dva čisté ručníky, přelila jeden z nich studenou a druhý vařící vodou. Šla jsem zpátky do ložnice, snažila se působit klidně a na Eliase se usmívat, ale nedařilo se mi to. Nejdříve jsem Eliasovi dala na čelo studený obklad, potom jsem vydezinfikovaným ručníkem začala čistit hnis z rány. Jakmile jsem se rány jen dotkla, Elias zařval, trhnutím vyskočil, se shrbenými zády a sténaje šel zase k zemi. Vytočila jsem pohotovost a mokrým ručníkem jsem Elíšovi utírala obličej. Okna v domě naproti se pomalu rozsvěcovala, jedno za druhým. Celé jeho tělo se třáslo, snažila jsem se ho pevně držet, objímala ho, ale jedna křeč následovala další v čím dál kratších intervalech. Z rány kapal hnis. Lehla jsem si za ním. Elias vší vahou mlátil do rámu postele, klel a sténal. Trvalo celou věčnost, než se před naším domem ozvala houkačka. Zavolala jsem na ně z okna našeho patra a úpěnlivě je prosila, ať si pospíší. Konečně jsem na schodech uslyšela těžké kroky doktora a záchranářů a zavedla je do ložnice. Elias se v posteli otáčel ze strany na stranu. Oddrkotala jsem Eliasův chorobopis. Doktor kývl a natáhl si bílé gumové rukavice. „Uklidněte se, ano?“ řekl mi, změřil Eliasovi tep a ohmatal ránu. Elias zařval bolestí, snažila jsem se ho uklidnit, vzala ho za ruku. Nic nepomáhalo. Doktor z kufru vyndal injekci a píchl mu ji. Potom pokračoval s vyšetřením, uvážlivě pozoroval ránu a začal ji znovu prohmatávat. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221806
Z Eliase vyrazil studený pot, zařval: „Už ne!“ Rukou se zatínal do mé a hlavou otočil na stranu. Nejdříve jsem si myslela, že se na to nechtěl dívat, ale byla to křeč jeho šíjového svalstva. Elias se několik minut třásl, špatně dýchal a chroptěl. „Jak dlouho ta rána hnisá?“ zeptal se lékař. „Asi tak pár hodin. Nevím, zaspala jsem to. Nemůžete mu něco dát?“ „To už jsem udělal.“ Když záchvat opadl, dal lékař záchranářovi znamení. Záchranář šel beze slov dolů do sanitky a několik minut nato se vrátil s dalším kolegou a nosítky. Elias se trochu zklidnil, jeho sténání se ztišilo a už zase mohl dýchat. Sousedi se zvědavě dívali z oken. Jen co jsme přijeli do nemocnice, zeptala se mě zdravotní sestra, kdy Elias naposledy jedl.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221806
Druhá část
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221806