5.4
Náměty pro práci se žáky
Proaktivně a reaktivně agresivní šikana představuje dva odlišné vzorce šikany, které vyžadují odlišný přístup a intervenci. Následující doporučení pro práci s agresivními žáky jsou rozdělena do tří částí. V první půjde o podněty k práci s proaktivně agresivními žáky, ve druhé s reaktivně agresivními. Tématem třetí části bude školní prevence z hlediska obou typů agrese.
5.4.1
K proaktivní agresi
Změnu chování proaktivně agresivních chlapců a dívek mohou učitelé podpořit reflexí osobních zkušeností žáků. ■■ Učitelé by měli u žáků posilovat empatický zájem o druhé a rozvoj jejich sociálních
a morálních kompetencí.
■■ Nejpřirozenějšími podněty jsou k tomu osobní zážitky a zkušenosti samotných žáků. ■■ Žáci by měli být vybízeni, aby svými slovy popisovali, co se ve třídě odehrálo a jaký
(morální) dopad tato událost má. Pod svým vlastním popisem si morální význam události lépe uvědomí.
V proaktivně agresivní šikaně je působení újmy prostředkem k dosažení nějakého cíle, jímž zpravidla není samotná agrese. Cílem bývá materiální zisk (třeba vypracování školního referátu spolužákem) nebo sociální výhody (zvýšení vlastní prestiže ve třídě). Agresi provází egocentrická bezohlednost a nízký zájem o situaci a pocity oběti. Z morálního hlediska ji lze považovat za závažnější než agresi reaktivní. Bez následného systematického výchovného či terapeutického zásahu se proaktivně agresivní dívky a chlapci „učí“, že bezohledné sebeprosazování vůči druhým je výhodné. Tento patologický vzorec chování pak mohou přenášet do dalších sociálních prostředí i v dospělosti (Dellasega, Nixon, 2003). Základem výchovného či terapeutického přístupu je posilování empatického zájmu o druhé (Frick, 2006) a rozvoj dalších sociálních a morálních kompetencí, které oslabují agresi. Podpora těchto osobnostních a sociálních kompetencí je teoreticky zakotvena v různých výukových předmětech, nejzřetelněji v průřezovém tématu Osobnostní a sociální výchova. Zpravidla však tento druh výchovy není příliš efektivní, pokud je prováděn klasickými výukovými metodami. Klíčovým prvkem je zde zážitek a osobní zkušenost. Ve většině sociálních situací ve třídě nebo v mimoškolním prostředí se určitým způsobem odráží i etické hledisko. O něm je možné s žáky následně mluvit (srov. Jacobson, 2010; Říčan, Janošová, 2010). K těmto událostem se mohou žáci vyjádřit soukromě (třeba neklasifikovanou písemnou úvahou, případně i anonymně) nebo otevřeně v diskusi v komunitním kruhu (Janošová, 2008b). ——— 98 —————————————————
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222143
Uvědomit si morální rovinu události a související morální pocity žákům možná komplikuje i to, že jim často chybí základní výrazy, které by jim pomohly jejich pocity a zkušenosti identifikovat (tedy zvědomit a pojmenovat) (Říčan, Janošová, 2010). Na školní tabuli v jedné páté třídě, kde jsme prováděli výzkum, byla krásně vyobrazena květina s botanickými popisy všech jejích částí. Po sběru dat se ukázalo, že žáci této třídy sice vědí, co je to lodyha, ale netuší, co to znamená, když je někdo ke druhému laskavý. Být citlivý bylo pro některé totéž co přecitlivělý a polovina třídy považovala citlivost za nežádoucí vlastnost (Janošová, 2011a).
Učitelé musí počítat také s tím, že již od středního školního věku a ještě víc v dospívání se u žáků a žákyň začíná objevovat odpor k etickému patosu a ke slovům, která ho vyjadřují. Odpor k proklamacím s etickým obsahem ovšem nemusí znamenat lhostejnost k etickému jednání. Místo aby se učitelé snažili popsat, co se podle nich ve třídě stalo, by měli více podporovat žáky v tom, aby při popisu událostí, konfliktů i prosociálních projevů sami hledali svá vlastní pojmenování, třeba i s využitím slangových výrazů, pod kterými si morální souvislosti diskutovaných událostí představí (Janošová, Říčan, 2014). ❑ Učitel by měl ve třídě podporovat demokratické hodnoty a pravidla vzájemného respektu.
