Botanická zahrada u mě v autě
a doma Botaniky bylo uţ dost a nyní taky i trochu fauny. Z čista jasna si to po silnici k hotelu přihasilo stádo koz. Byly tady nejspíš známé, protoţe na ně vyrazila hotelová zaměstnankyně, aby ochránila hotelo97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222561
vou vegetaci před mlsnými rohatými jazýčky. Moc se jí to ale nedařilo, navíc od mračna nad mořem foukl silný poryv, ozvala se rána a vysypalo se sklo z výlohy v přízemí. Zaměstnankyně se rozeběhla zpátky, co se děje s hotelem. Po chvíli zase naklusala na kozy, které v dlouhém štrůdlu se stále pokoušely ukousnout něco z hotelové okrasy. Stádo po silnici proudí moţná ještě teď.
Ze Sarandë jsme odbočili do vnitrozemí, kde po překonání pohoří M. i. Gjerë se dostaneme na autostrádu na Gjirokastër. Před horami leţí ještě městečko se zajímavým jménem Mesopotami. Jestli má něco společného s historickou oblastí Mezopotámie v Malé Asii, to nevím. Nachází se u něho skvělý byzantský monastýr.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222561
Starobylý impozantní reliéf Silnice E 853 se kroutila podhorskými lesy k další pozoruhodnosti. Teď přírodní s názvem Syri i Kaltër, coţ znamená Modré oko. Jedná se o krasový vodní vývěr, který podle průvodce by neměl ţádný poutník vynechat pro jeho nádheru. K Modrému oku se od silnice zajíţdí nezpevněnou cestou kolem dvou kilometrů. Při cestě stojí výběrčí budka, ale navečer v ní uţ nikdo nebyl. Zapasovali jsme se s auty u točny do vyhrabané proluky od bagru v erodovaném červenooranţovém svahu. Tomuto odkrývanému geometrickému jevu se říká „zemní kulisa“. Bylo to místo k parkování vytvořené jako pro nás. V blízkosti pramene se nachází restaurace, kde jsme si chtěli dát nějakou baštu, aby se nemuselo vařit. Stmívalo se a restaurace byla zavřená. Prošli jsme se tedy aspoň podél zanedbaných betonových nádrţí, které nejspíš slouţily kdysi jako rybí sádky. K pramenu, jenţ se nachází na druhé straně říčky Bystrica, jsme kvůli tmě uţ nešli. Po skousnutí lovečáku jsme měli s Mírou diskusi o krádeţi aut a policejním střílení na řidiče. Skalák hájil pozici, ţe neţ někoho ohrozit střelbou na chodníku, tak by se zloděj měl nechat ujet. „Stejně věděj číslo auta,“ argumentoval. „A co je poldům platná poznávací značka, kdyţ neznají totoţnost toho zlodějskýho šmejda!“ namítnul jsem. „Ve městě se jasně musí se střelbou dávat majzla, ale kdyby někdo ukradnul auto mě, tak střílím naprosto bez váhání. Nejen na pneumatiky!“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222561