MICHAIL GORBAČOV: UCHRÁNIL PRAHU OD KRVEPROLITÍ?
pro mír), nebo se jen zviditelnit, jako bývalý kambodžský premiér Son Sann, albánský král, příslušníci povstaleckých angolských, nikaragujských, afghánských hnutí. Nechyběli rovněž odpůrci této schůzky jako Dcery americké revoluce, Ženy pro Ameriku, Renezance žen, představitelé emigrantských organizací z Polska, Československa, Rumunska, Maďarska, sovětských pobaltských a zakavkazských republik a další. Také příprava na obou stranách byla výjimečná. A to i v takových podrobnostech, že například Gorbačov shlédl všech asi padesát filmů, v nichž Reagan hrál (připomeňme si, že už jako předseda Sdružení filmových herců se v roce 1959 odmítl zúčastnit oběda na počest N. S. Chruščova, když při návštěvě USA zavítal také do Hollywoodu). Hlavní byla ovšem příprava obsahová. V obou štábech odborníci shromažďovali podklady, jejichž koordinátorem na sovětské straně byl nově jmenovaný ministr zahraničí Eduard Ševardnadze. Jednotlivé komise z pracovníků ministerstva zahraničí, obrany a bezpečnostního výboru a také institutu hospodářského plánovaní a za účasti dalších přizvaných expertů sestavovaly směrnice. Návrhy se předkládaly politbyru ústředního výboru strany, které přijímalo rozhodnutí. Kromě toho Gorbačov dlouze besedoval se skupinou amerických senátorů, která přijela v září do Moskvy. Dvakrát se setkal s Johnem Chrystalem, ředitelem banky Des Moines, který se osobně znal s řadou sovětských představitelů. K prvnímu takovému seznámení mu pomohl jeho strýc Roswell Garst, jehož farmu v Coon Rapids (stát Iowa) navštívil v roce 1959 N. S. Chruščov. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222408
Chyběl jeden jediný krok
Neméně rozsáhlý byl tým připravující Ronalda Reagana. Pro prezidenta připravil desetiminutové videokazety o historii, kultuře a životě v SSSR. Reagan mimo jiné prolistoval knihu Za lepší svět, sestávající z Rooseveltových projevů z let 1941–1945. „Jsem zavalen horou papírů více než kdykoliv předtím ve svém životě,“ stěžoval si, když četl podklady, a své myšlenky si poté zaznamenával do žlutého bloku. Procvičoval předem rozhovor s Gorbačovem – jeden z odborníků na sovětské záležitosti představoval Gorbačovova dvojníka a Reagan s ním vedl polemiku. Rozpracovával se každý detail setkání: nakolik vyjít partnerovi vstříc, jak mu podat a stisknout ruku, jaký úsměv nasadit – aby byl výrazný, ale ne vřelý. Besedoval s řadou politických, obchodních a dalších odborníků, kteří měli možnost hovořit se sovětskými představiteli. Byl mezi nimi William Hyland, který pomáhal Richardu Nixonovi a Geraldu Fordovi v přípravě na čtyři předchozí summity. Zvažovaly se různé okolnosti – též fyzická zdatnost, paměť, znalost detailů. Třebaže Reagan jednou žertem prohlásil, že by „zřejmě mohl pomoci tomu mladému muži nějakou otcovskou radou“, dělalo jeho poradcům starost, že je prezident ve svých čtyřiasedmdesáti letech o dvacet let starší než Gorbačov. Také celkovou úrovní vzdělání a šíří znalostí sovětský představitel Reagana nesporně převyšoval. Americký prezident vystudoval v roce 1932 sociologii a hospodářské vědy na Eurecké koleji (Illinois), sovětský absolvoval právnickou fakultu Lomonosovovy univerzity v roce 1955 a o jedenáct let později Zemědělský institut. Zatímco sovětský představitel vynikal znalostí mnoha podrobností zvláště ve složitých vojenských otázkách, o čemž se řada Američanů už mohla 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222408
MICHAIL GORBAČOV: UCHRÁNIL PRAHU OD KRVEPROLITÍ?
osobně přesvědčit, Reaganovi museli pro takovou diskusi připravit písemné podklady. Byly to lístečky s poznámkami, čísly a fakty, které si prezident roztřídil podle problematiky do jednotlivých kapes a používal je při schůzce, zatímco Gorbačov zásadně mluvil spatra. Přípravy však probíhaly také v širším, mezinárodním měřítku, kde se obě strany do jisté míry předháněly v gestech „dobré vůle“. Začalo to už v lednu 1984 na stockholmské konferenci o posílení důvěry a bezpečnosti a o odzbrojení v Evropě. Den před jejím zahájením pronesl prezident Reagan projev, v němž řekl: „Představme si na chvíli, že Ivan a Aňa se setkají v nějaké čekárně s Jimem a Sally, nebo budou společně s nimi hledat úkryt před deštěm.“ Bylo právě deštivé pondělí a prezident se dál domýšlel, o čem by asi spolu hovořili: o dětech, o práci, o svých koníčcích. Když se rozešli, shodli se na tom, jak byli všichni milí, a možná se dokonce rozhodli, že se znovu sejdou na večeři. Toho dne jsem letěl do Stockholmu a následující večer jsem v televizi sledoval švédský dokument natočený v jedné vesnici amerického středozápadu a na Ukrajině. Prostí občané obou zemí nehovořili spolu přímo, ale o jednom mluvili společným jazykem: o tom, že nelze dopustit válku. Samozřejmě v tom byl rozdíl: ukrajinští vycházeli z vlastních zkušeností, protože válku prožili. Obavy Američanů z války vycházely z toho, co se v Americe psalo, a také z tehdy populárního filmu Den poté o tom, co následovalo po výbuchu atomové bomby. Přesto: druhé světové války se v Evropě a Pacifiku účastnilo téměř šest milionů amerických vojáků a padlo jich více než 400 000, ve Vietnamu z téměř deseti milionů bojujících Američanů se domů nevrátilo 58 000. Jako by na to navázal, 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222408