Zara z otcova výrazu poznala, že slovům, jež mu vycházela z úst, sám tak docela nevěří. A když dodal, že by takového muže neměli za žádnou cenu urazit, špitání po domě a historky, které zaslechla od ostatních, zapadly do sebe a ona si začala představovat, jak se všechno seběhlo. Poté co mužova matka přišla poprvé k její matce na čaj, bezpochyby nepozvaná a přesto vítaná, ostatně jako každý host, a poté co zasypala Zařinu matku otázkami o Zaře a udělala na ni dojem tím, čí dcera, manželka a matka ona sama je, poté co Zařinu matku ujistila, že pochází ze stejného kmene – jsou v podstatě bratranci ze třetího kolene –, teprve tehdy obě ženy začaly otevřeně hovořit o důvodu celé návštěvy. Příště za oběma jejími rodiči přišel ten muž osobně v doprovodu matky a možná i tety. Pokud byli její rodiče spokojení s nabídkou, kterou za jejich dceru hosté učinili, vyjádřili na konci rozhovoru ochotu ji přijmout tím, že vyndali chúnču, stříbrný tác zdobený květinami a stužkami, aby na něm nabídli mužově rodině tradiční sladkosti šíríní. Pokud to učinili, znamenalo to uzavření svazku. „Dali jste jim sladkosti.“ Otec hned neodpověděl. „Že ano? Nabídli jste jim chúnču.“ Ani teď otec nic neřekl. „Bábo, prosím. Nenuťte mě se za toho muže provdat.“ Zara se na otce zpříma dívala prosebným pohledem. Na okamžik se zdálo, že ho trochu obměkčila, obočí a ramena mu ztěžkla závažností situace. Obávala se však, že to zašlo už příliš daleko, a pochybovala, že by mohl změnit názor. Od toho dne o žádosti o ruku nepadlo ani slovo. Stále se jí nepodařilo zastihnout Omara ve škole a bála se mu poslat esemesku, aby si toho rodiče nevšimli. Přitáhla si šátek blíž ke krku. Sklopila pohled, aby se podívala, kolik je hodin, a všimla si, že jí přes skleněný displej mobilu přeběhl stín. Zvedla oči a spatřila,
– 101 –
NAVRAT DO KAVARNICKY V KABULU.indd 101
19.10.2016 14:57:10 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222598
že před ní stojí vysoká postava, celá v černém, s tlustými brýlemi v drátěných obroučkách usazených na špičce nosu. „Ředitel by s tebou rád mluvil,“ sdělila jí žena a s bezvýraznou tváří. Zaře naplnil srdce děs. Ředitel Fahím vedl školu železnou rukou, která se v okamžiku, kdy se ostražité pohledy odvrátily, změnila velice rychle v plíživou, osahávající tlapu. Podobné historky nevyprávěla jen její kamarádka Šafíja. Doteď se Zaře dařilo držet se od něj dál. „Naše matka tu se mnou není. Je má sestra v pořádku?“ Žena se však jen obrátila, zamířila dovnitř a čekala, že ji Zara bude následovat. Zlobila Marjam v hodině? Obvykle se chovala velice poslušně. Ať už jí ten muž chtěl říct cokoliv, Zara moc dobře věděla, že ho nesmí brát příliš vážně. Měl pověst nekompetentního člověka, jenž si myslel, že má na svůj post a výhody z něj plynoucí nárok, ostatně jako mnozí další v současném Kábulu. A všichni o něm věděli, že má ještě další zdroj příjmů. Fahímovy oči černé jako uhel a úsměv s pevně semknutými rty, kterým ji počastoval, když se postavil za svým obrovským stolem, jí pověděly víc, než chtěla vědět. K Zařině hrůze přikázal ženě, aby přivedla její sestřičku ze třídy, jakmile jí skončí hodina, a oni v kanceláři osaměli. Zara přemítala, jaký má ta žena plat, když dopustí něco tak nevhodného. „Posaďte se, prosím.“ Ukázal Zaře na dřevěnou židli postavenou před jeho stolem, ona však zůstala stát, zatuchlý, sladký odér z cigaret smísený s pižmem jí ucpal hrdlo. Fahím si uhladil pramen nepřirozeně černých vlasů na čele. „Mohu vám nabídnout čaj?“ zeptal se hlasem sladkým jako med. Zara zavrtěla hlavou, pohled zabodnutý do prázdného hřiště za oknem. „Jen trochu vody, prosím,“ zaskřehotala, v krku měla sucho jako na poušti. Fahím dvakrát tleskl, čímž přivolal vyzáblého mladíka, jenž se zjevil jako kouzlem. „Vodu pro mého hosta!“ vyštěkl na třesoucího
– 102 –
NAVRAT DO KAVARNICKY V KABULU.indd 102
19.10.2016 14:57:10 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222598
se chlapce, jenž rychle vyběhl ze dveří, aby splnil, co mu bylo rozkázáno. Fahím se otočil zpátky k Zaře. „Povězte mi,“ založil si ruce na prsou, „jakpak se daří vaší rodině?“ „Všichni jsou v pořádku.“ „A váš otec, nic mu není?“ zeptal se s úsměvem, v němž odhalil zažloutlé zuby. Zara zavrtěla hlavou, zdvořilost obvykle tak úsečného muže ji překvapila. „Těší se tedy dobrému zdraví?“ „Otec je naprosto zdráv,“ přitakala a pod jeho zkoumavým pohledem se trochu ošila. „To rád slyším.“ Pomalu přikývl. „Takže není žádný důvod, proč by nemohl opustit dům?“ „Ne,“ odvětila zmatená Zara. „Víte, musím si s ním o něčem důležitém promluvit.“ „Má moje sestra nějaké potíže?“ Fahím se zasmál a na bradě mu ulpěla kapička sliny. Otřel si ji hřbetem ruky. „Kdepak, žádné potíže. V našem rozhovoru nepůjde o vaši sestru.“ „Pokud potřebujete něco projednat s mým otcem, pak budete muset mluvit s ním, a ne se mnou.“ Zara zavrtala pohled do podlahy, kde se pod stolem navzdory matnému světlu blikající žárovky zavěšené nad jejich hlavami blýskaly mužovy vyleštěné boty. „Víš, ptáčku, měla bys mi tu svou hezoučkou tvářičku ukázat, a ne se ode mě odvracet.“ Zara sebou při těch slovech trhla. Měla pocit, jako by jí jeho oči vypalovaly do šatů díru. Fahím se k ní vydal a pomalými, rozvážnými kroky obcházel stůl. Chlupy na krku se jí naježily jako kočce. V ten okamžik se vrátil chlapec s vodou. „A kde je moje cola?“ zaburácel Fahím. „To nejsi schopný udělat jedinou věc správně, ty osle pitomý?“ Fahím zalovil v kapse
– 103 –
NAVRAT DO KAVARNICKY V KABULU.indd 103
19.10.2016 14:57:10 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222598