16./ JENÍČEK, SMYSL MÉHO ŽIVOTA Blížily se moje pětapadesáté narozeniny a tím i můj odchod do důchodu, ale na podniku zjistili, že nemám odpracovaných dvacet let! Někteří z mých bývalých zaměstnavatelů mne nenahlásili na sociálce a mně ještě chyběly tři roky. Co se dalo dělat? Musela jsem tu „káru“ táhnout dál. Jendovi bylo patnáct let a prožil svou první platonickou lásku v Bartošovicích, kam jezdil každé prázdniny. Dodnes si pamatuji ten jeho dospělácký výraz v obličeji, když mi oznamoval, že se bude ženit! Věděla jsem moc dobře, jak takové lásky končí a také ano, za chvíli mu přestala ta jeho Kateřina psát a „bylo po svatbě!“ Ve snaze nahradit synovi ztrátu jeho otce snažila jsem se mu splnit většinu jeho přání. Ke konci mé práce jsem brala plat podle výše tržeb a ty pořád rostly, a tak jsem měla příjem srovnatelný se dvěma průměrnými platy. Vše jsem poctivě šetřila, protože i když si Jenda v patnácti udělal řidičský průkaz, odmítla jsem mu koupit motorku, ale slíbila jsem mu pomoci s nákupem auta. Pak jsem jej s pomocí Zdeničky Březinové přesvědčila, aby šel s kamarádem do tanečních. Vybral si po vyprávění Zdeničky „Repre“, a tak jsem si s ním poprvé a naposledy v životě mohla zatančit na jeho „prodloužené.“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222017
Byl to pro mne nezapomenutelný zážitek už proto, že jsem plnila i přání Jendy Kučery. Nastoupil po škole do ČKD PrahaVysočany, ale věděla jsem, že jej tato práce nebaví a není tam šťastný. V té době jsem si všimla milé dívenky, která chodila se džbánkem tatínkovi pro pivo. Zmínila jsem se o ní synovi, ale ten mi oznámil, že už si vybral sám. No a za pár dní přišel s tou samou, co se líbila mně! Jindřiška byla fenoménem, který ovlivnil život Jendy i můj, byla to jeho osudová žena! Hlavně velká láska, která jej k mé velké radosti přivedla ke sportu jako jeho otce i otčíma. Ale když on bral vše jen na sto procent a ne jinak, ale život je jiný. Pak začaly rozchody a návraty, až se mi z toho někdy hlava točila a já nevěděla, jak to zrovna v tuto chvíli je. Přitom jim to tak slušelo, že snad nebyl člověk, který by se za nimi neotočil, když spolu šli po ulici.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222017
A byl tu šedesátý osmý rok s nadějí na změny ve společnosti a snad i obnovení živností. To mi vlilo novou krev do žil. I Jenda v tom viděl svou velkou šanci. Pracovat ve vlastní hospůdce byl najednou náš sen. I Jindra k té práci měla jako vyučená prodavačka vztah, ale Jendovi hrozila 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222017