cesty do Mexika nikam nevedly. Poflakoval se na Manhattanu po Bowery. Kamkoliv se podíval, viděl Číňany a obchody se svítidly. Leštil zadkem stoličku v baru Drake. Snažil se přijít na něco extraordinérního. Něco na způsob vynálezu elektřiny. Nic ho nenapadlo. Byl čtvrtek, šel po ulici, průtrž mračen, nedaleko v kině hráli dokument Joe a Jerry. Byl o dvou postarších chlápcích. Handrkovali se v miniaturní garsonce v Greenwich Village přes třicet let. Nedopadlo to dobře. Komedie přerostla v tragédii. Joe zabije Jerryho a pak oddělá sám sebe. Winfield šel po kině na pivo. Dal si vajíčko natvrdo s Dijonovou hořčicí. Vyhlížel do ulice. Lilo jak z konve. Všechno, co viděl, byly pohybující se deštníky. Dost ho deprimovalo, že nebyl první, kdo deštník vynalezl. „Jody?“ „Ano?“ „Mám pouze jediné přání.“ „A to je?“ „Abysme v Trojokvojopolisu žili šťastně až na věky.“ Jody cvrnkla zepelínem o hranu stolu. „Oukej, Winfielde, jenže zatím’s mi neřek, jak se do toho tvýho Trojokvojopolisu dostanu.“ „Jednoduše.“ „Tak dobrá, jednoduše. V pět zhasnu v kanceláři světlo. Sjedu výtahem do vestibulu. Vyjdu na ulici. A – co?“ „Čeká tam na tebe limuzína.“ „Limuzína?“ „Tommy tě odveze do Trojokvojopolisu na večeři.“ „Tommy?“ „Můj majordomus. Výborný kuchař. Říkala’s v pět?“ Jodina ruka zvolna klesala, dokud telefon nezapadl do vidlice. Rosienin zelený svetr visel naproti přehozený přes židli, jako by tam visela sama Rosie. Dvě hodiny sedm minut a baculanda se ještě nevrátila z lovu Che Guevary. Padne do mdlob, že se Jody
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222543
bude vdávat, a to raději dřív než později. Letos na sto procent. Pokud ne v září, tak v říjnu. V říjnu se zbarví příroda. Svatební šaty zharmonizuje s okolím. Na hlavě má zrzavohnědý klobouček a její dlouhý háv je posetý podzimním listím. Na nohou má žluté gumáky. Bez nich se nic neobejde. Taťka, kdyby byl naživu, by zářil, že se jeho dcera vdává za prince. V Trojokvojopolisu, za jásotu, tance a zpěvu, den rychle uběhne. Jakmile se rozloučí s posledním hostem, novomanželé skočí rovnýma nohama do postele. Winfield spí zásadně bez ničeho. Uvedl nejmíň pět důvodů, proč tomu tak je. Jody vážně zamýšlí následovat jeho příklad. Líbánky u moře. Atlantik nebo Pacifik. V úvahu taky přichází Evropa. Jednou se prstem po mapě dostala na francouzskou Riviéru a moc se jí tam líbilo. Lenoší s Winfieldem na pláži pod obrovským kostkovaným parapletem. On louská noviny a ona na břiše čmárá zepelínem do písku. Propojuje mezi sebou čtverce, trohúhelníky a šišatá kolečka. Winfield občas hlásí, co se zrovna děje ve světě. Jody na zprávy kdoví odkud moc není. Největší globální senzací jsou oni dva – Jody a Winfield. Krveprolévání a revoluce má na starosti Rosie. Jody je odjakživa spíš na umění. Kupříkladu balet. Jako malá byla s rodiči v New Yorku na Labutím jezeře. Jakoby to bylo včera. Broadway! Žluté taxíky. Neonová světla. Po nějaký čas fantazírovala, že se stane baletkou. Jenže než se k tomu dostala, taťku odpráskli a bylo po všem. Princ odloží noviny a oznámí princezně, že se ponoří. Prý se bude držet při břehu, aby ho do hlubin oceánu nesmetla odlivová vlna. Má široká ramena a plavky jakoby neměl. Nesmírně sexy. Než se vzdálí, pošimrá Jody prstem pod bradou. Prý je nepopsatelně přitažlivá. Jakmile slunce naťukne horizont, Jody a Winfield spěchají naplnit kručící žaludky. Jody netušila, že některá jídla, která pojídali, vůbec existují. Winfield jí radí, co je co, jak se to dopraví do pusinky, miláčku, a jak se to sežvejká a polkne. Kupříkladu když si objednáš špagety, sladký čmeláčku, nesrkej je 5 povídek
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222543
jednu po druhé, ale namotej je na vidličku dřív, než je zastrčíš do své nesmírně lákající tlamičky, brouku. Jody se jeho něžná přirovnání ze světa hmyzu moc líbí. Kdyby mamča s taťkou byli kolem, měli by slzy v očích, jaké štěstí Jody potkalo. Ještě včera jí uvazovali kolem krku bryndáček a škádlili ji, že je čuňátko, a teď tohle. Jody s Winfieldem si utřou ústa hedvábným ubrouskem a zamíří do baru Jedna a jedna je jedna. Jody po třetí brandy dostane škytavku. Wienfield jí doporučí, aby se zhluboka nadechla. Pomůže to, ale Jody místo škytání začne zívat. Je načase, aby zavolala mamče, co se děje. „Mamčo, ahojka, víš co, nečekej na mě s večeří.“ „Moc práce?“ „Winfield mě pozval do Trojokvojopolisu.“ „Neříkej.“ „Jeho majordomus Tommy je znamenitý kuchař.“ „Ale prosím tě.“ „Jo jo. Přijede pro mě s limuzínou.“ „Vzala sis ty dva prášky, Jody?“ „Až půjdu na AHA, tak si je vezmu. “ „Nejdřív ten větší bílý a potom ten menší modrý.“ „Chápej, mamčo, co prožívám, je strašně nádherný.“ „O tom si popovídáme, až přijdeš domů.“ „Kdoví, kdy to bude, mamčo.“ Jody počmárala kus papíru vzkazem pro Rosie: Holka!!! Jsem na AHA. Pohni kostrou, člověče. To budeš zírat, co se děje!!! A přines CÍGO. Potřebuju si nutně zašlukovat!!! S červenou kabelkou pod paží vyplula z kanceláře. Na chodbě narazila na Dicka Whitemana z archivu. Černý chlápek odkudsi od Mississippi. Když ji spatřil, jako by měl něco na srdci. Začne koktat, ale Jody se omluvila, že má napilno. Na hajzlíku otočila kohoutkem, otevřela kabelku a hodila do sebe obě pilulky. Mamča sice říká, nejdřív tu větší bílou a potom tu menší 100
5 povídek
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222543