„Někam šla s tím právníkem,“ řekla mi tvoje sestra. Nadia se mnou mluvila, jako kdybychom byli důvěrní spiklenci. „Nemám ráda aliterační jména,“ svěřila se mi. „Cože?“ „Jmenuje se Robert Rockmore.“ „Aha,“ řekl jsem jenom. „Jsou v Texas Guinan’s.“ Znovu jsem řekl jenom: „Aha.“ Takže ty ses nakonec do Texas Guinan’s dostala. Zatímco ty ses vozila taxíkem z jednoho ráje do druhého s jiným mužem, já jsem počítal drobné. Jezdil jsem podzemkou do kwoonu v Čínské čtvrti. Ekonomika Spojených států zplihla jako vlajka za úplného bezvětří. Napřed byly výrobky firmy RCA představeny pod novou, úspornou značkou „Viktor Theremin“. Vyvinuli jsme plány na upravený model – o něco lacinější, o něco jednodušší, s reproduktorem vestavěným do skříňky. Tohle už nebyly krásné, jemné a elegantní nástroje. Byly neohrabané – ale vypadaly trochu jako rozhlasové přijímače, jako důvěrně známé, snadno ovladatelné příslušenství do každé domácnosti. Na veletrhu spotřebního zboží v Providence tento nový design nazvali „nejúžasnějším vynálezem moderní doby“. Avšak tento nejúžasnější vynález moderní doby se bohužel nikdy nezačal prodávat. V pondělí ráno jsem dostal dopis od rozhlasové korporace De Forest v Passaicu v New Jersey. Byl napsán na luxusním silném papíře, bělostném jako husí peří. Hlavička uváděla jména tří baltimorských právníků, vyvedená úhledným, ozdobným písmem. Jejich podpisy byly stejně úhledné a elegantní. Zbytek textu byl napsán na stroji. Všechno bylo bezchybné a jasné jako křišťál. Informovali mě, že společnost De Forest Radio Company v New Jersey je výhradním vlastníkem několika patentů na výrobu vakuových trubic a syntetického zvuku. Kopii tohoto dopisu dostala i RCA. Tým jejich právníků 97
Dirigenti eteru zlom.indd 97
10/30/16 12:38 AM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222594
si mě pozval do zasedací místnosti firmy v budově mimo centrum města. Zataženými záclonami prosvítaly sluneční paprsky a nepříjemně mě bodaly do očí. Svaly po celém těle mě bolely po ranním cvičení. Kladli mi různé otázky. Ukazovali mi grafy a schémata. Ukázalo se, že vynálezce Lee De Forest si metodu využití vakuových trubic v hudbě patentoval už před desetiletími. „Ale já jsem tehdy žil v Rusku,“ bránil jsem se. „Tohle s mou prací vůbec nesouvisí.“ Oni mi začali vysvětlovat, že na tom nezáleží. Že to spolu souvisí. Tvrdili, že De Forest na svých patentech celou tu dobu seděl a čekal na nás v záloze jako bandita. „Tohle je zkrátka hanebný, zákeřný útok,“ prohlásili. Já jsem v duchu litoval, že tam není Paš. RCA mě poslala domů. Pak mi napsali dopis, na tenkém, chatrném papíře. Takováto rozhodnutí, psal pan Thorogood, neodrážejí nic jiného než jurisprudenční skutečnosti. Nakonec se RCA s De Forestem dohodli. Všechny thereminy vyráběné firmou RCA, včetně modelu Victor, byly staženy z trhu. Po celé Americe se mého vynálezu prodalo všeho všudy 485 kusů.
*
Co uděláte, když vám docházejí peníze? Začnete hledat svého patrona. Přicházela zima a Paš byl bůhvíkde. Jeho telefon zůstával hluchý. Na mé dopisy neodpovídal. Třikrát jsem navštívil byt, který mu sice nepatřil, ale v němž, jak jsem věděl, příležitostně přebýval. Nikdo mi neotevřel, přestože za těžkými dveřmi z ořechového dřeva bylo slyšet tlumené šouravé kroky. Vzhledem k tomu, že byl spoluředitelem Theremin Corporation, byl co chvíli třeba jeho podpis; v takových situacích jsem ho bez uzardění falšoval. Jednoho dne jsem zašel do utajovaného sídla sovětského konzulátu v Midtownu. Čekal jsem třicet minut, než se z šedivých dveří plíživě vynořila nenápadná postava jakéhosi úředníka. „Co mám dělat?“ zeptal jsem se. „Vraťte se do své laboratoře, doktore Těrmene,“ odpověděl ten člověk. 98
Dirigenti eteru zlom.indd 98
10/30/16 12:38 AM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222594
Když jsem vyšel ven na ulici, naplno jsem pocítil mrazivé, zlověstné napětí, které město v posledních týdnech opanovalo. V zavřených oknech kanceláří se odrážely mraky plující po obloze. Stavební ruch se zastavil. Vstoupil jsem mezi auta a očima pátral po známé tváři, po autobusu, co by mě odvezl někam do bezpečí, po něčem, nač bych se mohl alespoň usmát. Na rohu zavrněl motor černého auta. Odvrátil jsem pohled, ale pak jsem se po něm s přivřenýma očima ohlédl. Za volantem seděl vysoký, štíhlý muž s kšticí blond vlasů. U očí měl dalekohled, namířený přímo na mě. Dal jsem se na útěk. Doma jsem se usadil do zeleného polohovacího křesla, které se nečekaně sklápělo pokaždé, když se na něm člověk příliš předklonil nebo zaklonil. V rohu ložnice jsem měl nainstalovanou malou vrčící televizní obrazovku, která roztřeseně v nejrůznějších úhlech snímala každý kout zkušeben. Sledoval jsem na ní přicházející a odcházející žáky. Nešel jsem pozdravit Schillingera a Frances. Nevyšel jsem z ložnice, ani když přišli moji nejvěrnější žáci, jako byla Lucie Rosenová nebo Henry Solomonoff, kteří teď už sami učili ostatní. Byl jsem na pokraji zhroucení a představoval si vzdalující se siluety tvé a Pašovy postavy. Můj život se při pohledu na vás na okamžik zastavil. Kam mířil dál? Trénoval jsem s ostatními žáky v kwoonu, srážel jsem je na podlahu. Představoval jsem si přitom Paše, jak někde v tmavé uličce sráží k zemi Dannyho Finche. Chodil jsem po ulicích a snažil se potlačit narůstající vlny zmatku a rozrušení. Kurýr mi doručil obnovené americké vízum: jaká síla se mi o něj postarala? Pozdě večer, když poslední studenti odešli, jsem si doma vařil malá, jednoduchá jídla; vychutnával jsem si pohyb nože krájejícího cibuli a dělícího ji na dvě stejné perlově lesklé polokoule. Můj bankovní účet se začínal podobat vyprazdňující se pokladně: mé příjmy závisely na půjčkách, patentech, smlouvách o budoucím prodeji. A žádné nové půjčky, patenty ani smlouvy o budoucím prodeji 99
Dirigenti eteru zlom.indd 99
10/30/16 12:38 AM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222594