití lidé. Ba ani v kostele nemohli se vìzòové s nikým stýkati, je to lid nesmìl dovnitø, kdy se tam rodina modlila. Tìlesná práce, houpaèka a umìlá snìhová skluzavka – to byly všechny zábavy, jimi se mohla carská rodina rozptýliti. Aby si zpestøily ivot, zaèaly se dìti usilovnì uèiti. Vyuèovali je: sám car – Alexeje Nikolajevièe dìUkázka elektronické knihy, UID: KOS222635
jepisu, carevna pøednášela všem dìtem nábo enství a Ta janu Nikolajevnu uèila nìmèinì. Matematice a ruštinì vyuèovala Bitnerová. Gendriková pøednášela Ta janì Nikolajevnì dìjepis. Gilliard a Gibbs dávali hodiny francouzštiny a angliètiny. Nìkdy se hrály francouzské a anglické divadelní kusy. Hrály je dìti. Bylo teskno dìtem, kdy za soumraku ve volných chvílích sedávaly u okna a na „Ulici Svobody“ vidìly svobodné lidi. Stesk zní i v nìkterých dopisech carevniných Gendrikové, kdy sama sebe nazývá „vìznìm“. Následník poznamenává ve svém deníku 22. øíjna 1917: „Celý den uplynul tak jako vèera a bylo mi právì tak nudno a teskno.“ Mezi dokumenty carské rodiny jest zachován list psaný rukou Schneiderové.20 Jsou tam zaznamenány úryvkovitì myšlenky: „...státní majetek se krade a vládnou cizinci... Násilné uzavøení – tì ká smrt... a 20
Tento list, vztahující se k tobolskému období, byl objeven mezi jinými dokumenty N. I. Ostroumovem, námìstkem prokurátora, 4. záøí 1918 v budovì uralského krajského sovìtu v Jekatìrinburgu. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222635
na oknech nevidíš ledových kvìtù, nýbr celé ledové kry.“ Kde èerpala Schneiderová ty smutné myšlenky?
§3 V záøí pøijel do Tobolska komisaø Pankratov a jeho pomocník Nikolskij. Byli to zástupci vlády z ústøedí. Plukovník Kobylinskij vypovídal: „Pankratov pøivezl listinu, podepsanou Kerenským, v ní stálo, e jsem zcela podøízen Pankratovu a e jsem povinen všecky jeho rozkazy pøesnì plnit.“ Kerenskij vypovídal: „Hlavní osobou, je reprezentovala v Tobolsku Prozatímní vládu, byl mnou jmenovaný Pankratov, a na jeho pøímluvu ustanovili za jeho pomocníka Nikolského, jeho jsem já sám osobnì neznal.“ Vasilij Semjonoviè Pankratov mìl hodnì krušný ivot a citlivé srdce, aby se mohl vmyslit do tíhy ivota carské rodiny. Plukovník Kobylinskij vypovìdìl: „Tento Pankratov, jak sám vypravoval, kdy mu bylo 18 let, ujal se pøi jakési pøíle itosti nìjaké eny a zabil pøi tom policistu; byl za to pohnán pøed Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222635