Skip to main content

Virtuálně (Ukázka, strana 99)

Page 1

Tak proč to ţeně děláš? Co dělám? Ty jednorázové nevěry. Ona s tím začala. Víš to jistě? Pokusím se to s ní spravit. To bys měl, ale hned, nebo bude pozdě. V srpnu za ní poletím. Za čtyři měsíce? Proč neletíš hned? Záleţí ti na ní? Moc jsem ji miloval, neţ zabila baby. Neřekneš mi o tom? Ne. To je hrozný ţivot, co vedete. Děkuju za přednášku. Raději dnes skončíme, nechci být hrubý. Promiň, nevidím do vašeho vztahu, neměla jsem nic psát. Jen mě to hrozně vykolejilo. Pusino, ty máš muţe co ti nezahýbá a miluje tě. Ty miluješ jeho, jsi vzor ctnosti. Tak nevím, co hledáš na chatu. Proč si se mnou tak dlouho píšeš? Čau. Delfínek se odhlásil. Chtěla jsem si přečíst, co jsem mu napsala, co ho tolik rozčílilo, ale text zmizel s jeho odchodem. Vyšla jsem do chladné noci. Bylo mi nanic. Ţe naše psaní jednou skončí, jsem věděla od samého začátku. Ale takto? Nepatřím k lidem, kteří mluví jiným do ţivota. Co mě to napadlo? Jo, to je ten virtuální svět. Dlouho jsem pozorovala hvězdy, jako bych v nich mohla najít odpověď. Došla jsem aţ k rozcestí a podívala se směrem k hlavní budově. V restauraci i ateliéru se svítilo. Vsadila bych se, ţe můj věrný muţ pracuje v ateliéru a ostatní se baví v restauraci. Bylo mi ale jedno, zda se baví nebo pracuje, vadilo mi, ţe není se mnou. Kdyţ jsem se vrátila do chaty, blikala mi pošta. Delfínek mě zval na nedělní povídání.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222554


20. března Violo, máš pro mě nějaké rady a příkazy? Nemám. Je mi líto, ţe jsem se ti pletla do manţelství, na druhou stranu nečekej, ţe tě budu chválit za chování, které se mi nelíbí. Buď upřímná, ale nemluv o věcech do kterých nevidíš. Neznáš mou ţenu, ani mě. Don´t compare your life to others. You have no idea what they had to go through. 9*) Dobře, promiň. Odjel ti manţel, ţe jsi mohla přijít i v pátek? Budu mít volný kaţdý páteční večer aţ do září. ??? Z pátku na sobotu budu pravidelně na chatě. Uţ minule jsem byla. Kde? V lesích nedaleko Litomyšle. Jsou tam tři rybníky a jakmile vypukne naplno jaro, bude tam krásně. Máš rád přírodu? Mám rád hospodu v přírodě. Ty máš rád hospodu i ve městě. Nepiju, jestli myslíš tohle. Uţ jsem pět měsíců téměř nic nepil. Nedělá mi to dobře. Já vím, kávičkuješ. Slyšíš šplouchání moře, cítíš teplý vítr? Kde? Na molu, jsme přece uţ půl roku v místnosti Na molu. Jo, půl roku. To je dlouho a pořád nevím, kdo jsi. Ale víš, kde jsme teď. Kde? Nevím přesně, kde to molo bylo. Ty myslíš ten film? Jo film, ale psal jsi, ţe je to tvůj příběh. Napiš mi, jak to tam vypadá. Chci vědět na jakém molu jsme. Běţ na film, mnohé pochopíš. Uţ jsem ti psala, ţe u nás budou film promítat na podzim. Ale sehnala jsem soundtrack k filmu. Úţasná hudba, mistrně zkomponovaná. Kdyţ ji poslouchám a zavřu oči, jsem u moře. Jednou je přátelské, vlnky šplouchají do klidného rána, jindy je moře neklidné, burácející, před bouří. Cítíš to dobře, pusino. Co ještě? V hudbě je pohoda, klid, teplé slunce, jsou slyšet cikády, také jako by se tam někdo honil, potom hravé části vystřídá nějaká velmi dramatická situace. Jinak je tam hodně tajemna. Spojila jsem si ho s podvodním světem, který Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222554


jsem poznala v Egyptě, ale přecházel mi i mráz po zádech, kdyţ tichá hudba gradovala do napětí. Potom cink a dlouhé ticho. Co bylo to cink? Uvidíš ve filmu, pusino. Slyšela jsem tam i delfíny, nebo jsem si je tam představovala, protoţe jsi o nich mluvil. Jsou to všechno jen mé představy, které ve mně vyvolala hudba. Film je moţná o něčem naprosto jiném. Jsi velmi citlivá, hudbu sloţil mistr nad mistry, vystihuje děj. Pouštím si ji, ale někdy ji musím vypnout a vypadnout ven. Já si tu hudbu spojuji s naší místností, ale vidím molo, na kterém jsem byla já. Napiš mi o něm. Kde bylo? V Indickém oceánu. Kdy jsi tam byla? Před pár lety. Byla jsi tam šťastná. Ano, byla. Bylo tam krásně. To jsem rád. Delfi, slyšíš někdy delfíny? Myslím ve snu, nebo třeba teď? Moţná uslyším. Piš mi o tom svém molu. Bylo to staré molo. Mělo stříšku z rákosu a pod ní naproti sobě dvě dřevěné lavice. Z mola vedly do moře dřevěné schůdky. Někdy byly vidět jen dva, jindy i pět, podle toho, zda byl příliv nebo odliv. K vlastnímu molu vedla úzká betonová cesta. Po obou stranách cesty kvetly kaktusy, ibišky a další keře. Cesta končila na dřevěném mostu, na které navazovalo molo. Z mostu jsem přes den sledovala kraby, kteří se vyhřívali na kamenech, nebo lovili v moři. Proháněla se tam hejna různobarevných malých rybek a navečer na ně číhali ptáci. Před západem slunce tam bylo nejkrásněji. Nebylo uţ horko, ale vanul teplý větřík. Kdyţ se úplně setmělo, měla jsem dojem, ţe kdybych zamávala rukama, vzlétla bych. V noci jsem se nekoupala, ale jak svítil měsíc na hladinu a odráţel se na ní, bylo ticho, jen vlnka plynula jedna za druhou, napadlo mě, ţe se poloţím do vln a poplavu, dokud budu mít sílu. Chtěla ses utopit? To ne! Mám ráda ţivot, byl to nápad pro dobu, aţ budu stará a nemocná. Miluji plavání v teplém moři, nebyla by to špatná smrt. Tedy pokud by mě potom bezbolestně seţral ţralok, nebo nějaké ryby a nevyhodilo moře mé tělo na pláţ. To by nebyl hezký pohled. Pěkné by bylo ţít v dalších tvorech, smrt by nebyla marná, ţivot by pokračoval. Dost morbidní. Asi to tak vyznělo, v ţádném případě jsem to tehdy nechtěla realizovat. Bojíš se ţraloků? Nebojím, tedy nepatřím k turistům, kteří se ze strachu ze ţraloků bojí koupat v moři. Respekt před nimi ale mám.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222554


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook