ptali ani na mnohem přímočařejší věci – třeba s kým má dítě, proč má dítě, jestli se vdá nebo nevdá, jestli nepotřebuje peníze nebo i nějakou nehmotnější pomoc. Nenabídli, že přijedou. Pinky se ušklíbla. Vlastně mohla mluvit o štěstí, že od nich nepotřebovala nic. Že ji drží jiná naděje a podepírá jiná jistota. Že má Lucase, který stojí po jejím boku.
Zdálo se jí, že sedí v křesle ředitele Rady. Stylově to bylo v pořádku. Fiona čekala, že výsledkem, který jí přinesou její věštecké sny, bude nejspíš nějaká mimořádná pracovní příležitost. Bez peněz nemůže investovat, čili vložit musí každopádně své úsilí. Jde však o to, aby ho vynaložila efektivně. Doufala, že sen jí najde lukrativní brigádu, které by si sama normálně nevšimla, i kdyby pročítala inzeráty, a zároveň zaručí, že to nebude podraz. Jenže… Rada?! Cože? Copak by zrovna ona někdy mohla Stafforda na jeho pozici ohrozit? Přesto se ale viděla v jeho kanceláři. Sedí za šéfovským stolem, sklání se ke spodní skříňce a vyťukává číselnou kombinaci, kterou je zaheslovaný zámek. Otevírá třetí šuplík, zavalený neroztříděnými doklady, a vytahuje desky s nápisem Žádosti o dotace. Uvnitř jsou nějaké nepodstatné poznámky a staré kalkulace, ale tím se nenechává zmást. Prolistuje štos papírů. A tady to leží: notářský certifikát na doručitele, vystavený se včerejším datem a opatřený příslušnými pečetěmi a mikrodou. Roy Stafford byl pekelně nervózní, když ho dovnitř dával. Bál se, že össenská velekněžka cosi provede s jeho kontem, bezúhonností a životem, takže během oběda zašel do banky a velký obnos peněz, jejichž původ ho znervózňoval obzvlášť, tímto způsobem anonymizoval. Neodvažoval se dát certifikát do sejfu, protože tam chodili Össeané skoro tak najisto jako do vlastní ledničky pro jogurt; a tak ho schoval mezi nedůležité papíry, kde by takový poklad nikdo nehledal. Stejně mělo jít jen o pár hodin. Plánoval ho ještě týž den cestou z práce odnést do bankovní schránky. Ale na to nedošlo. Nedojde už nikdy. Fiona se prudce posadila na posteli. Sáhla po tužce a ještě v polospánku si zapsala řadu čísel. Trénink dělá divy; zvládla to dřív, než ji dostihl šok. Ten ji vzápětí probral a vyvrhl z plného snu do plného bdění. Musela se zhluboka nadechnout, aby potlačila třas. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222437
Roy Stafford… je po smrti. Cože?! Hrůza se v ní rozlévala. Šílené pomyšlení… tak čerstvá smrt, tak blízko! Třeba je to omyl, chyba ve snu, záměna osob, opakovala si úporně; jenže uvnitř cítila skálopevnou jistotu. Vždyť si vybavovala i podrobnosti. Stalo se něco s jeho hlavou – snad náhlá mozková příhoda, protože ve snu se jí mihl před očima s lebkou rozpůlenou jako čistě rozlousknutý ořech. To bylo míněno symbolicky; určitě nemá hlavu rozpolcenou sekyrou, tím si byla jistá; nic krvavého a naturalistického kolem toho nebylo; ale není proto o nic méně mrtvý. Zemřel už včera, ale zatím se o tom neví. Tělo ještě nenašli. Nikdo si to neuvědomuje, nikdo ho nezačal postrádat. Roy Stafford se nachází v mínus šestém patře budovy Rady v té tajné konferenční místnosti, kde je netlogový signál odstíněný, takže Síť nemůže lokalizovat jeho čip a poznat, že životní funkce vyhasly a volaná osoba už neexistuje. Jenže to se brzy změní. Fiona věděla, že ta vize je pravdivá. Ve svých čtyřiceti letech už měla dost rozumu, aby nepochopitelné výsledky svých snů nezpochybňovala. O příčinách Staffordovy smrti by se určitě dalo zjistit víc, kdyby se cíleně snažila; jenže tak její původní otázka nezněla. Ona chtěla jenom peníze – a dostala přesně to, o co si vesmíru řekla. Její sen je pro ni našel. Papír tam leží. Je tam pořád. Válí se ve Staffordově stole. Září jako radioaktivní prach. Ovšem přístupný nezůstane dlouho. Tahle konstelace je naprosto mimořádná. Mohla si spočítat, jak se to vyvine dál. Stafford se ráno neobjeví, dopoled ne vynechá pár schůzek, pár lidem nezvedne telefon. Kolem poledne ho začnou hledat a kolem svačiny ho najdou. Pokud vznikne podezření, že šlo o vraždu, policie zajistí kancelář a zahájí vyšetřování. Pokud to podezření nevznikne, stůl časem proberou jeho náměstkové. Dědické právo sice nedělala, ale věděla, že anonymní certifikát z principu nelze zahrnout do pozůstalosti. Čili ho buď ukradnou oni… nebo propadne státu jako odúmrť… nebo ho někdo omylem vyhodí. A naopak: pokud v těch deskách nebude vůbec, nikoho ani nenapadne, že chybí. Je to čtyřicet milionů. Čtyřicet! Milionů! Rë Akkütlix! Měla by tu informaci využít?! Mrazilo ji při pomyšlení, že se zaplete do Staffordova případu a stane se podezřelou z vraždy – je-li to tedy vražda; ale na druhou stranu, nikdo ji nemůže obvinit jen kvůli tomu, že ráno přijde
101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222437
do jeho kanceláře. Nepřímý důkaz proti sobě by vytvořila, kdyby Stafforda skutečně někdo zabil a na jejím kontě by se vzápětí objevily peníze, které zmizely z toho jeho. Jenže takovou hloupost ona neudělá. Certifikát schová a převod provede jedině v případě, že se to ukáže jako bezpečné. A nesmí se nechat přistihnout, jak ten papír z kanceláře bere, to je jasné. Strachy se jí chtělo zvracet při pomyšlení, že se tam má vplížit a mrtvému prohledávat stůl; ale ještě hrůznější byla možnost, že se k žádnému činu neodhodlá… načež okamžik zázraků pomine. To je vyloučené. Musí to zkusit. Venku teprve svítalo. Byla vzhůru o dvě hodiny dřív než normálně, což se hodí. Něco ji napadlo a vytiskla si jednu z analýz, které pro šéfa nedávno připravovala. Vzala si větší kabelku, aby se tam papíry pohodlně vešly, a vyrazila do práce. Rë Akkütlix, ta tragédie, když snaživá asistentka vypracuje zprávu a v noci si najednou uvědomí, že tam nadělala spoustu chyb! A kdyby jenom chyb – především tam nechala své poznámky, které šéf rozhodně nesmí vidět! Nemůže dospat hrůzou! Snad se nad ní jeho sekretářka slituje! Snad ji pustí do šéfovy kanceláře, aby se mrkla na jeho stůl a rychle tu katastrofu zažehnala, než to tam šéf najde a na místě ji vyhodí! Lindu, která pro Roye pracovala mnoho let, by asi nebylo tak snadné přemluvit, ale ta se poslední dobou potýkala s následky össenských návštěv, které moc neprospěly jejímu zdraví. Pragmatická brigádnice Carla, která seděla v předpokoji místo ní, to naopak s loajalitou nepřeháněla. Truchlivá historka ji nedojme; ovšem vyslechnout si ji musí, aby ji mohla následně papouškovat, kdyby to bylo potřeba. Skutečný argument je samozřejmě jiný. Aspoň drobná pozornost od kámošky. Fiona se cestou zastavila v docela jiném obchodě, než kde jedla včera, pustila žilou svému krvavě úročenému kontu a koupila Carle luxusní čokoládu. Počítala, že bude muset papíry vyměnit v Carlině přítomnosti a předstírat, že údajnou starou zprávu nahrazuje nově vytištěnou, ale Carla se na netlogu dívala na finále v tenisu a jenom jí bzučákem otevřela dveře k šéfovi, místo aby se vůbec obtěžovala vstát. Fiona vklouzla do Staffordovy svatyně, přes kapesník vyťukala kód a sáhla najisto. Bylo to tam. Přesně. Krádež provedla v předklonu, aby v případě, že jsou kolem kamery, byla vidět jenom její záda; certifikát hodila do kabelky, stůl zase zamkla a napřímila se s vlastními vytištěnými stránkami v ruce. Vzala je do předpokoje, ostentativně je roztrhala a hodila je Carle do koše… díkybohu, ještě to asi nečetl, no to jsem si oddechla, Carlo, díky moc! Celá akce trvala necelých třicet vteřin. 102 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222437