Šikana z hlediska reaktivní a proaktivní agrese
Upozornění
Každý jedinec je osobnostně vybaven nejen různými motivy k agresi, ale také různými potřebami a emocemi, které u něj mohou agresi snižovat. Vedle různých osobních potřeb, které touží konkrétní člen ve skupině naplnit, bývá na začátku dospívání u těchto žáků a žákyň v popředí také potřeba sounáležitosti i sebeprosazení ve vrstevnické skupině. K naplnění těchto potřeb je ovšem nezbytné, aby byl dotyčný skupinou alespoň do jisté míry akceptován. Prevence šikany by tedy měla vyjít i z toho, že je třeba skupinové hodnoty a normy přenastavit směrem k demokratickým hodnotám a ke vzájemnému respektu. V přátelském klimatu komunitně vedených tříd žáci získávají zkušenost, že i pro ně je výhodnější a bezpečnější, pokud své potřeby naplňují mezilidsky přijatelnějším chováním než agresí. Touto cestou lze snížit i výskyt šikanování motivovaného strachem z vlastní viktimizace. (Konkrétněji kapitola 14.) ❑ Individuální pohovor učitele s agresivním žákem a užívání kázeňských trestů. U některých proaktivně agresivních žáků může být nutný i intervenční rozhovor v soukromí, vedený s respektem, nedirektivně a nezahanbujícím způsobem (Mellor, ————————————————— 99 ———
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222143
Delamont, 2011). V případě neúčinnosti výše uvedených opatření je na místě kázeňský trest, který je jednoznačnou a nepřehlédnutelnou informací pro žáka, jeho rodiče i spolužáky.
Příklad U tohoto typu agresivních žáků se učitelé poměrně často setkávají s tím, že rodiče agresi svých potomků bagatelizují. Pro učitele je někdy těžké přesvědčit rodiče proaktivně agresivních dětí, že jejich syn či dcera potřebuje výchovnou pomoc. Není výjimkou, že takový způsob jednání vůči druhým je vlastní i jim, takže je společná domluva týkající se problému dítěte velmi obtížná, ne-li nemožná. Někdy pro ně nejsou dostatečně alarmující ani snížené známky z chování. Co lze v takových případech podniknout? Učitel může rodiče upozornit na to, že bez výchovného zásahu se jejich dítě s velkou pravděpodobností bude v dalším životě chovat podobným, tj. bezohledným způsobem i k jiným lidem, bude-li nad nimi cítit převahu. Oběťmi jeho agrese se mohou stát i sami rodiče, v době, kdy nad ním ztratí převahu a kdy už budou možnosti nápravy (možná i vlastní sebeobrany) značně omezené. Možná právě nyní máme poslední příležitost dítěti společně pomoci zbavit se negativních sociálních návyků ve prospěch společensky přijatelnějších strategií sebeprosazování. Teprve po těchto argumentech někteří rodiče přiznávají svou bezmoc nad výchovou svého dítěte a obavy o jeho další vývoj (Říčan, Janošová, 2010; Janošová, 2011a). Restriktivnějším postupem může být upozornění rodičů na to, že v dané situaci rodina neplní rodičovské výchovné povinnosti a ani škola za takových okolností nemůže naplňovat zákonem nařízené podmínky vzdělávání, k nimž patří zajištění bezpečí všech žáků. Učitel či zástupce školy může, pokud možno přátelsky, požádat rodiče o společné hledání nějakého přijatelného řešení, na jehož konkrétní realizaci se obě strany dohodnou. V případě nemožnosti dohody s rodiči či jejího neplnění by měli být upozorněni na to, že škola může (resp. je povinná) oznámit tuto skutečnost oddělení sociální a právní ochrany dítěte (OSPOD), protože je vážně ohrožen psychický vývoj jejich dítěte. Některé rodiny si v takovéto situaci uvědomí nepříjemné důsledky, které by tento postup znamenal i pro ně, například ohrožení jejich vlastního společenského statusu (Stejskal, ústní sdělení, 2009; Janošová, 2011a). Rodiče by také měli být informováni o tom, že případný záznam na OSPOD zůstává v dokumentaci jejich dítěte i v jeho dospělosti. Pokud se v budoucnosti jejich potomek dostane mezi potenciální podezřelé nějakého trestného činu, může pro něj záznam na OSPOD z minulosti představovat určitou přitěžující okolnost. Originální postup zvolila v podobné situaci jedna třídní učitelka. Po vyšetření incidentu šikany mezi spolužáky sdělila matce šikanujícího chlapce, že její syn má ve třídě velmi silnou pozici, a tak není velká šance, že by zde měl důvod zásadně měnit své chování. Navrhla jí, že by jejímu synovi pomohla změna školy. Pokud bude muset začít budovat svou pozici v nové skupině spolužáků, která již má vymezené hranice přípustného a nepřípustného chování, je pravděpodobné, že při začleňování mezi spolužáky bude nucen využívat sociálně prospěšnější strategie. Dostane tak možnost, aby se u něj daleko víc
——— 100 —————————————————
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222143