VADIM PETROV
„Z Fisky, od Palaty, ale oni tomu nevěnují pozornost, spíš honí estébáky, perou se uvnitř o to, kdo koho bude řídit, kdo komu bude reportovat a kdo a co má nebo nemá vědět.“ „Připravuje se nový zákon o kontrarozvědce, 15 takže je pravomoci zajímají,“ odpověděl poradce, a protože zřejmě pracoval na nějakém projevu pana prezidenta, uvelebil se v křesle a pokračoval: „To, že skončila studená válka, neznamená, že se Rusové stáhli. Jejich problém je v tom, že Rusko není tak technologicky vyspělé jako Evropa, ale zato má suroviny, které od Napoleona až po Hitlera Evropu lákají a Rusko se přirozeně brání. Jak je jeho zvykem, dělá to útokem, a když nemůže strašit jadernou válkou, snaží se Evropu připoutat k závislosti na svých surovinách. Řeknu náměstkovi, aby začali sledovat tu červenou rtuť.“ Zvedl se z křesla a podával veliteli ruku na rozloučenou. „Mám tady toho nového kluka, měl bys ho alespoň pozdravit.“ „Aha, zapomněl jsem. Alenko, můžeš přivést toho druhého?“ Z předpokoje byly otevřené dveře na chodbu, takže Nathan viděl na hradní provoz. Docela to tam frčelo. Bylo to jako na centrále, takový Houston, ze kterého se řídilo budování nového státu. „Houstone, Houstone, máme problém!“ Tehdy Československo mělo ještě vlády tři – federální, českou a slovenskou, a kdyby někdo řekl, že budování státu se řídí z Hradu, asi by to neslyšely rády, ale Havlův vliv na budování nového státu byl v prvních měsících po revoluci obrovský. Ze sekretariátu poradce prezidenta vyšla sekretářka. „Pojďte dál, prosím,“ řekla, jako u zubaře. 15
Federální bezpečnostní informační služba (FBIS) vznikla na základě zákona č. 244/1991 Sb. 1. 7. 1991 – 31. 12. 1992.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222011
MUŽ, KTERÝ NEVRHÁ STÍN
Nathan vstoupil do kanceláře. Na rozdíl od předpokoje byla pracovna zařízená vcelku moderně, asi podobným stylem jako Marcelova, zřejmě to bylo to nejlepší, co mohly socialistické nábytkářské firmy nabídnout. Poradce prezidenta mu podal ruku. „Buď zdráv, máme toho moc, potřebujeme pomoct, sedni si,“ přešel rovnou na tykání. Posadili se do křesel ze světlé kůže. Ještě voněla novotou. „Moment, něco jsem si uvědomil…“ vstal poradce z křesla, odešel k telefonu a vytočil číslo. „Na něco jsem si vzpomněl, můžu přijít? Hned jsem tam.“ Ze stolu popadl nějaké papíry. „Alenko, kdyby něco jsem u Michala.“ Otevřel dveře, a než za nimi zmizel, křikl Nathanovým směrem: „Vítej na palubě!“ „Tak a jsi přijat,“ glosoval to velitel.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222011
21. KDYŽ HABÁSKO BĚHEM SLUŽBY DOSTAL HLÁŠKU o vraždě v bytě, který tak dobře znal, málem ho omyli. Byl rád, že je Sylvia ještě na Slovensku, a o tom, co se v jejím bytě stalo, ji informoval jako první. V bytě se totiž nenašla jen mrtvá Drahuška Horáková, asistentka generálního ředitele firmy obchodující se zbraněmi, ale také mrtvý náměstek ministerstva, pod kterého spadaly licence na obchod s vojenským materiálem. Proto také to dnešní předvolání na ministerstvo. „Pojďte, prosím, dovnitř, pan náměstek vás přijme,“ vyzvala ho sekretářka. „Co si dáte?“ zeptala se, když ho uváděla do pracovny náměstka. „Nic, děkuji,“ nepředpokládal, že se zdrží dlouho. „Dobrý den, poručíku.“ Habásko poznal náměstka ministra hned, byl často v televizi. „Znáte se?“ náměstek ukázal na své dva kolegy. Poručík si s nimi podal ruku. „Případ s těmi dvěma mrtvými přebírají tady pánové. Ne že bychom vám nedůvěřovali, ale jedná se o úředníka, který se zabýval strategickým materiálem, chápete.“ Tomu Habásko rozuměl. Takových případů se automaticky ujímala Inspekce ministerstva vnitra, pokud si případ neudržela Hlavní správa vyšetřování. Ta se dělila na Správu vyšetřování Ve100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS222011