„Předvedla jsem mu autoerotiku. Sice to nemohl vidět, ale snad aspoň něco zaslechl.“ Pokoj byl k nerozeznání od toho, kde si odbyl svých pár heroických sekund. Zaklepal na dveře koupelny. „Aleši, už ti vypršel čas.“ Cvaknutí zámku a Aleš vmžiku zaujal místo po jeho boku. „Doufám, že ses aspoň pořádně vykoupal, bylo to hodně drahý.“ Aleš mlčel. „Tak my půjdeme,“ obrátil se na dívku. „Dneska jsme se osmělili a příště už to zvládneme do trenek, že jo, Aleši?“ Stavil se u baru pro panáka. Aleš v koutě trhal hlavou, jako by po stěnách sledoval nedostižná prasátka z diskokoulí. „Už fakt pojďme,“ naléhavě zaprosil. Adrian ho i s drinkem následoval. „Nemůžete s tím sklem ven!“ zastavil je chlápek u východu. Adrian mu podal pětikilo a závora ruky klesla dolů. Dřív mu takové jednání vadilo, to okázalé rozhazování, jež chvíli působilo jako neotesané spratkovství a hned nato jako perverzní hra s vůlí lidí i neochvějností jejich pravidel. Ale pak pochopil, že se kolegové snaží bavit, ve skulinách volného času zběsile relaxují, a peníze pouze odstraňují překážky. Skupinka nerozhodných Němců si je u východu prohlížela, jako by z jejich výrazů odezírali, zda se návštěva vyplatí. Adrian zamířil k Václaváku, odkud se nesl hřmot divošského karnevalu. „Tam ne,“ žadonil Aleš. Obrátili se tedy na druhou stranu. „Stejně je to zvláštní. Šest padesátiletých životů, a jsi v roce 1700,“ přepadla Adriana miléniová nálada. „Když jsme se narodili my, tak teprve pár let existovaly mikroprocesory.“ „Mobil, který mám v kapse, je výkonnější než tehdejší superpočítače.“ „Předchozí generace zmizely skoro beze stop, po nás zůstanou e-mailové schránky…“
97
jednicky-text.indd 97
6.10.2016 13:53:14 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222583
„Záznamy kamer, použití platební karty, registry,“ pokračoval ve výčtu Aleš. „Servery zaznamenávají, kam klikáš a jak dlouho na stránce vydržíš. Mobilní operátor by dokázal rekonstruovat tvůj pohyb od chvíle, kdy sis aktivoval SIM kartu.“ „Digitální smetí.“ „Ehm… No smetí, v té surové, nestrukturované podobě ano, ale smetí můžeš třídit a převést je na data a informace.“ „Jako Google?“ „Ne tak docela. Google bere data na úrovni slov nebo domnělého významu, je to jakási základní orientační sémantická vrstva. Ale těch vrstev nebo možných pohledů na data může být daleko víc, třeba i nekonečné množství.“ „Jako třeba?“ „Hm, nevím… V obchodě ti vnutí zákaznickou kartičku a podle složení nákupu si o tobě dokážou udělat poměrně dobrou představu. Ale pořád je to jen špička ledovce. Všechna elektronická zařízení generují data. Obrovské množství abstraktních dat, která třeba ani nikdo nesbírá, ale nevyhnutelně tady jsou jako vedlejší produkt.“ „Vedlejší produkt spalovacího motoru jsou zplodiny a nezdá se, že bychom pro ně měli sebemenší využití.“ „Teď to možná nevypadá, ale ropná pole taky dlouho ležela ladem… Myslím, že data jsou nové nerostné bohatství. Zatím téměř nedotčené a nevytěžené.“ „Zní to jako sci-fi.“ „Už musím. Nesnáším petardy.“ Než ho mohl Adrian vtáhnout zpět do debaty, Aleš se rozběhl k tramvaji, která přijížděla k Moráni. Adrian dopil panáka a rozpačitě přešlapoval na místě. Kolem se trousily hloučky nadopované euforickou rozpustilostí. Připadalo mu, že je na celém Karlově náměstí jediným osamělým člověkem. Vytáhl Nokii 7110 známou z filmu Matrix. Helena hovor přijala po třech zazvoněních: „Adriane, víš, že už je po pracovní době?“
98
jednicky-text.indd 98
6.10.2016 13:53:14 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222583
„Procházím se centrem. Napadlo mě, jestli se nejdeš někam podívat na ohňostroj… Pokud jsi v Praze.“ „Moment…“ Slyšel nezřetelné domlouvání. „Adriane, my pudem do Rígrů. Můžeme se potkat před půlnocí u sokolovny?“ Adriana zaplavil slastný pocit, že se stal součástí oslav. K sokolovně dorazil čtvrt hodiny před půlnocí. Do parku proudily zástupy obtěžkané rachejtlemi a láhvemi. Helena v barevném kulichu vystoupila po širokých schodech vedoucích k hlavnímu vchodu tělocvičny. „To je Míla a Igor,“ představila ho páru, který ji následoval. Míla, baculka s postavou ve tvaru přesýpacích hodin, nezavřela pusu. Igor se zpoza brýlí s tlustou kostěnou obroučkou kabonil. Třímal láhev Zacapy, průběžně usrkával, aniž by ostatním nabídl. Loučka s výhledem na Pražský hrad natřískaná lidmi. Půlnoční zlom magického letopočtu se rozpustil v nejistém časovém intervalu, protože nedočkavost a špatně seřízené hodinky odstartovaly oslavy už pár minut před dvanáctou. Po půlnoci se plácek proměnil v inferno. Vrávorající opilci píchali rachejtle do země přímo uprostřed davů. Koncentrace lidí vylučovala bezpečný odstup. Petardy, dělobuchy i římské svíce vyletovaly ze všech stran. „Dva tisíce!“ Cizí lidé se objímali a vyměňovali si láhve k přípitku. Igor si kryl hlavu a hledal cestu ven. „Spokojený? Už můžeme jít?“ „Ígo je naštvanej, že nebral jackpot,“ zhodnotila Míla. „Vy jste něco hráli?“ Igor se uchechtl a ucucl z láhve. „Silvestrovskej kokot.“ „Sázej se v práci, ze kterýho města bude na silvestra první zmrzačenej,“ vysvětlila za něj Míla. „Ty seš doktor?“ Adrianův dotaz vyvolal salvu smích.
99
jednicky-text.indd 99
6.10.2016 13:53:14 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222583