si ho vybavuju z onoho večera a následujícího rána. Je to jediný chlap na světě, kterému jsem ochotná odpustit delší vlasy (k němu už prostě patří a dokonce mi na něm připadají sexy). To vůbec není dobré. To vůbec není dobré. Stačí mi jediný kontrolní pohled – Adam moc dobře věděl, s kým jsem ho „podváděla.“ „Oscarový výkon,“ šeptá mi do ucha. „Čau ve spolek,“ zdraví pak do místnosti. Jeho úžasná babička, mě konečně pouští. Adam mě okamžitě chytá okolo pasu a navrch toho rádoby zamilovaného dojmu mi ještě vlípá pusu na tvář. „Niku, tohle je má nádherná přítelkyně Aurora, o které ti tady každý vyprávěl.“ Jak strašně ráda bych ho odstrčila. Nemůžu. Musím předstírat a doufat, že mě buď Dominik nepozná nebo aspoň pochopí mé zoufalé pohledy. Upřímně? Mám strach se mu podívat do očí, ale potřebuju, aby pochopil celou mou pošahanou situaci. Nesmí vypadat překvapeně, vždyť mě teoreticky vidí poprvé v životě.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222485
Napřed se tváří šokovaně nesnaží se to změnit. Vím, že mě poznal. Byl by to ten nejzabedněnější člověk na světě, kdyby ne. Adamův otec vstává jako první a nadšeně se ke mně hrne. Má mě rád, má mě rád víc než Adama. Co je ještě o něco horší? Vypadá to, že i Dominik pro něj znamená víc než jeho vlastní syn. „Ne, že mi ji okoukáš,“ praští Adam pěstí Dominika do ramene. Až pak se Dominik probírá. Nečekal o nic víc než, já, že se tu takhle shledáme. Odkašlává si, což mou nervozitu ještě umocňuje. „Dominik,“ nabízí mi ruku, váhám, přijímám. „Rory,“ usmívám se kouzelně na oplátku a na setinu sekundy přidávám vděčný pohled. Nikdo jiný si toho nevšímá. Ležím u Adama v pokoji. Snažím se usnout. Nevím, kolik je. Naposledy jsem čas kontrolovala ve dvě hodiny ráno. Neskutečná fraška. Takhle bych celou událost nazvala. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222485
U večeře jsem seděla mezi Adamem a Dominikem. Ze začátku mi nebylo tak úplně jasné, uprostřed čeho jsem se to ocitla. Na oko se ti dva k sobě chovali s respektem. Chladným přesto respektem, se zdravou dávkou provokací. Z Adama však byla cítit čirá nenávist. Jeho motivace zůstat se mnou v předstíraném vztahu byla hned o něco zřejmější. Cílem nebylo dělat příkoří mě nýbrž Dominikovi. Opravdu jsem podávala oscarový výkon, klidně bych se za to i uznale poplácala po rameni. Adam mě totiž neustále objímal, dával mi letmé polibky na tvář, hladil mě po hřbetu ruky,... možná by si toho Oscara taky zasloužil. Jenže já se musela přemáhat, abych pokaždé neucukla, nezatvářila se znechuceně nebo ho rovnou nepozvracela. Opravdu jsme byli jen v úzkém rodinném kruhu. Babička – z otcovy strany, Adamovi rodiče, Adam (jedináček) a Dominik. Věděla jsem, že Dominikovi rodiče už nežijí. A nyní jsem se dozvěděla, že Nikova maminka byla sestrou Adamova táty.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222485