JEFFERY DEAVER
„Přineslas rámeček, který byl zrovna ve čtečce?“ zeptal se Rhyme Sachsové. „Žádný v ní nebyl,“ odpověděla Amélie. „On ho musel vzít s sebou.“ „A pak ten přístroj rozmlátil, abychom si nevšimli, že rámeček je pryč. Ó, to začíná být zajímavé. Co měl asi v plánu? Jaký mohl být jeho motiv?“ Sellitto se rozesmál. „Myslel jsem, že tě motivy nezajímají. Jenom důkazy.“ „Musíš umět rozlišovat, Lone, mezi využíváním motivu k dokázání případu před soudem – což je přinejlepším spekulace – a využíváním motivu k tomu, aby tě dovedl k důkazům, které průkazně usvědčí pachatele. Chlap zabije svého obchodního partnera pistolí, kterou vystopujeme do jeho garáže a která je nabitá kulkami, jež zakoupil on oproti stvrzence obsahující jeho otisky prstů. Koho v tom případě zajímá, jestli svého partnera zabil proto, že mu to prý poradil mluvicí pes, nebo proto, že mu ten chlapík spal se ženou? O případu rozhodují důkazy. Jenže co když žádné kulky, pistole, stvrzenka ani stopy po pneumatikách neexistují? V takovém případě je naprosto legitimní ptát se, proč byla oběť zavražděna. Odpověď na tuto otázku nás může nasměrovat k důkazům, které pachatele usvědčí. Omlouvám se za přednášku,“ dodal Rhyme hlasem, který neobsahoval ani stín omluvného tónu. „Dobrá nálada je pryč, že?“ neodpustil si Thom. „Něco mi tady uniká a to se mi nelíbí,“ zabručel kriminalista. Geneva nasadila zamračený výraz. Rhyme si toho všiml a zeptal se: „Co je?“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222096
„Totiž, napadlo mě… Doktor Barry říkal, že se o stejné číslo toho časopisu zajímal kromě mě ještě někdo jiný. Chtěl si ho přečíst, ale doktor Barry mu řekl, že bude muset počkat, až budu hotová.“ „Řekl ti, kdo to je?“ „Ne.“ Rhyme se nad tím zamyslel. „Takže si zkusme zaspekulovat: knihovník řekl tomu někomu, že se zajímáš o ten časopis. A ten někdo ho chce ukrást a tebe zabít, protože jsi ho četla nebo budeš číst.“ Kriminalista pochopitelně nebyl přesvědčen, že tomu tak skutečně je. Jednou z věcí, které mu přinesly takový úspěch, však byla jeho ochota brát v úvahu i smělé, někdy přímo za vlasy přitažené hypotézy. „A sebral právě ten článek, který jsi četla ty, je to tak?“ Dívka přikývla. „To vypadá, jako by přesně věděl, co hledat… Čeho se ten článek týkal?“ „Ničeho důležitého. Jen jednoho mého předka. Můj učitel se nějak zhlédl v seriálu Kořeny, a tak jsme měli napsat o někom ze své minulosti.“ „A co byl ten tvůj předek zač?“ „Byl to můj pra-pra-pra-něco, osvobozený otrok. Minulý týden jsem šla do muzea a zjistila, že v tomhle čísle Coloreds’ Weekly Illustrated je o něm článek. Přímo v knihovně ho neměli, ale pan Barry mi řekl, že mi ho přinese ze skladu na mikrofiších. To se stalo těsně předtím.“ „Čeho konkrétně se ten článek týkal?“ vyzvídal Rhyme. Geneva na chvíli zaváhala a pak netrpělivě řekla: „Charlese Singletona, mého předka, který byl otrokem ve Virginii. V jeho pánovi se hnulo svědomí a všechny své otroky osvo99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222096
JEFFERY DEAVER
bodil. A protože Charles s manželkou sloužili u jeho rodiny tak dlouho a naučili jeho děti číst a psát, věnoval jim jejich pán farmu ve státě New York. V občanské válce sloužil Charles jako voják. Potom se vrátil domů a v roce osmnáct set šedesát osm ho obvinili, že ukradl nějaké peníze z černošského vzdělávacího fondu. Ničeho jiného se ten článek v časopise netýkal. Zrovna jsem se dostala k místu, kde Charles skočil do řeky, aby utekl před policií, když vtom se tam objevil ten chlap.“ Rhyme si všiml, že dívka je poměrně výřečná, ale svá slova pečlivě odměřuje, jako by to byla svíjející se štěňata, která se snaží utéct. Se vzdělanými rodiči po jednom boku a ledabylými kamarádkami jako Lakeesha po boku druhém bylo pouze přirozené, že Geneva trpí jistou formou jazykového rozdvojení osobnosti. „Takže nevíš, jak to s ním nakonec dopadlo?“ zeptala se Sachsová. Geneva zavrtěla hlavou. „Podle mě musíme předpokládat, že se pachatel nějakým způsobem zajímal o to, cos tam studovala. Kdo znal téma té tvé práce? Předpokládám, že tvůj učitel.“ „Ne, tomu jsem konkrétní téma nikdy neřekla. Myslím, že jsem ho neřekla nikomu kromě Lakeeshi. Ta se o něm mohla před někým zmínit, ale já osobně o tom pochybuju. Domácí úkoly nejsou věc, které by věnovala příliš velkou pozornost, jestli mi rozumíte. Dokonce ani těm svým. Minulý týden jsem zašla do jedné advokátní kanceláře v Harlemu, abych zjistila, jestli tam nemají nějaké staré záznamy o zločinech v devatenáctém století, ale ani tamnímu právníkovi 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222096